Potomek

Potomek působil v konkurenci jiných hororů, které se letos chystají na plátna kin, úplně neviditelně. Jako takový ten typ projektu, kterému by to víc slušelo na VOD sítích. Tam by jej bylo možno považovat za příjemné překvápko. Je to totiž po všech stránkách neurážející film. Hezky natočený, solidně zahraný. A obsahuje minimálně dva creepy / lekačkové momenty, u kterých mi nepříjemně zatrnulo. Celkově je ale příliš málo výrazný, aby právě v kinech nějakou větší pozornost vzbudil. Zásadním problémem pak pro mě byla ohromná předvídatelnost veškerého dění, kdy hned jakmile se objasní, o co jde, je jasné, k čemu to směřuje. (13.02.2019)

FIlm jako takový extrémně předvídatelný. Hromada scén je typická a člověk po letech sledování už ví, co očekávat. Po mnoha stránkách si film jede po této koleji a absolutně nepřekvapuje. Co naopak hodně pochválím, je napětí, které zde funguje, dá se říct na 100 %, člověk vnímá všechny ty hrůzy. Z jedné lekačky mě naprosto zamrazilo a od té chvíle jsem začal být v pozoru a čekat, kdy se objeví další, abych tím samým znovu neprošel. Pochválím i nešetření brutalitou, nebo závěr, který jako jediný trochu překvapil. (02.03.2023)

Možné SPOILERY/ Na scéně je malý klučina, do jehož těla se nastěhovala zlá duše trochu většího a staršího strejdy, který byl v minulém životě sadistický vrah žen. Ten nyní přišel dokončit, co za života nestihl. SPOILERY končí. Celý film je postaven na myšlence reinkarnace, s tím si v podstatě v globálu vystačí a je to dostatečně nosný námět, aby se na něj nabalila pořádná hrst lekaček a mrazivého dění. Scenárista Jeff Buhler se svým druhým letošním kino hororovým projektem, který od jeho Řbitova zviřátek dělí jen dva měsíce, vypracoval neotřelý nápad, který odkládá ty nejvyšší (krvavé) ambice, aby publikum zabavil příslušnou dávkou děsu a napětí, kdykoli se na scéně zjeví osmiletý chlapeček jménem Miles. A zlověstný hošík Jackson Robert Scott by si to rád rozdal (na hrůzyplnou férovku) se svojí zpruzenou máti Taylor Schilling, což se mu i záhy podaří, načež sledujeme, kterak jeho chování vykazuje nestandardní chování školou povinného jedince. K hororové chuti se dostane i nějaké to rozpárané břicho a vykuchaný domácí mazlíček. U režiséra Nicholase McCarthyho jsem ocenil, že si dal záležet na kontaktu s publikem a nevypustil žádnou příležitost ho pěkně lapit pod krkem. Vylouplo se mu hned několik kvalitně natočených scén. V paměti uvízne třeba ta, v níž klouček navštíví erudovaného specialisty (Colm Feore) na reinkarnaci, a v jeho pracovně dá pocítit, že má jeho výklad na háku. Celkově jsem byl se zpracováním spokojen, a to režisér nemá za sebou zrovna veledíla na poli hororu. S levnějším rozpočtem si zdatně poradil, je to i tím, že nikdy na svých předchozích filmech nehýřil mimořádnými náklady a drahým hereckým obsazením. I tak tenhle film zůstane poměrně nenápadným kouskem, zvláště jeho uvedení do kin je poněkud překvapivé, VOD by patrně naturelu snímku slušel více. No, v každém případě to s tímhle hororem, co má spád i jistá předvídatelná klišé zároveň, můžete zkusit. O to víc, vychováváte-li doma malého génia, který náhle začal být poněkud temným dítkem/potomkem. 9/10 (25.04.2019)

Tenhle film, patří určitě mezi netypické horory, i když označovat tenhle film, za horor, je možná taky mimo. Na jednu stranu, filmu určitě prospělo to, že neměl masivní reklamu, o to víc sem si film užil. Film je hlavně hodně psychologický, a nebýt toho posednutí/reinkarnace, tak by to byl spíš thriller, s dusnou atmosférou, o tom že v synovi žije někdo další a ten někdo, neni tak úplně normální. A na můj vkus, filmu nejvíc škodí, lekačky které sou tady úplně, zbytečné a podráží filmu nohy. Jelikož stupňující se agresivita synka a bezradnost rodičů, je výborně ztvárněna, a po psychologické stránce, je to také dobře napsáno. Je vidět, že scénář napsal někdo,kdo se psychologii, rozdvojenou osobností a reinkarnací nějaký čas zabýval. Tenhle film, neni pro každého, je v mnoha ohledech složitější, než se může zprvu zdát, ale když si odmyslíte, že to má být horor, ale budete to brát, jako psychologický thriller, tak se vám film bude líbit. (15.02.2019)

Jestli někdy přivedu na svět potomka a on se na mě podívá jedním okem modrým a druhým hnědým tak s ním hned na sále třísknu o podlahu (a svedu to na poporodní depresi) nebo ho hned šoupnu do baby boxu páč o žádnou reinkasranci fuckt nestojim a nehodlám měsíce gůglit, kterej chorej zmrd skapal v den, kdy se má ratolest narodila. Nemluvě o možnosti, že bude mít oči normální a stejně zrovna někde zhebne seriálovej nebo masoxovej vrah, co se mu vetře do duše a bude si chtít dokončovat sny a touhy. A než abych každej večer čekala, kdy začne ze spaní mluvit maďarsky nebo kdy dá spolužákovi francouzákem po hubě, to na to radši rovnou seru, podvážu si vaječníky a koupím si morče. To může být posedlý třeba Belzebubem, ale z terárka mi udělá hovno, max mě kousne do prstu a skončí jako předkrm na talíři, zatímco já budu mít klidný spaní. Každopádně zas jednou tleskám packama o sebe, z kluka jsem měla strach a palec hore mamce za snahu o záchranu svého dítěte (já bych ho na jejím místě sejmula už v tom sklepě, i kdyby se tvářil jak Kocour ze Shreka). Závěrečnej hepyjend potěší všechny sluníčkáře a já jdu na pohádku. (14.02.2019)