Kdo hledá zlaté dno

Šedavé bezčasí normalizace a jedno z nejtěžších období naší moderní historie dopadlo nemilosrdně i na Jiřího Menzela - Husákovský totalitní režim nemohl překousnout udělení amerického Oskara za nejlepší neanglicky mluvený film pro Ostře sledované vlaky a silně tlačil na Menzela, aby se ceny americké filmové akademie veřejně zřekl, což naštěstí Jiří Menzel ustál a tlaku komunistických aparátčíků nepodlehl; navíc normalizační režim silně podráždil svou filmovou adaptací Hrabalova textu Skřivánci na niti - humorně ale pravdivě reflektující 50. léta, do té doby něco neslýchaného (takže v reálu snímek prakticky nikdo neviděl, normalizátoři zavřeli film na 20 let do ,,trezoru" a když se pak na začátku 90. let konečně dostal ven, získal hned hlavní cenu Zlatého medvěda na Berlinale), za což se Menzel dostal na index a normalizační režim zakázal jednomu z našich nejlepších režisérů na pět let točit - jako odpustek a vykoupení musel pak v roce 1974 natočit právě tento film - mělo jít o ukázkový budovatelský snímek...bez tohoto kontextu se dnes na film vlastně ani nedá dívat... (30.11.2021)

Aby mohl točit neutrální filmy á la Na samotě u lesa, musel se Jiří Menzel vykoupit bezobsažnou agitkou o budování sídliště. Vyčvěchtal se v normalizačním bahně a šel suchou nohou dál. Bylo by laciné a trapné mu to vyčítat, ale stejně lacině a trapně se chová on v porevoluční éře, když kritizuje "poklesky" Václava Vorlíčka či Oldřicha Lipského a hází je do jednoho rudého pytle se zrůdnostmi Trapla a Čecha. To je zbabělé a hloupé. Jinak samotný film za 20% (24.10.2005)

Nejlepší budovatelský film co jen mohl být natočen. Režie Menzel. Film připravil mimo jiné půdu pro Postřižiny (točeno v Dalešicích a Kožíchovicích). Všichni na tento film zvracejí zcela zbytečně a neoprávněně. Není to primárně o přehradě. Je to o rozhodování mladého kluka, který kvůli holce chce vydělávat peníze. Navíc doma žije v hrozných podmínkách. S tou holkou to dopadne blbě. Kluk na stavbě už zůstává. Totéž se stalo mě, akorát jsem skončil na stavbě 10 km jihovýchodně. Taky jsem tam skejsnul na 30 let a taky to s tou holkou blbě dopadlo. Spíš na tom filmu hledejte krásný Svěrákův humor a nejhezčí normalizační nohy Jany Giergielové. Husák: "Slečno, my tu máme prachu. A když zaprší, je tu marast. Teď tu je tu prach. Ale když zaprší, samej marast". Myslíková hraje Marcelu. Marcela je terénní, prohlašuje o ní její manžel a ona je. Giergielová, ač neherečka tam vykouzlila postavu pražské krásky, kvůli které nejen, že se odchází na stavbu ale i skáče z Nuselského mostu! http://www.youtube.com/watch?v=lu8_LpgDZZU&feature=related (08.01.2012)

,,Jsou ženský na silnici a do terénu." Toto a další moudra (třeba to, že hodné holky už v Praze nejsou, jen na Moravě, nebo že těm dnešním mladým vůbec nezáleží na penězích) se dozvíme z neuvěřitelně tupého normalizačního žvástu. A když říkám neuvěřitelně, myslím to vážně - nedá se uvěřit tomu, že Kdo hledá zlaté dno natočil stejný režisér jako Skřivánky na niti, protože ty filmy se vyloženě popírají. Vím, za jakých okolností film vznikal, ale přesto se Menzelovi divím, že na to měl žaludek. Celkový průser se skládá především z: telecího pohledu Jana Hrušínského, hudebního tématu hraného na příšerné synťáky pořád dokola minimálně o dvě oktávy výše, než je únosné, glorifikace hrkajících ošklivých stavebních přístrojů a pitomého scénáře. Dopis, který píše Petra svému příteli, je mimo veškeré myslitelné kategorie. Kdyby mi nějaký takový moje přítelkyně napsala, okamžitě bych se s ní rozešel (padají v něm obraty jako ,,Ty moje příšero milovaná vzdálená"). Když se na konci jeden soudruh rozeřve ,,HOŘÍ!", říkal jsem si, že pokud přiběhne zase ten blbeček s hasicím přístrojem, bude to jedna z nejhorších komedií na světě. Přiběhl. (29.07.2010)

Konečne niekto nakrútil film pre myzofilikov (sexuálne sa ukájajú kontaktom so špinou). Špinu zažranú v póroch a vlasoch doslova cítiť. Hlavným hrdinom je prašná stavba. Niet miesta pre zeleň, prírodu. Až na mŕtveho zajaca, ktorého zrazí tatrovka. V chlapmi preplnenej ubikácii ho kolektív šoférov následne zje. A zase: úplne cítiť čpavý, štipľavý mužský pot, zažraný vo flanelových košeliach, zmiešaný s vôňou rozloženého chľastu a preplnených popolníkov. Pracovné prostredie? Prach, blato a kamene. A hukot strojov. Mladý muž sem, na stavbu mamutej vodnej elektrárne, prišiel z Prahy. Tam sa dusil so sestrou a jej rodinou v malej kutici. Ubíjal ho i malomestsko/ kšeftársky svet rodičov jeho frajerky, aj jej samej. Všade šmelina, drobné krádeže, úplatky. Túžba vychcať so skurveným systémom. Každý okráda koho a čo sa dá. Menzel ponúka recept. Ak zlyháva spoločnosť a nevidíte pozitívny vzor, vyrazte do sveta. Začnite budovať kariéru tam, kde ideály Komunistickej strany Česko-Slovenska majú ešte zmysel. Kde pravidelný sex v náručí mladej blondínky plnohodnotne nahradí osem a pol hodiny drvenia hliny a čiernej skaly. V dobe fajrontu stačí jednorázová rýchlovka v podobe pohľadu na rozostavanú priehradu. Všetko v sprievode idylickej hudby, roznežnievajúcej pohľad na tatrovky preháňajúce sa hore-dole. (04.10.2015)