13. komnata Jana Cimického (S15E01)

Známého psychiatra a spisovatele i jeho rodinu celoživotně provázejí dramatické dopravní nehody, z nichž jedna skončila tragicky. Jan Cimický, známý psychiatr i úspěšný spisovatel a básník, se narodil před sedmdesáti lety. Vystudoval medicínu a od počátku své lékařské dráhy se specializoval na psychiatrii, ale věnoval se také literatuře. Psal a dodnes píše detektivky, romány i básničky, miluje Francii a překládá z francouzštiny. Je čestným předsedou České sekce Mezinárodní organizace autorů dobrodružné a detektivní literatury, členem Obce spisovatelů i Psychiatrické a akupunkturní společnosti J. E. Purkyně a také francouzské psychiatrické společnosti FIFP. Vším, co dělá, pomáhá léčit duši. Jako psychiatr pomohl mnoha pacientům, které v těžkých životních situacích vyslechl, včetně desítek populárních umělců, zpěváků i herců. Ačkoliv je na ledacos zvyklý, i on se musel ve svém životě opakovaně vyrovnávat s těžkými nenadálými situacemi. Bratr, matka i on sám se postupně stali účastníky dramatických dopravních nehod, z nichž jedna skončila tragicky. První událost se stala v době, kdy jako čerstvý absolvent vojenské služby nastoupil do Psychiatrické léčebny v Bohnicích. Jeho bratra to táhlo do přírody, proto na začátku osmdesátých let s kamarády odjel autem na Ural. Při zpáteční cestě do jejich vozidla ve městě Slavjansk v Doněcké oblasti plnou rychlostí najel opilý řidič náklaďáku. Bratr upadl do bezvědomí, auto bylo celé zdemolované. Rodiče i Jan se dozvěděli až po týdnu, že kamarádi odjeli domů vlakem, ale bratra museli nechat v Rusku s těžkým zraněním. Měl na třikrát přeraženou páteř a vypadalo to, že umře. Jan slíbil rodičům, že bratra přiveze domů.
Za hlubokého socialismu se však do Ruska nedalo normálně odjet, Cimický letěl s delegací spisovatelů a byl s piloty domluven, že bratra přiveze. Z utajeného města a nemocnice, kde se po chodbách rozléhal nářek zraněných horníků z doněckých dolů a kolem leželi mrtví, kde nebylo nejen žádné vybavení pro léčbu, ale ani léky proti bolesti, nýbrž jen špína, minimum jídla a nedalo se odtamtud nikam dovolat. Bratrovi hrozilo, že ochrne. Jan musel prokázat velké úsilí, než se mu bratra podařilo transportovat do Československa. Bratr se nakonec i díky jeho pomoci uzdravil. Poté před pár lety o vánocích Janova maminka přecházela silnici na přechodu a srazilo ji auto. V Thomayerově nemocnici ležela v místě, kde Jan jako mladý doktor začínal. Byla těžce zraněná a při životě ji držely jen přístroje. Nešlo jí už pomoci, a tak Jan po poradě s bratrem dal souhlas k odpojení od přístrojů; zažil tak nejtěžší chvíle svého života, když musel nechat zemřít vlastní mámu. Jako psychiatr to dokázal vzít racionálně, ale jako člověk to těžko zvládal. Ale ani tato tragická nehoda nebyla v jeho životě poslední. U Humpolce do auta, v němž cestoval jako spolujezdec, narazilo sportovní auto. Jejich vůz se třikrát přetočil přes střechu. Přetrhl se mu bezpečnostní pás, náraz ho vymrštil z auta ven. Ale probudil se v jihlavské nemocnici a nad ním se skláněla jeho spolužačka z medicíny. Konstatovala, že má na několikrát zlomenou nohu, dostane nový kyčelní kloub, ale utekl hrobníkovi z lopaty. Vážné dopravní nehody, které potkaly rodinu Jana Cimického i jeho osobně, mu změnily pohled na život a přeskládaly priority. Nezlobí se kvůli maličkostem, váží si prožívání všech okamžiků, protože už tu nemusel být… (Česká televize)