Predátor

„Keď to môže krvácať, môže to aj skapať.“ VOTRELCOV mladší brat (skupinka ničnetušiacich pozemšťanov bojuje v de facto uzavretom priestore s tajomným mimozemšťanom, ktorý ich po jednom vyvražďuje) od rovnakého štúdia. Tu naozaj nie je dôvod šetriť hodnotením (napriek slabšiemu "pračlovečiemu" finále, ktoré ma vždy otravovalo a asi dvadsiatim sekundám s dosť úsmevne zostarnutým počítačovým trikom). PREDÁTOR je úžasná klasika 80. rokov. Strhujúca hudba Alana Silvestriho, kultová vojenská macho atmosféra (naolejované svaly, sexistické vtipy o vagínach, penisoch a prsiach, cigara v helikoptére, Bezbolestná, hnusný žuvací tabak), kultové hlášky ("Nemám čas krvácať."), nenapadnuteľné herecké obsadenie (naozaj ťažko povedať, či je najlepší Weathers, Black, Duke, Ventura, Landham alebo Chaves... ale asi Arnold), drastické vraždy, hrôzostrašné zlo (nápad Stana Winstona a Jamesa Camerona) a dusná džungľová atmosféra. Vidieť Barbara Conana strácať jeho povestné sebavedomie je pohľad na nezaplatenie. Nikdy som ale nepochopil "morálnosti" boja, v ktorom sa jedna zo strán doslova zneviditeľní a následne zákerne vraždí svojich súperov od chrbta. (02.11.2004)

Další z akčních klasik, na které (nejen) mnozí mí vrstevníci vyrůstali a já ji (samozřejmě) neviděl (tudíž opět nejsem „obětí“ nostalgie jako mnozí jiní a dívám se na film střízlivě). Predátor mě pozitivně překvapil. Jeho sci-fi složka je docela dost vymakaná (tedy na konec 80. let), jistě za to může více než slušná technická stránka, kvalitní efekty a samozřejmě svoje dělají i masky/kostýmy (tedy celá propracovaná postava Predátora). Jeho thrillerová (místy až lehce hororová) tvář funguje možná vůbec nejdokonaleji na celém filmu, tolik vhodně dávkovaného napětí jsem opravdu nečekal (čemuž nahrává i známá pravda o tom, že nejvíce se zpravidla bojíme toho, co nevidíme). O něco hůře je na tom akční stránka filmu. Do chvíle, než postřelí Dutche, je to vcelku paráda, pak je však samozřejmě Arnie bez ohledu na zranění stále ve formě a běhá jako kamzík (na což jsem se ale už tak nějak před projekcí připravil a vlastně mě svým způsobem mile překvapilo, že na to došlo poprvé až necelou půlhodinku před koncem). Co mě však poněkud zarazilo, bylo množství chyb ve filmu (nepramenících z akce jako takové). Na to, že to bylo moje první zhlédnutí, jsem si všiml (bez účelu hledat je) většiny z těch ve zdejších Zajímavostech, a to jsem si o nich četl až po projekci. Možná budu za rejpala, ale tohle je podle mě naprosto zbytečná nedůslednost, takové odfláknutí, které kazí jinak velmi dobrý dojem (třeba taková rozstřelená X kompletní hlava vážně nebyla nutná). Na druhou stranu, další z příjemných překvapení byl humor (teda, mám mysli ten záměrný, čekal jsem totiž jeho nechtěnou verzi), některé hlášky opravdu pobavily. Sečteno a podtrženo, slušné 4* (a dát si dát si víc záležet na detailech, mohlo to být ještě lepší). „Jsi raněnej. Vykrvácíš!“ – „Nemám čas krvácet!“ (21.11.2014)

MCTiernanova režie je tvrdá a rutiní a stejně jako samotný major Dutch. A je to právě režie na které celý film stojí. Bitka s partyzány mi přišla výbroná - opět tvrdá, neotřelá a dynamická. Napětí které přichází na scénu spolu s Predátorem je velmi hutné a mimozemšťanova konfrontace s Arniem má nezapomenutelnou atmosféru. Bravo! (20.08.2007)

Po nějakých deseti letech jsem si Predátora pustil znovu. Bez přehánění můžu zkonstatovat, že ten film je dokonalejší, než jsem si myslel. Parta ostrých žoldáků, na něž si uspořádá hon jeden mimozemský lovec lebek i po těch letech uchvacuje perfektní atmosférou, která těží především s plíživé voyeurské kamery a Silvestriho nervózní hudby. Nad tím vším drží pevnou ruku režisér McTiernan, který v 80. letech patřil v akčním žánru k absolutní špičce… a v devadesátých letech se zbláznil. (05.08.2009)

Výtečný akční film se sci-fi příměsí. McTiernan dokazuje, že není jen otráveným rutinérem, ale že si umí akci pěkně užít. Velmi se mi zamlouvá práce s kamerou v první části filmu, kdy jsou naši krásní a svalnatí hrdinové špehováni (výborně je užito termografických záběrů a nájezdů kamery, které působí velmi stísněným dojmem). Atmosféra hloučku žoldáku, z nichž se stává lovná zvěř uprostřed pralesa, je bezchybně dusná a přesvědčivá. Těžko soudit, zda absence hereckých výkonů je na škodu, protože některé Arnoldovy grimasy prostě patří do zlatého fondu hereckého antitalentu a tak nějak se spolupodílejí na kultovnosti snímku. Akční filmy nemám rád, ale tenhle jsem si namoutěkotě užil... (12.05.2004)