The Thin Red Line
Tenká červená čiara
The Thin Red Line
Režie:
Terrence MalickScénář:
Terrence MalickKamera:
John TollHudba:
Hans ZimmerHrají:
Sean Penn, Adrien Brody, James Caviezel, Ben Chaplin, George Clooney, John Cusack, Woody Harrelson, Elias Koteas, Jared Leto, Dash Mihok, Tim Blake Nelson (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Skvělí herci v hlavních rolích – George Clooney, Sean Penn, Nick Nolte a Woody Harrelson – se pouští do nebezpečné akce ve filmu, který přináší drásavě realistický pohled na válečný i morální chaos v Tichomoří během 2. světové války. Film byl v roce 1998 nominován na sedm cen Akademie, včetně ceny za nejlepší film a nejlepší režii (Terrence Malick). Tenká červená linie je filmové mistrovské dílo, které nemá srovnání. Gene Siskel ho označil za “brilantní... hrůzu nahánějící... nejlepší současný válečný film!” (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (752)
Režisér zřejmě bere ono slovo válka jako abstraktní výraz, což samozřejmě není vůbec špatné, jelikož můžeme vidět onu otřepenou frázi: Válka je svinstvo, v trochu jiném světle než obvykle bývá možné ke shlédnutí. Ze začátku jsem se kupodivu trochu nudil, abych pochopil kam tím autor míří a nakonec byl naprosto uchvácen onou atmosférou, kde jsem si připadal jako voják ležící s puškou M1 Grand v poli, ve kterém se nachází kupa japončíků a nejen jich ale i různé havěti a je jen na mě jak se onoho úkolu přežít zhostím. Možná si všimnete přespříliš hereckých hvězd, ale vězte že ony herecké hvězdy typu Travolta, Clooney a řada dalších se objeví v rolích, které jim opravdu padnou, tak maximálně v jedné nebo dvouch scénách. Fakt je, že hlavní hrdina je jen jeden v podstatě, on sám jako by vypadnul Sokratésovi z huby a mluví zajímavě filozoficky a nutí diváka nad onou myšlenkou samotného filmu přemýšlet. Samotný film nelze absolutně s ostatními srovnávat jelikož nebere válku jako takovou, ale o hodně zajímavější, tak jak si to Terrence Malick určitě přál a stojí za to nad tím na konci filmu zauvažovat kam tím mířil. --- Viděl jsi hodně mrtvol? - Spoustu. Je to stejný jako mrtví psi. Když si na to člověk zvykne. Je to jen maso, brácho. ()
Tohle byl první film, na nějž jsem šel dobrovolně do kina a měl chuť z něj odejít stejně, jako to udělala asi třetina lidí v sále. Vydržel jsem. To bylo v roce 1998. Tehdy jsem si říkal, že jsem možná ještě příliš malý sopel na to, abych to rozjímání pobral. Po dvanácti letech jsem se na Tenkou červenou linii odvážil znovu kouknout a ono se nic nezměnilo. Je to prostě takové... DLOUHÉ! Kdyby se vystřihly veškeré vzpomínky a představy hrdinů, mohl by z toho být slušný válečný film. Tahleta přemítání vojáků o životě a smrti jsou i v jiných filmech. Jenomže to, na co jde jiný režisér přes několikasekundové herecké výrazivo, zde Malick natahuje na čtvrt hodiny. Zajímavé je, že Zimmerova hudba patří k mým nejoblíbenějším soundtrackům. ()
Nebudu dlouho pochodovat kolem horké kaše - Thin Red Line je nádherné mistrovské dílo! Tedy por formální stránce určitě. Terrence Malick přistupuje k válečné látce velmi netardičně a enchává film plynout velice klidně a pomalu, přičemž se veze spíše na filozofické a meditativní vlně, než aby předváděl brutální a chaotické válečné výjevy. Díky neuspěchanému tempu si tak divák může plnými doušky užívat nádhernou plynulou kamery a Malickovu propracovanou, detailistickou režii. Kámen úrazu spočívá v básnicky vyprávěných mylšenkách, které nám film podsouvá. Ne že by byly všechny prázdné, ale naprosto žádná z nich nemá dostatečně ostrý háček, aby se uchytila v mysli na dostatečně dlouhou dobu. Malick umí mistrovsky vyprávět a předávat emoce skrze obrazy, zvuky i hudbu, ale do slov své myšlenky konvertovat neumí. Škoda, že takto jeho film nepřekračuje tenkou (červenou) linii dělicí výborný film od zásadního kinematografického díla. 90 % Dodatek z pozdějších dob: Za všemi výtkami si stále stojím, ale Tenká červená linie se mi i přes ně usadila hluboko v mysli a měl jsem problémy v noci pokojně usínat s vědomím, že jsi ji ocenil jen čtyřmi hvězdičkami, takže šup tam pátou! ()
Dlha doba presla, kym som sa odhodlal znovu si pozriet tento vojnovy film, ktory kvalitou velmi silno konkuroval v rovnakom roku Spielbergovou ZACHRANOU VOJAKA RYANA (1998), ktory sa mne osobne pacil hlavne po brutalnej akcnej stranke o trosku viac, ako LINIA, avsak ani tento film hlavne po myslienkovej stranke o tom, aka je vojna svinstvo zdaleka nezaostava tak, ako som si to myslel v case premiery. Dnes som bol pripraveny na Malickove vypravanie a ak mam pravdu povedat, bavilo ma to omnoho viac, ako Coppolova APOKALYPSA z vietnamskej vojny (1979). Sean Penn v ulohe serzanta Welsha mi v tejto ulohe pripadal byt omnoho ludskejsi, ako v ulohe vojaka, ktory tyranizoval Vietnamku v De Palmovej ukazke vietnamskej vojny vo filme OBETE VOJNY (1989) a okrem toho si tam zahral aj John C. Reilly, ktory si v linii zahral serzanta Storma. Adrien Brody si v PIANOSTOVI (2002) Romana Polanskeho zahral az o 4 roky neskor, takze v case premiery tohto filmu som ho este nepoznal rovnako, ako aj Jamesa Caviezela, ktoreho som spoznal az v ulohe Jezisa v UMUCENI KRISTA (2004) od Mela Gibsona. Velmi silnu a emotivnu poziciu tu zohrala aj krasna hudba Hansa Zimmera, jeho som proste nemohol vynechat. Dnes som rad, ze som si tento skvely film mohol zopakovat, pretoze na prve pozretie to bolo pre mna trosku nudne, ale dnes ma to velmi bavilo aj napriek dost dlhej minutaze. Obavy som mal aj kvoli drame NOVY SVET (2005), ktora ma dost nudila, lebo prilis vela meditatovania nie je mojou salkou kavy, ale v tomto filme to Malick zvladol tak, ze sa to dalo zniest. Film mal 7 nominacii na Oscara z toho najlepsi film a rezia Terrenca Malicka. V pripade najlepsej rezie ziskal Oscara Steven Spielberg za ZACHRANTE VOJAKA RYANA (1998) a najlepsim filmom roka v konkurencii zvitazil ZAMILOVANY SHAKESPEARE (1998) od Johna Maddena. ________ Nick Nolte - (Poručík Plukovník Gordon Tall) +++ Jim Caviezel - (Vojak Witt) +++ Sean Penn - (Prvý seržant Edward Welsh) +++ Elias Koteas - (Kapitán James 'Bugger' Staros) +++ Ben Chaplin - (Vojak Bell) +++ John Cusack - (Kapitán John Gaff) +++ Adrien Brody - (Vojak Fife) +++ John C. Reilly - (Seržant Storm) +++ Woody Harrelson - (Seržant Keck) +++ Miranda Otto - (Marty Bell) +++ Jared Leto - (Druhý poručík Whyte) +++ John Travolta - (Gen. Quintard) +++ George Clooney - (Kapitán Charles Bosche) +++ Nick Stahl - (Vojak Beade) +++ Thomas Jane - (Vojak Ash) +++ John Savage - (Seržant McCron) +++ ()
Galerie (87)
Zajímavosti (40)
- V záběru na palbu amerických houfnic je možné si všimnout, že při výstřelu se zákluz hlavně ani nehne, přestože z hlavně vyšel kouř, což je charakteristické pro střelbu slepými náboji. (bejkovec)
- Střihačka Leslie Jones strávila na place pět měsíců a za celou dobu se prakticky nikdy neviděla s Terrencem Malickem, který ji ponechal vlastnímu osudu. Po skončení natáčení přišla s hrubým pětihodinovým sestřihem filmu, na kterém pracovala sedm měsíců. Poté do procesu vstoupil střihač Billy Weber a společně strávili třináct měsíců v postprodukci na finálním sestřihu. Další čtyři měsíce zabralo míchání zvuku. (HellFire)
- Film je již druhou adaptací stejnojmenného románu spisovatele Jamese Jonese. První adaptací byla The Thin Red Line (1964). (Terva)
Související novinky
Disney zahazuje značku Fox
Už je tomu téměř rok, co studio Disney dokončilo akvizici studia 20th Century Fox a všech jeho odnož. Od té doby se mnohé změnilo, několik filmů bylo zrušeno, pár titulů čeká reboot a menší nezávislá… (více)
Malick workoholikem
Legendární filmař Terrence Malick nikdy netočil závratným tempem. Mezi Nebeskými dny a Tenkou červenou linií třeba nechal díru 20 let, od roku 2011 se ale podivuhodně rozjel. Po šestileté pauze… (více)
„Až uslyšíš střelbu, pusť se po proudu.“ radí Witt svému postřelenému kamarádovi, těsně před tím, než se vydá odlákat nepřátelskou patrolu, vstříc nesobecké oběti za životy druhých. Stejná rada jako by byla mířena i na diváka. Až uvidíš první obraz, zaslechneš první tóny, pusť se po proudu a nech se unášet. Odlesky a ševelením větru, barvami, vůněmi, náladami a komplikovanými rytmy majestátního filmu-řeky. Tenká červená linie začíná u pramene, drobného, poklidného potůčku, postupně se rozšiřuje, mohutní, je stále dravější a rychlejší, vede nás skrze peřeje, kaskády, ale i místa odpočinku, kde se proud naopak téměř zastaví. Klikatí se. Obtéká neobydlené ostrůvky. A svou cestu končí splynutím s mořem. V tichosti ústí do nekonečnosti, z níž vzešel život, aby došla zaslouženého klidu. Vzpomínky. Představy. Sny. Pocity. To vše unáší s sebou. Zdá se, že hlavním hrdinou je zde sám život (v tisících rozličných podob). Lidské postavy se objevují a mizí jako čluny náhodně křižující naši cestu nebo roztodivné předměty, jež strhl magický proud a unáší je do neznáma. Někdy je zanese na písčitý břeh, kde je vysuší slunce, jindy odkloní do slepého ramene, odkud již nenajdou cestu zpět, či zavede do stínu vysokých stromů. Nebo je vrhne nazpět do hlavního proudu, mezi kameny, ale nikdy natrvalo. <> <> Již Vlny Virginie Woolfové nám podobně mozaikovitou formou vyprávění říkaly, že každý individuální život má nesměnitelné podílnictví na plynutí Života v jeho celistvosti. Na společné, sdílené duši jednoho velkého já, všech tvářích jednoho člověka, po jehož existenci se táže nezlomný idealista Witt. Avšak kdyby byla jediná vlna-promluva z onoho říčního proudu opomenuta, plynutí by bylo narušeno a „text“ by se rozklížil. Neboť právě jednotlivé fragmenty bytí (odlesky slunce na hřebenech vln) propůjčují řece života její ucelenost a pohánějí ji kupředu s bergsonovským půvabem, v němž přítomná vlna již předjímá následující. Obdobnou myšlenku obsahuje i Tenká červená linie. <> <> Malick vedle válečných výjevů (bláta, krve, výbuchů, utrpení) intuitivně klade prostřihy na přírodní dění (zvířata, stromy, oblaka, sluneční paprsky razící si cestu korunami stromů), které jednak slouží jako ladné přechody mezi prostorově nesourodými scénami, jednak jako reminiscence hlubokého spojení s přírodou a životem. Věčný koloběh zrození a zániku, který je mnohdy stejně krutý jako granáty, jež trhají na kusy lidskou duši a tělo, probíhá nehledě na šílenství zmechanizované války. („Válka lidi nepovznáší. Dělá z nich psy. Otravuje jim duši.“) Svět se rovná životu a naopak. A ve středu tohoto světa-života se nevzpíná nic menšího než chrám přírody, který, jak nesmírně výstižně napsal Karel Thein, svými „tvary a formami převyšuje počet podob lidských příběhů a neštěstí.“ <> <> Nastavuje nám příroda zrcadlo? Má válka mezi lidmi předobraz v neutuchající válce v srdci přírody? („Tohle obrovské zlo. Odkud se bere? Z jakého semene, z jakého kořene vzrostlo?") Stejně jako mír, harmonie a pochopení? Láska? („Odkud se bere? Kdo v nás vznítil ten plamen?") Existuje zde nějaké prastaré pouto? Vine se napříč všemi živoucími organismy neviditelná tenká červená linie, linie života a smrti, která je spojuje v jedno? Jsou všichni nenahraditelnou součástí jediného „krásného světla“, cyklického proudění, jehož obsah je všude a obvod nikde? Prostředníkem i hledačem tohoto tušeného řádu je právě vojín Witt, který i přes všechny hrůzy války neztrácí víru v krásu a hodnotu bytí. Společně s ním vyhlížíme, nalézáme i ztrácíme ráj mezi melanéskými domorodci, společně s ním dosahujeme vnitřního klidu: předsmrtného usmíření, přijmutí vlastní smrtelnosti, v němž se skrývá doposud unikající nesmrtelnost. (“Jak to děláš? Připadáš mi jako kouzelník.“ pronese na jeho adresu otupělý seržant Welsh.) Tenká červená linie je především Wittovým filmem, ačkoli není (a ani nemůže být) ústředním hrdinou. Skrze pohled jeho laskavých očí se vyjevuje zázračná moc Malickova poetického „kinematografu“ a zřejmě i nejvíce z Malickovy osobnosti jako takové. Schopnost vidět všechny věci zářit božskou slávou. Panteistický rozměr světa, v němž každý aspekt skutečnosti, každá živá bytost – dobrá či zlá – vyjevuje přítomnost božského, jiskru, jež nás spojuje a je zdrojem všeho tázání. Co je však nejdůležitější, díky napojení se na tento pohled (prostřednictvím kamery a média filmu obecně) jsme schopni je napříště spatřovat také. A to nejen kolem sebe, ale i ve svém nitru. (celou moji úvahu najdete zde) () (méně) (více)