Režie:
Václav MatějkaScénář:
Jiří Svetozar KupkaKamera:
Jaroslav BrabecHrají:
Pavol Višňovský, Veronika Jeníková, Ladislav Lakomý, Karel Heřmánek, Jana Gýrová, Jan Pohan, Tomáš Valík, Zlata Adamovská, Emil Horváth st., Zdeněk Martínek (více)Obsahy(1)
Dva odlišné projekty na výstavbu hutního kombinátu: Rutinovaný ing. Zikmund nebere v úvahu neodvratou devastaci horské přírody. Mladý architekt Kalaš, který navrhl nákladnější bezodpadovou technologii, je obviněn, že při řízení auta v opilosti smrtelně zranil cyklistu -- jeho řešení se neprosadí. Jeden ze zapomenutých českých filmů - což je v tomto případě škoda. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (14)
Evička tričko hraje opět pěknou svini. Přejede někoho hundrtkou a navlíkne to na svýho vožralýho amanta. To by vypadalo docela zajímavě, ale bohužel tahle dějová linka je trochu v pozadí. Místo toho se tam řeší nějaká kouřící továrna a to mě zrvona moc nezajímalo. A jak už tady někdo napsal přede mnou, film je natočenej přes nějakej šedo-modrej filtr a ještě je to celý takový podivně zamlžený. Asi to mělo vypadat jako smog. Ve finále to spíš vypadalo, jak kdyby člověk koukal na 30 let starou televizi značky Rubin. ()
Smutné na tom je, že ldii nahoře se sice vyměnili, ale postupy zůstávají. Devastují se lesy, boří státem chráněné pamatky, protože se někdo potřebuje napakovat. Pavel Višňovský je i po letech sympaťák, ale jako mlaďoch byl neodolatelný. Škoda, že ho nenechali mluvil slovensky. Příběhu by to v ničem neubralo,. I když hlas Ladislava Mrkvičky k němu docela sednul. Většina uživatelů zmiňuje ekologii, devastaci krajiny, kritiku postupů. Ale já vnímám tento film hlavně jako ukázku osobní zrady. Úkázka, jak může zamilovanost přejít do ukončení vztahu kvůli vlastnímu prospěchu. Krásně vyjádřeno okamžikem, kdy stojí oba vedle sebe na silnici - ona v novém žlutém fiatu, on ve své staré otlučené škodovce, vymění si pohledy a pak se rozjedou každý jiným směrem. Pozitivem je i závěr filmu, kdy se Kalašovi dostává jakési satisfakce v podobě schválení jeho původního projektu, za kterou ale sklízí uznání někdo, v tomto případě ti, co ho dostali do kriminálu. ()
Tak z tohohle filmu jsem byl fakt velmi překvapen. A mile. Přiznám se, že jsem si chtěl spravit špatnou náladu a když jsem na tohle dílo narazil v TV, právě začínalo. Těšil jsem se na socialistickou brutku, ale film řešil velmi reálné problémy té doby, zazníval neskutečně kriticky a díky zvolenému tématu je svým způsobem nadčasový. Až se člověk diví, že něco takového vzniklo ještě v Husákově půlnočním království. Je ale fakt, že na konci osmdesátých let i soudruzi uznali, že měsíční krajiny kolem průmyslových oblastí nejen vypadají nevábně, ale že tam pracující nemohou dýchat a rodí se jim nemocné děti. Konec konců film vznikl rok po Svěrákových Ropácích a režim už mlel z posledního, tak to asi tvůrcům prošlo. Jelikož zde chybí obsah, lehce naznačím děj. V místě ještě nezasaženém průmyslem má být postavena nová huť. Mladý inženýr pracující v ústavu ekologického inženýrství zpracuje posudek o drtivém dopadu průmyslového komplexu na místní unikátní ekosystém. Snad by se i huť dala postavit v souladu s přírodou, avšak s užitím zahraničních technologií (tedy drahých) ekologických likvidací zplodin a odpadních vod. Rozhodovací orgány jsou striktní a věc chtějí řešit jako vždy nejjednodušší cestou : poručíme větru - děšti - přírodě. Navíc soudruzi nemají valuty na nákup zahraničních technologií a tak dostává zelenou jednodušší avšak brutálnější projekt nezaobírající se ekologickými dopady se slovy, že příroda si poradí. Inženýr se nedává lacino a do věci zainteresuje sdělovací prostředky i odborníky. Projekt se opět zastavuje a je ustanovena další nezávislá komise. To už inženýr celý aparát řádně štve, protože akce termínově stojí a nahoře nemají zpožděný plán rádi. Všem se tedy velmi hodí, když jej postihne tragická událost. Zatímco je od projektu na 2 roky odstaven, začínají se projevovat první negativní dopady na ekologii. Jeho ekologický návrh je oživen a on povolán zpět aby věc dotáhl do konce podle jím navržené koncepce. Někdo po těžkém úderu umí znovu vstát a prát se dál, někdo nikoliv. Jak příběh pokračuje nebudu spoilerovat. - Uzavřený okruh je boj jedince s aparátem. Aparátem často tak mocensky a příbuzensky provázaným, že zvenku tvoří neprůstřelný okruh. Jedna složka pomáhá druhé, jedna složka kryje druhou. Jedinec nemá šanci. Každý z nás někdy na takový okruh narazil, obzvláště dnes. A nemusíte být nutně ekolog a brojit proti huti. V tom je to nadčasové. Co mne prudilo byl obraz. Nevím zda to bylo schválně (skoro si myslím, že ano) ale vše bylo takové mázle modré, jakoby přes filtr. Každopádně budu na filmy s tohoto období od teď koukat s větším respektem, může být mezi nimi něco skutečně zajímavého jako bylo tohle... Za mne to jsou čtyři kousky laku Škody 100 . * * * * ()
Rekultivace krajiny, společnosti, doby i jedince. Zážitek mi nezkazil ani nepřirozeně předabovaný Kalaš. Skoro neznámý režisér Václav Matějka ve skvělém revolučním stylu. ()
Musím říct, že tenhle film mě hodně oslovil. Velice realisticky popisuje nevýkonnost a zoufalou bezradnost komunismu v posledních letech před listopadem 1989. Soudruzi, které normalizace vynesla do sedla, polo-schopní prospěcháři, měli jednu vlastnost- věděli, že spolu ruku v ruce dokáží mnohem víc, že ruka ruku meje. Nepustit ty schopnější nahoru a hájit pozice. Na to taky ten komunismus nakonec dojel. Pro schopného odpovědného člověka to ale byla katastrofa, protože se musel koukat jak likvidují poslední zbytky ekonomiky i přírody a zároveň zamítají jeden projekt záchrany za druhým. Prosazovaly se druhořadé projekty jen proto, aby se udržel status quo. Mladý schopný odborník neměl šanci, pokud nedokázal strčit hlavu do zadku nějakému soudruhovi a ještě slevil z poloviny svých nároků. 85% P.S. Když to tak přetřásám tam a zpět, je to vlastně vážně pojatý Vorlův Kouř. ()
Pracovní nuda... ()
Částečně politický thriller o ekologii, částečně psychologické drama o svědomí. Nic proti, když se to umně zkombinuje. To se tady ale podle mě nestalo, z filmu jsem cítil vykonstruovanost, a to nemám rád. Na druhou stranu - kdo ví, jak bych to viděl v roce 1989, tehdy to na mě mohlo mocně zapůsobit. Ale to nic. Zkrátka se mi víc líbily filmy jako Dneska přišel nový kluk nebo třeba Michael Clayton. ()
Za filtrem modrým tak, že by se dal krájet se pod nánosem síry skrývá psychologické drama konkrétního souboje ideálů se zkostnatělým prospěchářským režimem. Dalo by se snadno připodobnit k vážné verzi Kouře bez písniček. O to lépe se lze soustředit na bezmoc v kontrastu s bezstarostností kádrových špiček. Herecky navíc velmi dobře zvládnuté, zejména ze strany Pavla Višňovského a Ladislava Lakomého. Kolem nich se ale motá nečekaně mnoho zajímavých figurek, které později došli nějaké známosti: Zlata Adamovská, Filip Renč, Michaela Dolinová, Lucie Bílá, Václav Knop či tehdy už celkem profláklí Jiří Langmajer a Václav Vydra. ()
Ekologický film o devastácii životného prostredia a ľudského charakteru. Dosť som sa čudoval, že typicky normalizačný scenárista J.S.Kupka (viz.Piloti, Tisíc mil pro tatřičku) a typicky normalizačný režisér V.Matějka (viz.Svítalo celou noc, Hodina života) stvorili tento výrazne kritický kus bez happyendu. Čo mne ale vadí je príšerný obraz. Že by to tvorcovia spravili zámerne? ()
Nedával jsem filmu moc šancí. Vůbec jsem ho neznal. Jen jsem věděl, že existuje. Mému předpokladu odpovídalo cca prvních 10 minut. Opět jsem viděl maškarní bál podobný masopustnímu veselí a následně dobovou diskotéku. Tedy nic objevného, překvapivého a přínosného. Režisér si naštěstí svou horší chvilku vybral hned na začátku. Pak se film začal pomalu rozjíždět a já jsem si stále častěji říkal „Kruci, to je ale na svou dobu dobrý film. Proč nám ho zatajili? Doufám, že to režisér nepokazí a nedá tam hepyjend.“ Ve filmu se prolínají dvě dějové linie. Jednak jsou to složité mezilidské a mocenskopolitické vztahy a za druhé silný ekologický náboj. Je vidět, že režimu už docházel dech, protože vyřčená slova jsou mimořádně kritická a popírají správnost industrializace a celé období posledních desetiletí vyznívá spíše jako boj člověka s přírodou, než vědomý a ekologicky šetrný rozvoj. POZOR, další text obsahuje S P O I L E R : Mocní muži, kteří jsou výhodnými ekonomickými a rodinnými vazbami vzájemně propojeni, jdou bez skurpulí za svým cílem a nevidí o krok dopředu. Marná jsou volání ekologů, vědců a dalších odborníků. Hlavní hrdina se v tom plácá, jak může. Často si připadá při řešení zásadních ekologických otázek sám. Je to člověk chybující, který nemá daleko ke skleničce alkoholu a rád vyhledává přízeň žen. A právě tyto slabosti se mu stanou osudnými. Přítelkyně hlavního hrdiny se projeví mimořádně zbaběle a hanebně. Veškerou vinu za havárii přenese za pomoci rodičů na svého (zatím ještě) přítele. Vystřízlivění a pochopení skutečnosti je pro našeho hrdinu těžkou ranou. Uzavře se do sebe a jeho zvítězivší protivníci se mezitím otočí jako na obrtlíku. Nyní po odvysílání varovného ekologického dokumentárního pořadu prosazují odsíření a tak zvaný „uzavřený okruh“. Východisko hlavní hrdina nenalézá a straní se lidí. Žádný hepyjend, sláva. Tak to v životě chodí. Dnes je to v mnohém jiné. Odsíření proběhlo v 90. letech. Ovšem smogové orgie se v některých částech naší země konají stále. Mohli by o tom jistě vyprávět například Ostraváci. Ekologii čeká zřejmě věčný boj…… Závěrem: Film se povedl, má dramatický náboj a silnou myšlenku. Určitě stojí za shlédnutí. ()
Filmy od rezisera Matejky mi nikdy nijak nevadily. I tenhle je docela koukatelnej, prestoze ne moc veselej, a ma depresivne "smogovy", temer postapo vizual. :-) Pribeh hodne realnej, byt mirne nadsazenej. P.S.: predabovani hlavniho hrdiny vsak byla velka minela...rad bych znal duvod. Za to jedna hvezda dolu. 3+ ()
Československé drama z prostředí výstavby těžkých průmyslových objektů, v němž proti sobě stojí mladý inženýr Kalaš s průkopnickým návrhem ekologicky citlivým a naopak zkušený a zámožný inženýr Zikmund (L. Lakomý), jenž rád pořádá divoké mejdany s extravagantní hudbou, s návrhem o poznání levnějším a jednodušším, avšak s vysokým rizikem totální devastace okolní krajiny. Kalaš, jehož ztvárnil slovenský herec P. Višňovský, mluvený L. Mrkvičkou, propadne kouzlu Zikmundovi dcery a začne si s ní románek. Postupně však přichází kruté vystřizlivění, neboť Kalašova milenka (V. Jeníková v její tradiční póze) na něho shodí svůj vlastní trestní čin, když způsobila z nedbalosti smrtelné zranění cyklistovi. Neschopný vyvrátit její lživé tvrzení u soudu je tento nepohodlný inovátor odsouzen na čtyři roky. Ze žaláře je propuštěn v polovině trestu, notně uzavřen do sebe a závěr snímku se odehrává v jeho rodném domě na venkově, kde se postupně dostává do normálního života, těžce však zahořklý na původní přátele. Uzavřený okruh, dobře zvolený název, je během filmu vyřčen několikrát různými osobami a vždy v docela odlišných souvislostech. Ve vedlejších rolích můžeme shlédnout výborné výkony právníka F. Švihlíka, vyšetřujícího kriminalisty V. Knopa či přítele hlavního hrdiny architekta K. Heřmánka. Velmi dobře napsaný příběh je podpořen kvalitními hereckými výkony, avšak mě zaujala zejména žánrová šíře snímku, neboť vedle klasického dramatu v boji o moc či kariéru, se objevují i postupy kriminalistické, milostné či psychologické. Rozhodně bylo stále co sledovat, snímek mě velmi zaujal. Postupně nabývám poznání, že snímky, jež se točily v letech 89/90, ač poměrně neznámé a odstrčené v důsledku nových historicko-politických událostí, neustále překvapují svou kvalitou a tento Matějkův počin není výjimkou. ()
Námět nebyl špatný, ba v té době poněkud odvážný. To by ovšem Matějka musel umět režírovat! Tak z toho vznikl jakýsi nedonošený útvar bez východiska a řešení, které je jen jaksi naroubováno. A zůstává smutný a opuštěný hrdina. ()
Všudypřítomný modrý dým a kouř. Všudypřítomné papalášstvo a snobstvo. Faleš a prospěchářství. Peníze až na prvním místě. Příroda si se vším poradí. Co se od těch dob změnilo? Pramálo. Snímek vizuálně i náladou podobný filmu od stejného režiséra Noc smaragdového měsíce, akorát že tam vše zahalovala tma, tady se smog valil do budov i přes zavřená okna. A oproti zmíněnému se tento povedl víc, má větší spád, hlavní hrdina má svůj vývoj a čekáte jak to vlastně dopadne, jak s hutěmi, tak s nehodou. Katarze se ovšem nekoná, a je to tak vlastně logické. Za chyby se platí a v životě končí dobře málo co, to jen v pohádkách... ()