Sedmdesátník Harry žije po smrti své ženy sám v New Yorku. Když je dům, ve kterém bydlí zbourán, aby na jeho místě byly postaveny garáže, vydá se Harry se svým čtyřnohým přítelem kocourem Tontem na cestu skrz Ameriku do Los Angeles, aby navštívil své děti, potkal nové přátele a řekl sbohem starým kamarádům.
Hrdinou svérázné road movie Harry a Tonto (Harry and Tonto, 1974) amerického herce a režiséra Paula Mazurského je učitel v důchodu a vdovec – sedmdesátník Harry Coombs. Žije opuštěně ve svém starosvětsky zařízeném manhattanském bytě, kde je mu v dlouhých hodinách samoty jediným partnerem jedenáctiletý kocour Tonto. Když je ale rozhodnuto, že dům, ve kterém bydlí, bude zbourán, aby na jeho místě byly postaveny garáže, nezbývá mu, než se začít obtížně sžívat s rodinou svého newyorského syna. Posléze se Harry raději vydá se svým čtyřnohým přítelem na cestu skrz Ameriku do Los Angeles, aby navštívil své další děti. Rodinná setkání jsou pro něj ale řadou zklamání: někde nalézá neporozumění, jinde si uvědomuje, že musí spíš sám pomoci než pomoc očekávat. Jediným smyslem jeho života se tak stává putování. Během cesty se setkává s celou řadou vždy nějakým způsobem zajímavých lidí a díky své vnímavosti k druhým a vůli po moudrosti v sobě nalézá nečekanou odvahu vyvzdorovat si – v předtuše smrti – svou nezávislost a svobodu.
„Mazurskému se podařilo vytvořit v líčení Harryho odyseje pozoruhodnou encyklopedii lidských typů, zastupujících v pronikavých miniportrétech soudobou americkou společnost. Jeho snaha neponechat stranou žádný z významnějších problémů, kterými tato společnost žije, je opravdu imponující. Tím spíše, že při vší rozlehlosti a šíři pohledu, hodné velkého epika, umí svému vyprávění vtisknout rytmus i dramatické napětí. Jen výjimečně ztrácí ke svým postavám odstup a podléhá tak jistému sentimentu...“ Jiří Cieslar, Harryho cesta za moudrostí. Kino 1979, č. 10, s. 5.
Mazursky je známý zejména jako tvůrce „vážných komedií“ – filmů, které v divákovi vyvolávají jemný úsměv a zároveň – jen jakoby mimochodem – upozorňují na určité neduhy americké společnosti. Z jeho další tvorby lze připomenout zejména snímky Bob a Carol a Ted a Alice (Bob & Carol & Ted & Alice, 1968), Rozvedená žena (An Unmarried Woman, 1978), Moskva na Hudsonu (Moscow on the Hudson, 1984) nebo Somrák z Beverly Hills (Down and Out in Beverly Hills, 1986). K realizaci snímku Harry a Tonto dodává: „Práce na tomto filmu pro mě byla velmi důležitá především v tom, že jsem chtěl poukázat na to, že staré lidi není třeba ignorovat. Byl jsem znechucený a unavený filmy, ve kterých byli zobrazeni jen ve své senilitě a bizarnosti. Chtěl jsem, aby můj hrdina byl skutečný – potrhlý, bláznivý – zkrátka člověk, který v dvaasedmdesáti letech je tím, čím byl v pětadvaceti, jen je trošičku pomalejší.“ Jako představitele titulní role Harryho si režisér vybral tehdy teprve šestapadesátiletého herce Arta Carneye, který za svou zdařilou a věrohodnou kreaci pošetilého staříka získal v roce 1974 Oscara za nejlepší mužský herecký výkon. (Pavla Bergmannová, LFŠ 2007)
(oficiální text distributora)
