Rok 1969. Dr. Malcolm Sayer skúma v newyorskej nemocnici skupinu pacientov, ktorí v dôsledku prekonanej encefalitídy boli po desiatky rokov v katastrofálnom stave. Zrealizované testy ho presvedčia, že títo pacienti žijú svojím vnútorným životom. Sayer získa povolenie riaditeľa nemocnice Kaufmana na experimentálnu liečbu drogou L-DOPA, ktorá úspešne pomohla ľuďom trpiacim Parkinsonovou chorobou. So súhlasom pacientovej matky vyskúša drogu na Leonardovi Loweovi a podarí sa mu u neho obnoviť schopnosť hovoriť a pohybovať sa. Všetci sa pacienti preberú k životu... (oficiální text distributora)
Tohle je film, na který se nezapomíná. Já osobně jsem ho viděl před deseti lety a dodnes se mi téměř celý detailně vybavuje. Mistrovské herectví De Nira na vrcholu !
Znáte Růže pro Algernon nebo My Fair Lady? Možná se vám to srovnání může zdát směšné, zvlášť v tom druhém případě, ale jestli se tu nabízí nějaká podobnost, a já tvrdím, že ano, tak právě v tom momentě, kdy člověk dostane příležitost nadechnout se k životu, ať už je to pacient nebo holka žijící na dně společnosti. I v tomto filmu vyvstávají otázky, zdá má někdo druhý právo vás "probudit", ukázat vám pestrost a nádheru, když v momentě, kdy se k té kráse upnete, neví, co s vámi? Nebo je to povinnost, když ta možnost existuje? A stojí to za to, poznat a ochutnat, o co můžeme vzápětí přijít? Penny Marshall natočila film, který mě přiměl velmi velmi přemýšlet a pokud jde o Roberta De Niro, pro mě je jeho výkon v tomto filmu nejlepší ze všech.
70%. Cukrkandlová hollywoodská člověčina a přesně ten typ filmu, jenž mě naprosto ničím neinspiruje. Elegantně dojemné momenty se tu střídají s pasážemi jako stvořenými pro cynické (ale trefné) glosy hrdinů Tropické bouře. Zapomenutelně tklivé pohlazení, byť herecky i režijně jisté.
Robert De Niro předvádí neuvěřitelný výkon a stejně tak i RObin Williams, jehož vážné role mmám mnohem radši než ty komediální. Navíc oba excelují ve výborném filmu po všech stránkách. Vzpomněla jsem si při jeho sledování tak trochu na mojí nejoblíbenější knihu "Růže pro Algernon" a přestože její sílu podle mě nemůže nikdy žádný film překonat, tenhle se tomu alespoň přiblížil.
Jeden z filmu, ktere divakovi daji vic nez jen prijemne stravene dve hodiny. Film jenz ma tak hluboce opravdovy pribeh, ze musi donutit kazdeho, aby se zamyslel nad smyslem sveho zivota.
Scénář: Steven Zaillian ..
Dojemný příběh zpracovaný podle krátké, lehce zázračné, přesto trpké epizody medicíny. Doktor Robin Williams do své role sedí přesně, což potvrdil i o pár let později. Robert De Niro, ten rok skutečně ve formě, kdy by zvládl zahrát snad kohokoliv, ztvárnil hlavního z pacientů více než přesvědčivě. Všestranně přesné, precizní .. a smutné.
Naprostá klasika 90. tých let, kterou já viděla jako malé dítě a už tenkrát z něj byla unešená. Dnes jsem si chtěla paměť oživit a pustila si jej a tak jako tenkrát mi učaroval, dnes tomu není jinak. Robert předvedl výkon, který musí každý herec ať už podvědomě nebo cíleně opakovat, pokud má roli podobnou. Krásný zážitek!
Velmi citlivě natočený film o člověku, kterého lékaři ,,vzbudili" po třiceti letech díky droze L-DOPA. Herecké koncerty Robina Williamse a hlavně Roberta De Nira, který geniálně ztvárnil hlavního pacienta a jen mě utvrdil v tom, že zvládne spolehlivě zahrát kohokoliv. Vrchol v tvorbě Pennyho Marshalla, který už asi nikdy nepřekoná.
V 90. letech se razil tématický koncept humanity. Filmy z této doby disponují: 1, Doslovností, jelikož vypravěč říká vše, co ví, a nemusí poskytovat vodítka k tomu, co neříká (protože vše říká). Vypravěč je vševědoucí a není ničím omezen. Není zobrazen jako lidská bytost s lidskými omezeními, protože vnímá vše, včetně schopnosti vnímat, co se děje v hlavách druhých. 2, Spousta částečně nadbytečných informací poskytovaných filmem rozvíjí postavy, nikoliv příběh, v němž jsou zasazeni. Tudíž vyprávění má podobu představení. I v tomto filmu se nic nikam neposouvá, ani se nic nevypráví. Pouze kamera mění své postavení dle propozice technického scénáře a pohybuje se po nemocnici. 3, Postavy nemají daleko k trilobitům – viz klišé zabedněného vedení nemocnice, nebo vztah Williamse se sestřičkou. To je, přátelé, otřes a úkladná vražda diváckého vkusu. 4, Stejně jako v Rain Manovi (Williams = Cruis, De Niro = Hoffman), i zde doktor mění skrz pacienta svůj vlastní náhled na svět. Jak invenční. Ostatně co dělat s duševně narušenými, když se odbaziliškují (roztají)? Zaláskovat je, co jiného. Awakenings podobně jako Philadelphia, O myších a lidech nebo Shawshank oslavuje lidství v nejčistší podobě kalifornského sněhu – rozuměje koksu.
Drama, dojímavé a poetické, tragické a úsměvné, přátelské a skutečné. Víte, tenhle film mě prostě dojme pokaždé, kdy se na něj podívám. Osudovost, předurčení, nemožnost se vymanit, ať už uděláte cokoliv, tyto věci se mnoha lidí včetně mě dotýkají více, než bychom si byli ochotni přiznat a mě osobně to někdy dosti vadí. Robin Williams by si zasloužil za tuhle roli Oskara. Je to jedna z jeho nejdramatičtějších rolí, ale zároveň nejpřátelštějších a nejrealističtějších. Doktor Sayer je svou láskou k lidem, přesto osamělostí a jistou odtažitostí tak strašně sympatický, že by si ho prostě člověk musel oblíbit. Robert DeNiro je dobrý, jen v jeho případě nedokážu říct, jestli je to jeho hraním, či jen tím, že ty trhavé pohyby v křeči zrychlili o jednu třetinu. Je škoda, že Probuzení pokaždé uvádějí tak pozdě v noci, jako by chtěli dostát jeho názvu a zastihnout diváky za čerstva. Ale když jde člověk spát v pět ráno, moc se nevyspí, jenže nepodívat se na tento skvost, to přece nejde. Tato nemoc je neléčitelná i dnes, i když jsem někde četl, že by to snad nemělo už moc dlouho trvat. Dnes se ale experimentuje s jinými způsoby léčby. Zatímco doktor Sayer používal chemické látky, které nahradily a opravily vypálená chemická spojení v mozku, novější výzkum míří k biologickým způsobům a sice vstříknutím kmenových nervových buněk prasat do lidského mozku. V jednom dokumentu jsem viděl, že mají opravdu dobré výsledky, přestože to zatím funguje u lidí, kterým mozky vypálily pouze nekvalitní léky. U těch, jimž to způsobily nemoci, ať už Alzheimer (úbytek neuronů a návazně acetylcholinu v mozku potřebného pro přenos nervových vzruchů) či Parkinson (poškození mozkových center vyrábějících dopamin, který přenáší nervové vzruchy), to nefunguje trvale, protože ty nemoci postupně zničí i nově vstříknuté kmenové buňky. Nemyslete si, nedělám chytrýho, prostě jsem si o tom něco zjistil, protože mě to zajímalo.
TENTO FILM CHCI VIDĚT ZNOVU! Úžasný film! Prostředí psychiatrických a jim podobných léčeben vždy naskýtá možnost nevšedního zážitku, protože se divák těší na herecký koncert některého ze svých oblíbenců. Nemůže nikdo zpochybňovat herecký výkon Dustina Hoffmana v Rain Manovi či Leonarda Di Capria v Co žere Gilberta Grapea. Mnohokrát jsem viděl Roberta DeNira v akci a vždy jsem ho považoval za Pana Herce. Ale jeho Leonard v Čase probuzení mi vyrazil dech, tak přesvědčivý výkon se málokdy vidí. Po jeho boku se objevuje Robin Williams, jehož doktor Sayer je opět velmi sympatickou postavou podobně jako ve filu Společnost mrtvých básníků či Dobrý Will Hunting. Také bravurní výkon. Každému mohu jen doporučit! Opravdový filmový zážitek! Zajímavosti: Film je natočen podle knihy Olivera Sackse. Postava doktora Sayera ztělesňuje právě Sackse. *** Před natáčením studovali herci chování pacientů po encefalitidě. Robert DeNiro a Robin Williams strávili dokonce nějaký čas v nemocnici pozorováním těchto lidí. *** Penny Marshall původně chtěla, aby Leonarda hrál Bill Murray, ale usoudila, že je příliš komediální herec. *** Filmový debut Vina Diesela.
