Insider: Muž, který věděl příliš mnoho

Nejfantastičtější filmový zážitek poslední doby. Od Insidera jsem neočekával nic moc extra (shlédnul jsem jej pouhé dva dny po kino-premiéře Veřejných nepřátel; měl jsem na Manna takovou chuť - a jeho novější snímky jsem již viděl - že jsem si obstaral i tento). Příběh jsem neznal, a tak jsem čekal klasické, stokrát ohrané drama na způsob Labyrintu lží. Chyba lávky! Nelze samozřejmě tvrdit, že Mannův snímek z roku 1999 je totálně originální, ale rozhodně mne neskutenčně zaujal, překvapil, a hlavně držel v nervydrásajícím napětí po celou stopáž. Upřímně nikdy nepochopím, jak tento skvost může někoho byť i jen chvíli nudit: celá závažnost tématu, s jakou film operuje a Wigandův život ve strachu z příštích dnů je tu doslova hmatatelný. Dlouho jsem neviděl tak autentický film, který by mi dokázal vsugerovat depresivní pocit strachu, jež jsem spolu s Croweovou rodinou prožíval. Režisér je perfektní, a třeba ve scénce, kdy spící rodinku vystraší mýval, je atmosféra v očekávání tragického (Wigand s pistolí - dcerka) nesnesitelná. Jenže takových parádních okamžiků je napříč celým snímkem nepřeberné množství, a Mann nejvíce režijně exceluje ve chvíli, kdy si naštvaný Pacino a vyděšený Crowe nenechávají "srát na hlavu", a kdy je nepříjemně shazují jejich vlastní zaměstnavatelé a rodina. Tolikrát jsem si během stopáže v euforii nezanadával, ani nepamatuji. Netřeba se dále rozepisovat, tento snímek by měl vidět každý, kdo má rád konspirační dramatické filmy. Hned dvěma třešničkami na dortu jsou pak oba hlavní představitelé: roztěkaného, odhodlaného Crowea a zatvrzelého Pacina z hlavy hodně dlouho nedostanu... VIVAT! (13.07.2009)

Al Pacino i Russell Crowe v životní formě. Skvěle natočený film o tom, jaký je svět a že za vší tou špínou je vždycky nějaký člověk, který ctí větší ideály než peníze a bohatství. Velká hra na pravdu ve velmi těžkém filmu, který by málo kdo zvládl jako Michael Mann. Přesah tématu vidíte každý den v trafikách na krabičkách od cigaret a přitom stačilo tak málo a svět se nemusel nikdy nic dozvědět... Více takových filmů, více takových příběhů a lidí. (17.07.2004)

Je to dlouhé, je to velice dlouhé, ale: nenudil jsem se ani minutu, děj mě absolutně strhnul, výkon Al Pacina mě položil na lopatky, režie geniální....a hlavně HUDBA: Lisa Gerrard & Pieter Bourke - jednoznačně výtečně zkomponované a vybrané skladby, hlavně píseň Sacrifice z alba Duality je naprosto úchvatná (měl jsem to štěstí slyšet ji přímo v podání Lisy v Praze). Ve filmu je použita i kytarová skladba od Gustava Santaolally, která později výborně posloužila i v Bábelu. Jeden z nejlepších soundtracků!! (31.05.2007)

Dvě a půl hodiny dlouhý film na téma "škodlivost kouření" - to vypadá jaká filmařská sebevražda. Jenže tu spíše jde o boj jedince s velkou firmou (podobně Erin Brockovich nebo Vyvolávač deště) a to už má docela velký dramatický potenciál. Navíc jsou tu Al Pacino a Russell Crowe a na ně je prostě radost se dívat. (25.07.2003)

Drama ze škatulky jedinec vs., tentokráte tabáková, korporace aneb co všechno se může stát, když chcete, i přes slib mlčenlivosti, prozradit nekalé praktiky při výrobě cigaret. V čele jmen, která na tento snímek lákala, byli Al Pacino a Russel Crowe, nicméně musím říct, že mé očekávání splnil jen prvně jmenovaný, protože Russel mi přišel takový bezkrevný a nehrající. To už se mi víc líbili veterán Christopher Plummer a Diane Verona. A vadila mi stopáž. Nemám nic proti veledlouhým filmům, ale musí se být na co koukat, což se v tomto případě Mannovi dvakrát nepovedlo. Film je příliš roztáhlý a zkrátcení o nějákých 30 minut by mu rozhodně prospělo. 80% a kouřit nepřestanu. :D (02.06.2009)