Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Machrovic
    ***

    SPOILEROIDNÍ HLÁŠKY, KTERÉ SE MI PODAŘILO ZACHYTIT: Nádhera má zavřít hubu posměváčkům. // Skutečný aristokrat přijíždí vždy poslední. // jsem kníže Alexej, můj sluha Váňa. // Přijel už hrabě Codda? // Podivín, ale aristokrat. // Můj syn Jan. - moje dcera. // Tím zacpeme všem huby. // Kníže je ten nejznamenitější vozka. // Nedopustím pane Pustino ... // Obojí posiluje svalstvo zvané prdelní. // Je to kníže arciblázen. // Navštívenky. Všichni okolní statkáři zvou našeho knížete. // Perchta Rožemberská. - Nesmysl. Perchta není. - Nedovolím, aby se kdokoli otíral o ctné jméno mé matky. // Perchta byla bílá paní! - Nevím proč by měla být černá. // A kdopak nám to krade dříví? - To je sedlák Charousek. // Jaká hanebná fraška. Sotva mi ukázali nevěstu už je ruka v rukávě. // Můj vzácný nočník. // Klobouk barona Prášila. // Miluji vás. - Proboha. Moc jste pil. - Jsem opilý vaší krásou. // Pane Charousek, lidem jako vy patří budoucnost.(22.12.2006)

  • Fanucci
    ***

    Jednou mi to stačilo, průměr.(30.12.2008)

  • Kryton
    ***

    Všechny tři hvězdy si zaslouží jednoznačně Josef Abrhám. Jakmile je na scéně je to ON kdo film zvedá.(13.9.2009)

  • Radek99
    *****

    Patrná inspirace v osudech pověstného Giacoma Casanovi, kterého si jakožto stárnoucí legendu povolal na zámek Duchcov Albrecht z Valdštejna a on tu pobyl 14 let jako hraběcí knihovník , přičemž dobrotivost Valdštejnova, který Casanovu chtěl ochránit před bouřemi doby, se zhmotnila a zúročila v sepsání Casanovových pamětí a nejznámějších knih ... a jako ozvěna i v mnohoznačném románu Vladislava Vančury. Ten však modifikovanou postavu Casanovi umně zakomponoval do svého vyprávění a vytvořil postavu knihovníka Spery, člověka přízemně mdlého a lidsky směšného (jakým možná byl Casanova reálně). Literární rozměr Casanovův přenesl na postavu knížete Alexeje, který se stává symbolem starých časů - ovšem i on je postava podivuhodná a spíše pofidérní, ,,prášilovská", kterážto nejlépe ilustruje známý mýtus o zlatých starých časech, které ovšem při bližším zkoumání nejsou příliš rozdílné od těch nynějších... To ovšem nesnižuje Vančurovu kritiku prvorepublikových poměrů, kdy skutečné aristokraty ducha nahrazují lidé jako novodobý zbohatlík Stoklasa či advokát Pustina (všimněte si výstižně popisných jmen). Agrární rozměr první republiky dnes hodně zastínil mýtus o Masarykovské republice coby jediné demokracii střední Evropy, ale Vančura dobře vnímal dobové reálie, který tenhle obraz bezchybné demokracie trochu upřesňují. Jestli něco končilo, byl to jistě konec nostalgický (c&k monarchie přece jen reprezentuje předlouhou epochu naší národní historie), Vančura (ne nadarmo byl vyloučen z komunistické strany) v něm jako přesvědčený levicový intelektuál viděl i věci pro modernu zapovězené. Konec starých časů, nástup suverénních národnostních států, konec vln národního obrození, nástup moderny v umění a moderní doby v civilizačním toku. Kníže Alexej je krásná postava a je příjemné u ní snít...je to však smutné snění... Zřejmý je i Menzelův příklon k adaptaci právě této literární látky - konec 80. let 20. století byl ve střední Evropě také výše zmiňovaným a popisovaným koncem starých časů, což Jiří Menzel geniálně postihl. Komunistický režim se udržoval již jen silou historické kinetiky a ve vzduchu bylo již cítit cosi nové. Byl to ostatně zlom i pro naši národní kinematografii, končila velká éra československého filmu, který ve svých nejsvětlejších momentech dosáhl světových rozměrů... Pomalu je čas loučit se s filmovým studiem na Barrandově, na který jednou (brzy) přijdou Stoklasové a Pustinové z televize Nova... Jiří Menzel intuitivně vycítil graviditu doby a natočil symbolicky usazený film - poctu světu, který možná ani nebyl tak úžasný, jakým ho někdo chtěl vidět...cítíte tu paralelu k našemu bývalému komunistickému státu? To dělá velké umělce velkými... ,,Pane Charousek, lidem, jako jste vy, patří budoucnost..."(13.11.2008)

  • Vančura
    ****

    Méně známý Menzel, který si zde odskočil od hrabalovských adaptací k Vančurovi, a velmi se mu to povedlo. Jak film, tak knižní předloha stojí za seznámení. Na Konci starých časů mě baví symbolická analogie mezi koncem aristokratické éry na poč. 20. stol. a politickou situací končícího "totáče" r. 89, která dodává této retro komedii plusové body. Přijde mi, že se poslední dobou tento film objevuje v televizi výrazně dříve než v minulosti, ostatně dlouho jsem o něm vůbec neslyšel. O to příjemnějším překvapením pro mě byl objev tohoto filmu - Menzel měl již v minulosti na kontě jinou zdařilou vančurovskou adaptaci v podobě Rozmarného léta z r. 1967, nemohl tedy zklamat ani v tomto případě. Po Anglickém králi asi můj neoblíbenější Menzel.(8.6.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace