Konec starých časů

Méně známý Menzel, který si zde odskočil od hrabalovských adaptací k Vančurovi, a velmi se mu to povedlo. Jak film, tak knižní předloha stojí za seznámení. Na Konci starých časů mě baví symbolická analogie mezi koncem aristokratické éry na poč. 20. stol. a politickou situací končícího "totáče" r. 89, která dodává této retro komedii plusové body. Přijde mi, že se poslední dobou tento film objevuje v televizi výrazně dříve než v minulosti, ostatně dlouho jsem o něm vůbec neslyšel. O to příjemnějším překvapením pro mě byl objev tohoto filmu - Menzel měl již v minulosti na kontě jinou zdařilou vančurovskou adaptaci v podobě Rozmarného léta z r. 1967, nemohl tedy zklamat ani v tomto případě. Po Anglickém králi asi můj neoblíbenější Menzel. (08.06.2011)

Precizně provedená Menzelova práce, která dokonale život zbohatlíků za první republiky. Zámek, zahrada, bohaté stoly, takové to nóbl chování a oblečení stylu anglických gentlemanů, bohaté švédské stoly... hezky se na to dívá. Ještě krásnější je to v barvách podzimu, kam Menzel tento svůj film zasadil. Ten podzim tomu dává takovou zvláštní atmosféru, něco jako ve SLAVNOSTECH SNĚŽENEK. Jenže jak je to krásně natočené, tak je to bohužel i zároveň strašně vleklé, až nudné. [7877. hodnocení, 197. komentář, 78%] (04.12.2020)

Poetický úsměvný příběh s jemným erotickým jiskřením, jak to umí snad jen J.Menzel. Zasazen do nádherného barevného hávu podzimní přírody, která jako by evokovala odchod starých časů...nechšť! Spekulace! J.Menzel se nechal slyšet, že se mělo natáčet v létě, jenže se to nějak zvrtlo, a tudíž se započalo s natáčením na podzim. Ještě si posteskl, jaká byla zima a že měl tepláky a přes to čtyři svetry. A chudáci herci hráli v těch letních kostýmech a J.Abrhám se koupal v ledovém rybníce chudák. Pak věřte filmařům, že vám předkládají/nepředkládají symboly a jinotaje a tak. Milý film. (01.09.2010)

Krásný a noblesní film ve všech směrech - jak co do krásy Vančurova jazyka a exteriérů, tak do dokonale vystihnuté prvorepublikové atmosféry, ale i co do režie. Jiří Menzel tenkrát na sklonku osmdesátých let ještě ve své nejlepší formě. Před lyrizující kamerou Jaromíra Šofra koncertuje Josef Abrahám a já si jen dopřávám příjemný a pohodový zážitek, kterému uděluji silné čtyři hvězdy. (26.02.2012)

Nevím, zda to byl Vančurův záměr, ale četba Sperových pamětí KSČ (Konec starých časů) ve mně budila chorobnou melancholickou depresi, obrácenou závrať z nízkosti, nechutenství a mdlobu. Nebylo mi z toho dobře, ačkoli Vančurovy knihy miluji. Že po tomto dojmu není v Menzelově adaptaci ani stopy, to mu nevyčítám. Horší je, že v ní nenalézám stopu čehokoli. Starší Menzelovy adaptace byly nějak působivé, tohle už má jen hezkou fasádu. (01.06.2011)