Julius Caesar
-
Julius Caesar
Drama / Historický
USA, 1953, 120 min
Režie:
Joseph L. MankiewiczHudba:
Miklós RózsaObsah
-
Historické drama režiséra Josepha L. Mankiewicze podle stejnojmenné tragédie W. Shakespeara. Brutus (James Mason) a Cassius (John Gielgud) jsou hlavní strůjci zavraždění Ceasara (Louis Calhern). Mark Anthony (Marlon Brando) je usvědčí ze zrady a jsou vyhnáni z Říma. Oba slibují pomstu... (contrastic)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (6)
-
Houdini
Oscar 1 : Výprava ČB + 4 nominace: Nejlepší film, Herec HR - Marlon Brando, Kamera ČB, Hudba(11.3.2004)
-
Pohrobek
Shakespeare. Tedy především skvělý dramatický zážitek včetně několika vypjatých monologů - takových, které se v "normálních" filmech příliš nenosí. Ústředním tématem je konflikt republika vůči císařství. Vláda jednoho muže vůči zachování moci Senátu. Rozpory Cassiovy (výborný John Gielgud) jsou motivovány spíše závistí, zato Brutova (neméně přesvědčivý James Mason) účast na Caesarově vraždě snad opravdu pramení z lásky k Římu. Brandův Marcus Antonius není patrně tou "nejhlavnější" postavou, nastupuje až v polovině filmu desetiminutovým sólem na Capitolu - tady ovšem předvádí dokonalý výkon, když se zcela přirozeně pohybuje od pláče k zuřivosti. Film založený na květnaté Shakespearově mluvě - ta středověká němčina, v které jsem film zhlédl, byla i na mě občas trochu moc.(8.7.2005)
-
Karlos80
Jednoznačně nejlepší Gaius Julius Caesar, do dneška mám před očima pár scén včetně jeho zavraždění v senátu, nebo scénu na schodech pře dím, kde řečnil Marcus Antonius. Bohužel, víc si už ale nevybavím..Černobílá klasika s pestrou mozaikou postav převedená do lidských příběhů a osudů. Škoda jen toho, že ji naše televize celkem neprávem opomíjí. V hlavní roli mladého rebela Antonia, pravé ruky Caesarovy, velkého megalomana, který se zhlédl v orientálním způsobu života, což mu rodilí Římané nikdy neodpustili, se tenkrát blýskl mladý Marlon Brando teprve ve svém čtvrtém snímku a byla to herecká paráda. Caesara si zahrál Louis Calhern a jeho hlavního vraha, Bruta, James Manson. Film líčí vzestup a pád římského imperátora, setkáváme se tu s velkým množstvím květnatých dialogů (to ta Shakespearova předloha) především tedy v senátu (zde tak trochu na úkor akčních scén), ale to neva. Některé tam přeci jen byly, třeba ta ve skaliskách. Pomálu zde není ani všelijakých záludností a palácových intrik, ostatně ve starém Římě o ně tenkrát nebyla přeci vůbec nouze, že?Nakonec bych se snad jen zmínil o tom, že jsem tenkrát, a to se musím přiznat, asi jako patnáctiletý kluk ten konec pěkně obrečel. Líto mi bylo toho zkrvaveného pána na palácových schodech a toho úžasného Antoniova proslovu:-((19.10.2007)
-
bogu
Pro mě velké zklamání. Už Shakespearova hra trochu doplácí na přílišnou čistotu a přímočarost formy, na absenci humoru a jednotvárnost verše a když se tenhle neduh spojí s jednotvárností obrazu a tempa, je výsledek často téměř umrtvující. V Juliovi Caesarovi představuje 90% textu exhibice umění rétoriky, přesvědčování, argumentace, polemiky, atd. a aby toho Mankiewicz stihl do pro Shakespeara dosti těsné dvouhodinové stopáže nacpat co nejvíc, nechal všechny herce řečnit ve zříkda kdy polevujícím tempu, které, jakkoliv v první půlce může navozovat atmosféru naléhavosti a napětí, rychle samo sebe odsoudí k monotónnosti. Možná by to vadilo méně, kdyby onen napětím obtěžkaný vzduch visící nad konspirátory nerozptylovala hlasitost s jakou spiklenci deklamují své záměry, jako by zapomínali, že nejsou na divadle, ale ve filmu, kde šepot může být stejně tak zřetelný. Bohužel největším hříšníkem je v tomto ohledu John Gielgud, jeden z největších divadelních herců 20. století, pro kterého byl Caius Cassius první shakespearovskou filmovou rolí – jeho projev by byl na pódiu jistě úchvatný (jeho práce s veršem všeobecně platí za nepřekona(tel)nou), ale ve filmu jeho kraso-hlaso-malba působí strašlivě uměle a jeho rozechvělé vokály už prostě patří jiné herecké tradici. On ani nikdo jiný z ústředních hrdinů naštěstí nepostrádá charisma (paradoxně nejslabší se mi zdá Louis Calhern jako Caesar – byl v tom záměr, že většinu času působí vyměkle spíš než autoritativně?). Marlon Brando boduje jako dravý, ambiciózní a chladnokrevný Antonius (pro mě ale možná příliš mladý) a jeho herectví je přirozenější než herectví většiny jeho kolegů. Je samozřejmě pravda, že jeho řeč k římskému plebsu je strhující, ale je zase třeba říct, že to je text, který se v podstatě hraje sám a byl by velký kumšt ho zahrát tak, aby nikoho nestrhl. Jediným dvěma ženám ve hře dal Shakespeare směšně málo prostoru a herečky tu stihnou zanechat sotva nějaký hlubší dojem – výraznější je nejspíš Greer Garson jako Calpurnia, ale bohužel jen kvůli svému zoufale teatrálnímu přehrávání. Hře dojde šťáva krátce za půlkou, po řečnění Bruta a Antonia, a tenhle film naneštěstí nezvládá s tím cokoliv udělat. Závěrečná bitva je směšnou nápodobou indiánských přepadovek z tuctových kovbojek a konec Cassia a Bruta dosahuje sotva třetiny epického náboje Caesarovy vraždy (ticho, které ji provází je pamětihodné). Černobílý obraz byl dobrou volbou: pasuje ke strohosti, jednoduchosti a tvrdosti předlohy, ale Mankiewicz v něm bohužel nedokázal vykouzlit ani zpola tak zajímavou poetiku jako Welles ve svém Macbethovi nebo Othellovi. Navzdory těm několika dílčím úspěchům téhle adaptace jsou moje tři hvězdičky pro Mankiewicze hodně odřené a rozviklané. // LEPŠÍ VERZE: Doporučil bych spíše Julia Caesara v televizním zpracování BBC (1979): nemá sice zdaleka tak velkou výpravu a hercům bohužel schází Brandovo, Masonovo a Gielgudovo charisma, ale jejich práce s textem je mnohem jemnější, pozornost k detailu (jak ve slovech, tak v gestech) nesrovnatelně vyšší.(18.2.2010)
-
Wolvie
Mnohem lepší než známější a povrchnější Kleopatra.Oba filmy spojuje historická doba,jméno režiséra a velký herec/herečka v hlavní roli,ale Caesar má lepší spád a mnohem více scén,ze kterých skutečně běhá mráz po zádech.Na tohle totiž nemá ani Kubrickův Spartakus.(18.2.2011)
-
elizabeth_ba
Velmi zdařilé převedení Shakespearovy hry na filmové plátno. Částečně jsme nahlédli do niter Bruta i Cassia a Marlon Brando (Marcus Antonius) měl tehdy ještě velmi hezké rysy obličeje :-)) Nebylo to sice pojato tak velkolepě jako pozdější velkofilm Kleopatra od téhož režiséra a nebylo to ani v barvě (možná celkem škoda) a byla tam spousta dialogů (které já je pro změnu, narozdíl od Pohrobkovy středověké němčiny ;-), znám v podobě staré češtiny, stručný obsah hry pro zájemce zde), takže opravdu mohlo místy působit nudně, leč Sh. hry jsou na dialozích založeny, a tak i film na nich musí být postaven, proto čtyři hvězdy, i s přihlédnutím k době vzniku filmu. Obecně mě u Shakespearových her z antiky štvou ty převody jmen do angličtiny, osobu nazývanou Mark Anthony neznám... Marcus Antonius mi snad promine, že se k němu pod touhle transkripcí jména nechci znát, ale taky mu neříkáme Marek Antonín, že...(14.2.2012)