Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V kupé vlaku si cestující vyprávějí o manželských rozporech. Mezi nimi je i Pozdnyšev, jehož případ vzbudil ve veřejnosti velký rozruch. Pozdnyšev začne vyprávět svůj příběh. Jako bohatý statkář vedl rozmařilý život. Na jednom večírku se seznámil s Natašou, zamiloval se do ní a oženil se s ní. Nataša mu porodila tři děti, pak však zatoužila po zábavnějším životě. Při jedné příležitosti potkala dávného přítele svého muže, houslistu Truchačevského, kterého Nataša velmi zaujala. Pozdnyšev ho pozval na návštěvu a Truchačevský začal s Natašou nacvičovat Kreutzerovu sonátu. Pozdnyšev žárlil a pohádal se s Natašou tak prudce, že se pokusila o sebevraždu. Po jejím uzdravení se manželé opět smířili. Společný koncert Nataši a Truchačevského proběhl úspěšně. Truchačevský měl druhý den odcestovat. Uklidněný Pozdnyšev odjel z domu, brzy však dostal dopis, že Truchačevský cestu odložil, a proto se rychle domů vrátil. Našel Natašu v houslistově objetí. Chopil se dýky a v žárlivosti svou ženu probodl. Soud ho osvobodil, protože čin spáchal v pominutí smyslů. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (16)

Marthos 

všechny recenze uživatele

Když se Gustav Machatý vracel ze svého hollywoodského angažmá zpět do Československa plný energie a tvůrčích nápadů, nikdo ještě netušil, že tento muž se bude zanedlouho vracet do Spojených států jako celosvětově uznávaný režisér. Jeho první filmový debut z roku 1919 byl zapomenut a tak se Machatý s čistým štítem pustil do svého prvního regulérního projektu. Stejnojmenná novela Lva Nikolajeviče Tolstého získala příjemnou změnu v prostředí a divák s neskrývaným potěšením vítá atmosféru dvacátých let, ve které nechybí zářivé bary s divokou hudbou, elegantní automobily a apartní oděvy. Celé drama vyústí v neodvratnou tragédii, která je zároveň varovným mementem pro budoucí následovníky. Jan W. Speerger v roli žárlivostí pološíleného Pozdnyševa podává vrcholný výkon, který báječně spoluvytváří půvabná rakouská herečka Eva Byronová. SONÁTA pak otevřela Machatému brány do filmového světa doma i v zahraničí a v jeho kariéře znamenala rozhodný okamžik. Téma nevěry a lásky Machatého vždy magicky přitahovalo a na tomto jednoduchém, ale ve své prostotě silně vzrušujícím protikladu vystavěl svůj úspěch. ()

Thurin 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejzajímavějších celovečerních debutů meziválečného období české kinematografie. Po návratu z USA v roce 1922 se Machatý dlouho nemohl k režírování dostat. Důvodem byly špatné poměry v tuzemské kinematografii (vyrobeno 1923 – 17 titulů; 1924 – 10; 1925 – 18; 1926 – 35). Dočkal se až v roce 1926, kdy došlo k oživení výroby. Od začátku chtěl, aby film měl úspěch také v zahraničí. I proto si vybral novelu světově proslulého spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého. Dalším z důvodů mohla být i její kontroverzní reklama. Její český překlad v nákladu dvanáct set kusů byl zabaven. Už od počátku zde můžeme vidět některé prvky, které provází Machatého po zbytek jeho kariéry a vrcholí Erotikonem a Extasí. Je to práce s neherci (Byronová, Kutina), kdy Machatý spoléhá na svoje režisérské schopnosti vést herce a dává přednost jejich fyziognomii před hereckou zručností. Vidět je to například na scéně, kdy Pozdnyšev sedí se svojí ženou na lavičce v parku. Každý na jiném konci lavičky. Důraz je kladen také na výtvarnou stránku. S tou výrazně pomáhá jeden z nejlepších kameramanů té doby Otto Heller i vídeňské ateliéry. Za nejlepší scénu považuji Pozdnyšeovovu zběsilou jízdu kočárem domů. Skvěle dynamicky sestříhaná. Škoda jen, že na ni nesmyslně navazuje pasivní cesta vlakem a zdlouhavý konec. Celému snímku rovněž dominuje skvělý výkon Speergera. ()

Reklama

honajz2 

všechny recenze uživatele

Gustav Machatý měl cit pro filmařinu už ze začátku své tvorby, takže je tu dost zajímavých nápadů, na svou dobu v české kinematografii poměrně neotřelých (např. detaily a velké celky) a jsou tu také solidní herecké výkony a v závěru i vyloženě hororová scéna (opět, v kontextu doby). Nebudu tu ale nic předstírat a přiznám, že jinak mě to moc nebavilo. Tehdy sice filmy měly jiné tempo než dnes, ale tohle buď zestárlo, nebo to muselo být krapet rozvleklé už ve své době, jelikož tu ten jednoduchý příběh nemá tolik co nabídnout, aby tu hodinu vůbec utáhl. A docela mě to zarazilo, protože jen o tři roky mladší Erotikon je naopak svižný a má stále co nabídnout. Ale třeba jsem zklamaný jen proto, že Erotikon je jeden z mých nejoblíbenějších němých filmů vůbec a já čekal podobnou dokonalost. Co se dá dělat, člověk nemá mít přehnaná očekávání a Machatý se k něčemu tak krásnému jako Erotikon musel nějak propracovat. 3* ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

První z Machatého zdrcujících vztahových dramat - vlastně mu na působivostí ubírá jen doba vzniku, první část se odehrává hlavně v celcích, pak konečně přichází Machatého důrwaz na detaily a herecké tváře, i když Byronová opravdu není Ita Rina, takže se hlubší ztotožnění nekoná. Zajímavé jsou i moderní výtvarné dekorace, které vytvářejí zajímavou atmosféru i pokus o napínavou paralelní montáž. ()

SeanLSD 

všechny recenze uživatele

V súdobom filme, plnom primitívnych ľudových historiek o nevere a láske, pozoruhodný počin umelca spochybňujúceho jedno i druhé. Jedni tvrdia, že bez lásky v manželstve to nejde, pretože manželia sa začnú hádať o peniaze, druhí vedia, že s láskou to môže byť ešte omnoho, omnoho horšie... Rusi mali vždy radi tieto príbehy, s psychologickým podtextom či bez, ale hlavne vždy s tragickými koncami. Gustav Machatý za pomoci fantastického Speergerovho výkonu tu na nemý film neuveriteľne dobre vystihuje dvojznačné pocity, nečiernobiele charaktery, realizmus ľudských vzťahov i plynutie času, jemné nuansy správania sa ľudí, medzi ktorými je napätie, tie strnulé pohľady, neprirodzená reč, podráždenosť a snaha všetko napraviť hneď potom, ako niečo zámerne pokazíme ... a z toho vyplývajúci emocionálny dojem. Fantasticky ľahko a presvedčivo to speje k prepuknutiu vášní i tragickému finále. Počas scény koncertu som si zapol skutočnú Kreutzerovu sonátu, a nejako mi to dosť dlho tak zázračne vychádzalo, akoby ju Machatý pri strihu počúval, všetko zapadalo, zrazu tu bol nový umocnený rozmer. A na záver, keď mi náhle skončila sluchová ukážka a v obraze sa schyľovalo k tragédií, zostalo odrazu iba ticho, drásavé a kruté, umocnené na obrazovke expresionistickými tieňmi...a nešťastie, ktoré sa zrejme nedalo odvrátiť, hoci to pritom všetko vyzeralo tak ľahko a ideálne a láska bola zrejme skutočná. Zostali len slzy a nešťastie. A tie nádherné interiéry ! Krásne exteriéry ! Presný strih ! Famózna kamera ! Tešil som sa vtedy neuveriteľne na ďalšie Machatého filmy, netušiac, že tento zostane zrejme tým najlepším. ()

Galerie (1)

Zajímavosti (1)

Reklama

Reklama