Kdo hledá zlaté dno

Kdo? To Menzel našel "zlaté" dno své tvorby i svých životních kroků. V budovatelská romantice, kterou si pojistil možnost točit kvalitní díla, jež omlouvala jeho ústupek, za nějž byl ze všech stran odsuzován. Výsledné dílko však nedopadlo příliš černě, ani samotné prostředí nebylo Menzelovi příliš cizí - postavičky dělníků na stavbě přehrady totiž mohl pojmout tak trochu "hrabalovsky" a udělat z nich sympatické, nezkažené lidi. Celá argumentace se však zde staví na hlavu - poetičnost, kterou kritizoval podmaněnou inteligenci ve Skřiváncích na niti se zde přesouvá na každodenní práci staronových hrdinů - budovatelů, kteří svojí existenci vidí v těch nejlepších barvách a netrápí je pochybnosti. Všednost a bezprostřednost, jakou nová vlna nahlížela rozbujelé měšťáctví, se kterým socialismus svůj boj prohrál, se zde opakuje v docela povedeném a formanovsky trefném úvodu u televize , ale záhy se stane docela překotnou záminkou hrdiny najít život někde jinde, v čistším a nezatuchlém prostředí a brzy se setkává se známkami toho, že učinil dobře a že jedině v pracovním kolektivu má život smysl. Film tak postupně ztrácí to, čím se odlišuje od ostatních dobových blábolů (autenticita ve vystupování postav, jejich velkoryse předkládaná nedokonalost a nečernobílost) a zbývá jen banální historka, která je ke konci už dosti směšná a tezovitá, čím dál více se utápějící v monumentálních Šofrových záběrech gigantické stavby, do níž zní oslavná romantická hudba. Jakoby si mocenský diktát postupně snímek podmaňoval a Menzelova náznaková osobitost se definitivně vytratila. (22.10.2010)

Nejlepší budovatelský film co jen mohl být natočen. Režie Menzel. Film připravil mimo jiné půdu pro Postřižiny (točeno v Dalešicích a Kožíchovicích). Všichni na tento film zvracejí zcela zbytečně a neoprávněně. Není to primárně o přehradě. Je to o rozhodování mladého kluka, který kvůli holce chce vydělávat peníze. Navíc doma žije v hrozných podmínkách. S tou holkou to dopadne blbě. Kluk na stavbě už zůstává. Totéž se stalo mě, akorát jsem skončil na stavbě 10 km jihovýchodně. Taky jsem tam skejsnul na 30 let a taky to s tou holkou blbě dopadlo. Spíš na tom filmu hledejte krásný Svěrákův humor a nejhezčí normalizační nohy Jany Giergielové. Husák: "Slečno, my tu máme prachu. A když zaprší, je tu marast. Teď tu je tu prach. Ale když zaprší, samej marast". Myslíková hraje Marcelu. Marcela je terénní, prohlašuje o ní její manžel a ona je. Giergielová, ač neherečka tam vykouzlila postavu pražské krásky, kvůli které nejen, že se odchází na stavbu ale i skáče z Nuselského mostu! http://www.youtube.com/watch?v=lu8_LpgDZZU&feature=related (08.01.2012)

Po pětileté nedobrovolné pauze natočil Jiří Menzel v těžkých dobách normalizace, tento polozapomenutý netolik výrazný film, o mladém hodináři (Jan Hrušinský), později po vojně budovateli dalešické přehrady, na který se jistě pečlivě dohlíželo, (přepsaný a dodaný scénář), ano i do tý doby na vynikajícího Jiřího Menzela nějakým způsobem došlo, člověk když se na to tak kouká, tak by vůbec neřekl že je to od něj, zde chybí jakýkoliv jeho rukopis, ale vyloženě špatné to zas nebylo, když si člověk odmyslí např. onen ideologický balast, vidí film, který vznikal v nelehké době s nepříliš přitažlivým námětem a komplikovaným scénářem, tohle by opravdu málokterý režisér dokázal, tak aby se na to ve finále vůbec dalo koukat. Každopádně dobře, že nakonec zas začal točit i přes tu dlouhou pauzu kdy byl zakázaný, protože to co natočil později, to už byly opět znamenité filmy pro nejen náročné diváky, které normálně vůbec nemusely vzniknout. (11.06.2010)

U tohoto filmu by mělo bejt uvedeno, že hlavní roli hraje Tatra 148. Nejzajímavější na celym filmu jsou ty starý náklaďáky. Osud hlavního hrdiny mi byl naprosto ukradenej. Za zmínku snad stojej ještě nohy tý buchty v hlavní roli a potom Husák (František, né Gustav). Ten sice nedostal moc prostoru, ale jako jedinej v celym filmu něco zahrál. Asi to bylo taky tim, že jeho postava byla aspoň trochu zajímavá a né vyloženě černo-bílá. Jinak je legrační, jak to obchodní centrum (nebo jak to nazvat) na Pankráci kdysi vypadalo bez všech těch reklam, co jsou tam dneska :-) (21.03.2010)

Menzel socialisticko-poetický, normalizačně-realistický... . . . No, narozdíl od jiných dobových srágor se na tenhle film dá i po letech dívat, jen jednomu pije krev ta falešná romantika dřiny kdesi na stavbě velevododíla, o pošetilosti hrdiny a jeho vztazích soudružských i intimních ani nemluvě. Ale zase třeba ty >akční< záběry na míjející se vytůrované Tatry co neznaly bratry, krása... Či záběry na prašně rozblácenou >apokalyptickou< krajinu "velké stavby socializmu" a pro dobu typický neskutečný >bordel na pracovišti< - no KRÁSA... ;o] . . . Škoda, ryze filmařsky byl J.M. i zde vcelku zručný, postsynchrony jsou ovšem dobově typicky lajdácké a zvuk mizerný a nepřirozený, ale jak říkám, v těch vremenach kiná vemena jiná točila větší zhůvěřilosti a že by Menzel tímhle filmem vyloženě bolševikovi podlézal, tak to zas d.m.s.n. ne. I ta Strana a B.S.P. (nee, Balage Střihavka Pavlíček opravdu NE! ;o) jsou zmíněny snad jen dvakrát, to bych zase mistrovi to lámání hřbetu o papuli neotíral, prostě se JEN přizpůsobil tepu doby a co by... Čest práci, že, soudruzi. To za svobody, pravdy a lásky se mohl více polepšit ale to už je jiný příběh, že... Holt kdo hledá zlaté dno - že pane Menzel... °-/ . . . A tak poctivé dvě hvězdy za na svou dobu společenské mizerie vcelku snesitelný film "ze současnosti" - a nebýt toho zbytečně hlupučkého a falešného moralizování jako vždy jalového J.H., možná bych čistě za tu filmařinu i ty tři dal... - - - P.S. Nechci být škodolibý, ale srovnejte si třeba právě tenhle film s většinou dnešních blbých a podbízivých filmařských (no, někdy teda...) čudlařin mladých vytrendovaných nýmandů (před i za kamerou) a položte si otázku - PROČ(?), když můžou... Ale to by bylo na dlouhou debatu mimo rámec tohoto komentáře. Howgh. - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách bezedných už ani nevím kde, hodnocení po plezírovém nočně sentimentálním repete 8.1.2013 na dvd 433., komentář zde /se smutným povzdechem/ jako sedmačtyřicátý - 9.1.2012) (09.01.2013)