Konec starých časů

Velmi zajímavý film v kterém vlastně tak 2x o nic nejde a je to vlastně pořád to samé, ale nějak to stále funguje. Abrhám zahrál excelentně a byl tahounem celého děje a k tomu mu sekundovaly velká jména českého filmu. Co se děje týče, tak ten zná snad každý ještě ze školy. Zajímavé je, jak podvodník dokáže všechny přesvědčit o tom kdo by měl být a každý ho tím pádem považuje za knížete. Slabší 4z5 (27.02.2012)

Komedie, která ukazuje, a) že od doby, v níž se děj filmu odehrává, se česká mentalita nijak zvlášť nezměnila, b) že by se tehdejším lidem náramně hodil internetový vyhledávač Google. Literární předlohu jsem nečetl, ale některé scény mi přijdou dost nadsazené a některé vtipy příliš laciné. Jako celek však příjemný, zábavný film. (08.02.2024)

Neinteligentní, nelogický a slizce prasácký humor, který nepřísluší zápletce, nedejbože Vančurově předloze, ale vychází z benevolence a nevkusu autora filmu, a snaha nenápadně to natočit tak, aby se nikdo nenadřel, ale nadělalo se hodně muziky, mě tu bolí až fyzicky. Menzel nikdy nebyl můj oblíbenec, těch několik málo vydařených kusů se mu podle mého povedlo proto, že to svým železným jemnocitem, logikou a ironií zachraňovali přísnější a morálnější autority jako Václav Havel (Žebrácká opera), Zdeněk Svěrák (Na samotě, Vesničko...) a jiní, a naopak Konec starých časů a Obsluhoval jsem... řadím mezi nejtrapnější přehmaty v posuzování, co patří mezi vyšší české filmové umění. Je mi líto, že na Vančuru sahal tak často zrovna on, protože jen opájel publikum větami, jimž vlastně nerozuměl, a zasazoval je do kontextu, kde z nich svévolně dělal skoro absurdní laciný poetistický kontrapunkt. To, čeho tím chtěl dosahovat, uměl jen Hrabal. Menzel byl v mých očích pucflekem mistrů slovesného umění, kteří ho o celou míru pochopení převyšovali integritou a morálkou a jejichž práci dělal medvědí službu. *** Nečekala jsem, že si to s Menzelem vyřídím zrovna u tohohle filmu, který jsem si pustila z nostalgie po Abrhámovi, ale budiž, jednou to asi přijít muselo. *~ (27.05.2022)

Půvabná básnická oslava romantické šlechtické vznešenosti za první republiky, kdy společenskou vážnost si bylo možno odkoupit. Jako vichr se přižene na scénu kníže Alexej Nikolajevič Megalrogov (skvělý Josef Abrhám), aby si svým přirozeným aristokratickým šarmem zajistil obdivovatele, srdce a náruč žen, a nenávist žárlivých mužů. Kníže je renesančně vzdělaný muž mnoha dovedností a znalostí, hbitým jazykem, neutuchajícím elánem a sexuálním chtíčem. Upřímný a dobrý prorok svého hostitele, velkostatkáře Josefa Stoklasy (Marián Labuda), bohatého dobráka toužícího po aristokratickém životě a společenské vážnosti, za kterou platí. Jeho osobními zájmy zainteresovaní rádci velkostatkář Jakub Lhota (dobrý Rudolf Hrušínský) a advokát Pustina (Jan Hartl) jsou přitahováni Stoklasovými penězi a jeho dcerou Michaelou (Barbora Leichnerová). Obyvatelky zámku jsou vysloveně natěšné z přítomnosti knížete, jako vychovatelka Susanne (Chantal Poullain), a klíčnice Cornelie (Ljuba Krbová). Vypravěčem příběhu je sečtělý knihovník Bernard Spera (dobrý Jaromír Hanzlík), který nakonec našel otevřenou náruč u učitelky Ellen (Alice Dvořáková). Další zajímavé postavy: syn Jakuba Lhoty Jan (dobrý Jan Hrušínský), majordomus Kotera (Jiří Adamíra), buran Charousek (dobrý Josef Somr), konečný vhodný spojenec pana Stoklasy, sluha knížete Váňa (Pavel Zvarič) a hbité děti Kitty (Tereza Chudobová) a Marcel (Jan Novák). Lahodné pohlazení po duši, rozveselí, pobaví a zahřeje svou vlnou optimismu. (13.05.2011)

Nevím, zda to byl Vančurův záměr, ale četba Sperových pamětí KSČ (Konec starých časů) ve mně budila chorobnou melancholickou depresi, obrácenou závrať z nízkosti, nechutenství a mdlobu. Nebylo mi z toho dobře, ačkoli Vančurovy knihy miluji. Že po tomto dojmu není v Menzelově adaptaci ani stopy, to mu nevyčítám. Horší je, že v ní nenalézám stopu čehokoli. Starší Menzelovy adaptace byly nějak působivé, tohle už má jen hezkou fasádu. (01.06.2011)