Kdo hledá zlaté dno

Konečne niekto nakrútil film pre myzofilikov (sexuálne sa ukájajú kontaktom so špinou). Špinu zažranú v póroch a vlasoch doslova cítiť. Hlavným hrdinom je prašná stavba. Niet miesta pre zeleň, prírodu. Až na mŕtveho zajaca, ktorého zrazí tatrovka. V chlapmi preplnenej ubikácii ho kolektív šoférov následne zje. A zase: úplne cítiť čpavý, štipľavý mužský pot, zažraný vo flanelových košeliach, zmiešaný s vôňou rozloženého chľastu a preplnených popolníkov. Pracovné prostredie? Prach, blato a kamene. A hukot strojov. Mladý muž sem, na stavbu mamutej vodnej elektrárne, prišiel z Prahy. Tam sa dusil so sestrou a jej rodinou v malej kutici. Ubíjal ho i malomestsko/ kšeftársky svet rodičov jeho frajerky, aj jej samej. Všade šmelina, drobné krádeže, úplatky. Túžba vychcať so skurveným systémom. Každý okráda koho a čo sa dá. Menzel ponúka recept. Ak zlyháva spoločnosť a nevidíte pozitívny vzor, vyrazte do sveta. Začnite budovať kariéru tam, kde ideály Komunistickej strany Česko-Slovenska majú ešte zmysel. Kde pravidelný sex v náručí mladej blondínky plnohodnotne nahradí osem a pol hodiny drvenia hliny a čiernej skaly. V dobe fajrontu stačí jednorázová rýchlovka v podobe pohľadu na rozostavanú priehradu. Všetko v sprievode idylickej hudby, roznežnievajúcej pohľad na tatrovky preháňajúce sa hore-dole. (04.10.2015)

S tímto neatraktivním a banálním námětem se nedalo moc dělat. Nicméně jsou tu i milé momenty, díky kterým se dá i tento film (ovšem pouze jednou) vidět. Paradoxem ovšem zůstává, že "zlaté dno" i přesto, že bylo Menzelovi vnuceno, není jeho nejhorším filmem. Tím jsou Čokoládoví čmuchalové, k jejichž režii však zřejmě přišel dobrovolně. (06.01.2012)

Poněkud bezduchý naivistickobudovatelský film, který vynáší do popředí socialistickou morálku pracujícího lidu a jeho poctivost, a to i přes opačné reálie všedního života. Mladik Láďa Kratochvíl (Jan Hrušínský) má po ukončení základní vojenské služby otevřenou budoucnost, pohlednou mladou čekající přítelkyni Petru (Jana Giergielová) a možnosti vést poměrně kvalitní život se všemi požitky, nutných k příjemnému životu. Ale Láďa je především socialistický mladík, plný nadšení a poctivosti obyčejných pracujících, a tak není překvapením, že sám sebe nachází při brigádnické stavbě dalešické přehrady a elektrárny. Dostává se tím k prazákladům socialistického myšlení a uspořádání, na které stejně každý kašle, ale jako prezentace socialistického státu může být působivá, i když je to ve skutečnosti jen úsměvně schovívavá podívaná. Samozřejmě přichází odcizení mezi ním a Petrou, pro kterou se tímto stává nezajímavým v jejím pojetí schopnosti se postarat o budoucnost a jejich potomstvo, i když se snaží o něj bojovat. Ale Láďa je ještě příliš mladý a příliš naivní. Samozřejmě odmítání obyčejnosti spotřební společnosti je chvályhodné, ale nabízená alternativa pracujícho socialismu je v tomto případě pokrytectvím. Samozřejmě nechybí správní chlapí ze stavby: řidič Miky Polievka (Julius Pántik), vedoucí autoprovozu Daibor (Alois Liškutín), kantýnská Marcela (Míla Myslíková), řidič Jan Vízner (Otakar Dadák), či řidič Provazník (Leopold Franc). K těm jsou dáni do protikladů vykutálení vydělávači peněz jako pumpař (Jan Řeřicha), taxikář Béďa Hustoles (Miroslav Masopust), zelinář Ivan (Alexej Okuněv), stavebník Nováček (Oldřich Slavík), či ulejvák Pepík Němec (František Husák), snad jediná opravdu zajímavá postava filmu. Samozřejmě jistá poetika při stavbě nechybí, ale celek je více než rozpačitý. Bohužel. (22.12.2011)

Mezi Skřivánky na niti a Na samotě u lesa natočil Menzel TOHLE. Aby byl zmar dokonalý, scénář mu napsal Zdeněk Svěrák. Protože zrovna čtu pojednání o tom jak šedá ekonomika a příčinliví šmelináři pomalu rozleptali zdánlivě všemocný normalizací posílený komunistický režim, tak jsem si z filmu přece jenom něco vzal. To ale nic nemění na faktu, že je to šmíra nedůstojná talentu Jiřího Menzla. Ovšem pořád mnohem lepší než Donšajni. (23.06.2023)

Jasně, nejsem blbej a chápu, že to je budovatelská agitka, ale když se nad to divák trochu povznese dá se najít spousta pozitiv: Pokud se nepletu ve filmu nezazní ani jednou oslovení "soudruhu", "čest práci" či podobná razítka režimu. Stavba nejvyšší hráze u nás je zajímavou záležitostí bez ohledu na druh papaláše který o ní rozhodl a mnoho záběrů je zajímavých s jistou dokumentární přidanou hodnotou. Tuny betonu a železa jistě nejsou ideální kulisou vztahového dramatu, ale na druhou stranu bylo to v té době reálné a i to má svou hodnotu. Humor Zdeňka Svěráka je nenápadný, ale jasné identifikovatelný, spoustu hlášek lze najít i tady v ostatních komentářích. A dostávám se k hlavním devizám filmu. Jan Hrušínský a Jana Giergielová stvořili opravdu hezkou dvojici s nábojem. Hlavně Jana je zde nádherná a je velká škoda, že to byla její jediná role. Také velká škoda, že se režisérovi nepovedlo z jejího potenciálu (hlavně nohy má úžasné) vytřískat víc, je směšné když dvojice skoro sexuje v autě za jízdy, ale doma do postele lezou oblečení od hlav k patám... Divák nemrava má smůlu. :-) Hlavní herecký prostor tak dostává postava Františka Husáka, který se toho zhostil výtečně. A nakonec, ona hlavní myšlenka "charakter a poctivá práce je víc než prachy za cenu krádeží a žebrání" je přece platná pořád, ačkoliv na to i v současném režimu spousta lidí nedbá... Hodnocení tedy trochu nadsazuji, přehlížím šablonovitost, ale pokud by tam bylo méně tatrovek a větší tlak na příběh, klidně by to mohlo odpovídat. (25.01.2018)