Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Snímek vychází z obsáhlé románové předlohy, ze které ale vybírá jen několik epizod. Autoři scénáře se soustředili zejména na léta Mánesových studií na výtvarných školách a na období, kdy již zralý a osobitý umělec prosazoval své pojetí nové výzdoby Staroměstského orloje... Koncepce filmu svým pojetím v mnohém připomínala žánrově podobné tituly realizované v první polovině 50. let (zejména od Václava Kršky). Ne všechny návraty bývají úspěšné - platí to i o tomto čítankově osvětářském výkladu historie. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (18)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Tento - tuším, že Kožíkův - životopisný román nepatří k nejlepším. K dokonalosti - ale také ke dnu - má daleko má i tento film. Jeho přínos je povýtce faktografický a osvětový; s tím estetickým se to má dost chudozubě. Jeho zhlédnutí poněkud poučí, neublíží, ale také zvlášť nepotěší. ()

Mariin 

všechny recenze uživatele

Prostředí staré Prahy dobře vykresleno, ale postava Mánesa tak nějak povrchně a jednostranně. Jakkoliv si Petra Kostky jako herce vážím, do této role mi úplně neseděl... ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Tento pokus o životopis Josefa Mánesa mě na jednu stranu zaujal svou pitoreskní výstavbou staropražského světa, ale ještě silněji mě zklamal svým jednostranným hlediskem, naivní psychologizací a banálním výkladem malířovy osobnosti, podpořenými bídnou skladbou zachycených událostí a scén. Roztržení umělce mezi jeho erotickou intimitu a práci pro národ, potažmo mezi touhy po uměleckém ideálu a po spočinutí v anonymitě přírody je prezentováno tezovitě, povšechně a nejednou vyvolává karikaturní efekt (který chtě nechtě navozuje tělesná asimilace Petra Kostky s Mánesovým fyziognomickým vzorem; popravdě: přejmutí tváře přeci není cestou k opravdovému oživení osobnosti). Filmu chybí kotviště i hlubší pochopení Mánesovy idey života. Netroufám si ji zde skicovat, ale hledal bych cestu někde v adjektivu smutný, které se zhusta přidávalo ke slovu Čechy. Vzpomínám třeba na generačně mladšího Julia Zeyera, jehož Rojko v Domě u tonoucí hvězdy pronáší: „Být členem podrobeného, zotročilého národa, cítit to jeho ponížení, je tak něco, jako narodit se s kletbou, těžkou kletbou. Mít v prsou srdce, které se dovede bouřit, a vidět, jak ti ostatní svůj osud tupě nesou, není to k zoufání? Na synu takového lidu, který se odřezancem státi nechce a nemůže, lpí něco jako výrok starého fata. Nedýchá jako jiný člověk, najde pelyňku v každém soustu, jedu v každé krůpěji vody! Má-li však duše jeho sílu titánskou, lásku nesmírnou, může stálým bojem a stálým bouřením se proti tomu fatu duch jeho růsti až do nebes, pýcha může mu dodati křídel a láska mu bude zdrojem nadšení.“ ()

JayZak 

všechny recenze uživatele

Tento film poslouží dobře, když si chcete dát Josefa Mánese do podvědomí nebo pro ilustraci jeho života, ale jinak bohužel nemá co nabídnout. Paleta lásky jako film sám o sobě postrádá nějaké dramatičtější momenty, a když už se k nějakým schyluje, jsou většinou zkratkovitě odbyty. Tomuhle nedostatku nepomáhají ani slušné výkony titulního Petra Kostky nebo Luďka Munzara. ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Parádu tu Mánes nepotřebuje. Pravda, poctivé umění vítězí samo." Za parádu tento film úplně označit nemůžu. Hlavně pro jeho rozvláčnost  Vyprávění o Mánesově životu je celkově poněkud nesouvisle. Nejprve sledujeme, jak byl za mlada vyhozen z umělecké konzervatoře, pak jsme svědky jeho prvního  milostného splanuti ke služebné Františce Šťovíčkové, všem následně jsme hned vrženi do doby, kdy tvořil nejslavnější dílo (kalendářní desce na pražském Staroměstském orloji). Jakýmsi intermezzem zde je krátký pobyt Mánese na zámku Čechy pod Kosířem, kde malíř skutečně poměrně dlouho působil. My zde však jen v podstatě sledujeme jednu z mnoha jeho erotických anabáze. Tyhle scény jsou sice vcelku hezky poetické nasnímané, ale moc se z nich toho člověk o samotném malíři nedozví (tedy pokud to hlavní poselství nemá být to, že byl evidentně na ženské). Třeba se film (a patrně i Kožíkova předloha) zcela vyhýbá historickým faktům o Manesově duševní nemoci (později v podobě pokročilého syfilidu). A tak pokud na konci filmu zazní, že Mánesův "život byl k zoufání nešťastný i k závidění šťastný", tak si říkám, že ze samotného filmu mi to tak nepřišlo. ()

farmnf 

všechny recenze uživatele

Je to velmi průměrný film, ale dívatelný. Už na začátku je nezodpovědná chyba. Kdo byl Antonín Mánes? Divák si to musí vygůglit. Byl jsem zmaten. Šlo to udělat i bez něj. ()

klúčik 

všechny recenze uživatele

Petr Kostka si zahral veľkú postavu. Josef Mánes bol významný český maliar. Film je celkom pekný a zaujme hlavne vyznavačov životopisných diel. 65%. ()

Vesecký 

všechny recenze uživatele

Možná, že někteří diskutéři mají trochu pravdy, že ten film je poněkud rozvláčný a je málo bohatý na skutečný děj. Četl jsem knihu dřív, než jsem kdysi viděl film; ten je dosti věrnou kopií knihy. Ale přesto mu nelze upřít značnou dokumentární hodnotu. František Kožík si vždy dával záležet na tom, aby byl historicky dost přesný. Třebaže se samozřejmě u jednotlivých postav nedržel přesně historické skutečnosti, příběh o namalování Staroměstského orloje je tu vylíčen velmi dobře. Nebylo třeba rozvíjet nějaké další, pobočné příhody, stačilo jen krátké pozastavení u Mánesova mládí a jeho živočišný vztah ke své služce, vlastní příběh, a pak už jen závěr života, kdy vidíme Mánesa vracet se do míst, kde žije jeho první láska a zřejmě se tu neočekávaně setkává se svojí dospívající vnučkou. A k tomu připočtěme nejen slušnou práci s kamerou, ale především výkony herců, které dávají plné právo hodnotit film čtyřmi (slabšími) hvězdičkami. ()

MickeyStuma 

všechny recenze uživatele

Velmi zkrácený životopis o malíři Josefu   Mánesovi, jehož dílo je celosvětově velmi   známé. Učebnicový rozklad jeho nelehkého   života jak v soukromém tak i na tom uměleckém,   je pro film utvořen v epizodách, což u   obsáhlého románu není nijak překvapením.   Josef Mach pojal snímek velmi velkoryse a vskutku   tradičně. Schématicky použil styl hojně   používající v 50. letech, takže jsme svědky   hlavně nepochopení jeho díla a jeho   pranýřování. Ve snímku si zahrála plejáda   známých herců, kteří své postavě dodali   ohromné charizma. Dali do toho všechno a tak tu   nic nevypadá pranic jednoduše či odfláknutě.   Poetika je místy znatelná a svým způsobem   neodolatelná. Pocta malíři se tedy vcelku   povedla. Škoda jen, že je televizemi velmi   opomíjen. Alespoň by vešlo do podvědomí,   kdože vlastně stojí za výzdobou   staroměstského orloje. Málo lidí to ví, což   je pro Čechy ostuda. ()

Schlierkamp 

všechny recenze uživatele

Československý životopisný film o malíři Josefu Mánesovi (1820-1871) podle knižní předlohy F. Kožíka. V titulní roli se představí P. Kostka, jemuž postava hlavního představitele českého malířského romantismu a svůdníka sedla a patří na celém díle Josefa Macha k tomu nejpovedenějšímu. Film se věnuje Mánesovým začátkům, kdy ho pro jeho osobitý styl a nešablonovitost vyhodili z umělecké konzervatoře, dále prvnímu z jeho nesčetných milostných vzplanutí ke služebné Františce Šťovíčkové (J. Švandové) s níž splodil dceru Josefinu (L. Šafránková). Popis Mánesova života byl podán poněkud nesouvisle, jeho významné životní etapy tvoří soubor jakýchsi časově nepřehledných scén. Poměrně velký prostor byl dán jeho nejslavnějšímu dílu, práci na impozantní kalendářní desce na pražském Staroměstském orloji, jež pochází z roku 1865 a vyjadřuje alegorii 12 měsíců v roce pomocí zemědělských prací. Bohužel snímek se vyznačuje těžkou nedramatičností a příběh je napsán dosti povrchně. Současně není dobře a pochopitelně vyjádřen dějový posun v čase a také mám značné výhrady k vedlejším postavám, nikoli však z hereckého hlediska, nýbrž z pohledu diváckého, neboť není vždy jasně vysvětleno, o jakou osobu jde. Zaznamenal jsem, že B. Smetanu představoval E. Cupák, o totožnosti L. Munzara, S. Fišera, J. Bláhy či Mánesova nepřítele O. Sklenčky a jiných však mohu pouze vést dohady. V ženských rolích se představily J. Štěpánková či S. Valentová, jejich jména jsem zřejmě přeslechl a jejich vztah k malíři bych označil jako milenecký. Film s romantickým názvem Paleta lásky z výše uvedených důvodů nemůže patřit ke zdařilým životopisným filmům českých osobností, neboť jeho zpracování je bezkrevné a nudné. ()

Ozzy2 

všechny recenze uživatele

Ten film si pamatuju, protože jsem na něm byli koncem 70. let se školou.kdykoliv se na plátně objevily kozy, celé kino, plné pubertální mládeže zařvalo nadšením.Jinak byl opravdu spíše pro školy, zasloužil by si lepší zpracování.Mě tyhle životopisy, kde jsou postavy vykresleny ploše, jako by to nebyli lidé s chybami hodně vadí. ()

rivah 

všechny recenze uživatele

Účast mnoha skvělých herců mohla dát vzniknout kvalitnímu filmu, ovšem nesměl by to být režisér Josef Mach. Tak vznikla jen  zčásti věrná ilustrace života Josefa Mánesa. Za ty herce hodnotím výše. ()

Rattlehead 

všechny recenze uživatele

Zajímavé a hodnotné dílo. Dozvíme se něco o životě Josefa Mánese, vidíme krásnou českou (moravskou) krajinu, krásné dívky a ženy. K nejvyššímu hodnocení sice přece jen něco schází, ale celkově jsem spokojený, takové filmy mají smysl a má smysl je připomínat. Scénář napsali Josef Mach a František Kožík. Z rodu Mánesů se do malířské historie zapsal otec Antonín, strýc Václav, bratr Kvido a sestra Amálie. Ta měla smůlu, že nemohla studovat na Akademii, v té době se to neslučovalo s představou o kariéře mladé dívky. ()

Peabody 

všechny recenze uživatele

Moc mne to netěší. Myslím, že problém je i v Petru Kostkovi, který prostě na hauptroli buď nemá, nebo mu není dobře napsaná nebo není dobře režírován. Film sám je takový jako by byl točen o mnoho let dříve, tvůrce stíhaný ústrky měšťáckého prostředí - to jsou skoro krškovské postupy z padesátých let a tehdějších životopisných filmů. Ženy jsou tu moc pěkné, dobře se na ně dívá, ale jsou tu spíše jako loutky, ani Jana Štěpánková nemá moc co ukázat. Ani tady moc nechápu obsazení Soni Valentové.   Ota Sklenčka má moc pěknou roli nepřítele, kterou výborně odvedl , škoda, že je ve scénáři levně shozen poznámkou o finančních malverzacích.  Je to takový opatrně ilustrovaný životopis, o jeho historické věrnosti si netroufám mluvit.  Dekorace dobré, ale trochu jakoby se tvůrci soustředili hlavně na to a zbytek jim unikl. Josef Mach točil leccos, ale biografické historické drámo je tohle snad jediné a nešlo mu to od ruky, myslím ()

Reklama

Reklama