Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Hrdinou hudební komedie scenáristy Jiřiho Šebánka a režiséra Julia Matuly Volná noha je jazzový muzikant, trumpetista Beno, jemuž zdatně sekunduje jeho přítel, saxofonista Emil, zvaný Rampouch. Oba mají rádi bláznivou legraci a svými kousky často lidi šokují. Beno je původem Slovák, žije však už dlouho v Praze. Jako pravý bohém neuznává žádné omezováni v osobnim ani v uměleckém životě. Je oddaný jazzu tělem i duší a pohrdá jakýmikoliv formami pop-music. Proto odmítá výhodné nabídky své přítelkyně, úspěšné zpěvačky Gábiny. Se zdarem čelí i nátlaku své nastávající, mnohem mladši dívky, a její vyzývavé matky. Film je sledem epizod, jejichž těžiště spočívá v Benových recesistických výstupech. Převládá v nich humor, nepostrádají však ani náznak melancholie. Beno za své kousky musí často platit, i to však přijímá s otevřeným hledím. - Autor námětu Jiří Šebánek se inspiroval postavou slavného československého jazzmana Laca Décziho, který již několik let působí v emigraci v USA. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (29)

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Tenhle film vypráví o jedné zásadní věci, a to o tom, že na tomto světě má cenu jen jediné- kamarádství. Vše ostatní- ženský, prachy, majetek, jsou k ničemu a pomíjivé. Snímek je vtipný a svěží. Možná je Zedničkovič drobátko nesympatický hrdina, ale Schmitzer to bohatě vynahradí. Děj v podstatě o ničem, ale zaryje se pod kůži a ještě druhý den to v člověku doznívá...85% ()

Stegman 

všechny recenze uživatele

Vydržte slabší úvod (asi půl hodiny) a film se vám odmění ve zbylé hodině: Nejen jedna hláška za druhou, ale i dobře vystavěný příběh až do poslední vteřiny. K tomu věci, které jinde moc neuvidíte (let Praha-Bratislava, divadlo u trati, prověřování muzikantů u "kulturní" komise, cikánské ležení hned u nového paneláku), starý Štercl a tehdy ještě vcelku neznámá Lucie Bílá. Oslava svobody, života, jazzu a muziky vůbec. A taky přátelství. ()

Reklama

Šandík 

všechny recenze uživatele

Volná noha není vůbec špatný film. Herecké výkony jsou většinou slušné, i když se v něm sem tam najdou i slabší pasáže, překvapí poměrně svižný střih a velmi slušná kamera (není ovšem divu, když za ní stál F. A. Brabec). Pokud jde o režii, neurazí ani nenadchne a je vlastně taková trochu "neviditelná". Samostatnou kapitolou je výtečná jazzová hudba, u níž ovšem neumím rozhodnout, do jaké míry je skutečně dílem Zdeňka Zdeňka a kolik je v nich naopak v titulcích filmu nepřiznaných skladeb Laczo Deciho, který byl v době natáčení filmu už dobrých pět let v emigraci a tudíž samozřejmě nemohl být nikde přímo zmíněn či připomenut. Jako jeho skladby ovšem ve filmu obsažená hudba opravdu zní... To nejpodstatnější je zde ovšem příběh, který tvoří v podstatě do děje filmu pospojované vtipné historky Laca Decziho. Ty jsou nepochybně z části vyfabulované a odpovídají poměrně přesně pábitelskému žánru, jemuž se Laco rád věnuje i dnes. Tvůrcům ovšem zjevně povídkový formát filmu nepřipadal dostatečně silný a tak se jej rozhodli "vyfutrovat" ještě čímsi "závažnějším". Přesně v duchu tehdejší uvolňující se perestrojkové situace se tudíž sem a tam, byť velmi opatrně, "tepají nešvary" tehdejší socialistické společnosti a kromě toho se vede poněkud absurdně vyostřený zápas mezi takřka undergroundově podaným "autentickým" a "pravdivým" jazzem a "ohavným" popem, podaným zde téměř jako jakési svrchované zlo... Tedy ne, že by to Laco tak nějak neprožíval, jenže pro něj to daleko spíš byl zápas mezi tím co komunistům nevonělo a tím co jim naopak vonělo velmi, než otázka žánru samotného. Vždyť Laco hrál nejen ve své Celule, ale i ve velmi konvenčním TOČRu. Samozřejmě šlo především o vztah k režimu a o to, jestli neohne hřbet právě před ním. To je sice hrozně hezké a bylo by fajn o tomhle zápase natočit film, ovšem musel by jej režírovat jiný režisér než komunistickému režimu vytrvale poklonkující Matula. Místo střetu tvůrčí svobody s totalitní mocí sledujeme pouze hru na zlý pop a hodný jazz a to celé bez toho, že by tyhle dvě soupeřící veličiny fungovaly právě jako metafora střetu svobody s totalitou... Kombinování lyrických, bezstarostných veselých historek s dramatickým střetem svobodného jazzu s úplatným popem také rozhodně nevedlo k jakékoli výraznější dramatické stavbě a režisér je prostě jen tak mechanicky řadí za sebe, Je proto asi škoda, že nezůstalo u těch "nic neřešících" vtipných historek které si prostě a jednoduše plynou aniž by něco vážně řešily. Naopak oním existenčne-exstenciálním rozměrem je film zbytečně zatěžkán, aniž by ovšem zároveň výrazně lépe držel pohromadě nebo někam gradoval... Celkový dojem: 70% ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

Mé první setkání s živlem Mariánem Zednikovičem. Výborný, sladkokyselý film z doby dávno minulé a hodně vzpomínané, už jsem chodil do školy. Některé jazzové party jsou přeci jen trochu přehnané, ale nenechte se odradit, odměnou vám budou proporce české Playmate Jany Švandové, humorné setkání s mladičkými Knopem, Bílou či Zavřelem, a hlavně výborný konec v domečku u trati na konci světa. ()

kinderman 

všechny recenze uživatele

Tohle může tvůrce hodně mrzet, když jeho dílo zůstane prakticky nepovšimnuto a zapomenuto ne kvůli umělecké nedostatečnosti, ale protože jeho uvedení převálcuje doba. Stalo se to několika filmům, jejichž výroba začala v roce 1989 a do distribuce šly o rok později, jazzová komedie o jednom donkichotském bohémovi by si rozhodně zasloužila objevení a vzkříšení. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (13)

  • Nádražní domek, ve kterém bydlí Beno (Marián Zednikovič) a Emil (Jiří Schmitzer), se nachází na adrese Rejkovice 35, 60 kilometrů severozápadně od Prahy, mezi železničními zastávkami Rejkovice a Bludský Mlýn. (sator)
  • V části filmu, kdy členové kapely chodí přes jakousi komisi, která se jich dotazuje, se jedná o takzvané „hudební přehrávky“, které byly povinné pro každého muzikanta, který chtěl veřejně vystupovat. Komise však nehodnotila hudební znalosti či dovednosti, ale politické znalosti. Nezvládnutí přezkoušení znamenalo se ocitnout bez práce. (sator)
  • Ve scéně, kde se Bohunka (Miroslava Pleštilová) dívá na televizi, právě dávají film Pražská 5 (1988). (Stegman)

Reklama

Reklama