Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Lyrická komedie, natočená režisérem Jiřím Menzelem v roce 1980 podle proslulé stejnojmenné novely Bohumila Hrabala těží především ze spisovatelovy bohaté poetické obrazotvornosti, která v tomto případě vyvěrá ze vzpomínek na poklidný život v městečku, kde byl jeho otec správcem pivovaru. Sled humorně laděných epizod spojených hlavními protagonisty – půvabnou paní správcovou (M. Vášáryová), jejím milujícím manželem Francinem (J. Schmitzer) a jeho bratrem Pepinem (J. Hanzlík), je protkán stále probíhajícím konfliktem snaživého Francina se správní radou, tvořenou představiteli města. Francinovu kariéru ohrožují především ztřeštěné kousky hlučného Pepina, ale též neodolatelné fluidum paní správcové, kterému podléhají všichni pánové… Snímek byl do kin uveden počátkem roku 1981 a vyvolal tehdy skutečně mimořádný zájem. Přestože námět filmu byl považován za typicky národní, měly Postřižiny nečekaně dobrý ohlas i v zahraničí – jako jeden z mála českých titulů z počátku osmdesátých let byl snímek zakoupen do řady evropských i zámořských distribučních sítí. Uplynulá léta přidala tomuto nestárnoucímu filmu navíc další, nostalgický půvab příjemné vzpomínky na časy a věci, které jsou nenávratně pryč. (Česká televize)

(více)

Recenze (569)

Lima 

všechny recenze uživatele

Nejlepší oslava piva, tučného jídla a ženských vlasů, jakou si lze představit. A posilovacích pružin :o) ()

Tetsuo 

všechny recenze uživatele

Nejrozporuplnější Menzelův film. Na jednu stranu oslava "starých dobrých časů" v době normalizace, na druhu stranu konzumní hédonizmus - čili něco normalizaci zcela vyhovujícího. Perfektní figurkářské (nikoli herecké) výkony se v paměti diváků usadily jako esence Hrabalovské poetiky, jenže Hrabal byl mnohem drsnější a výrazově bohatší. Hrabal není Hladil, ani krasosmutný narcis jako Menzel. Postřižiny se staly erbovním filmem všech přeslazených retrolimonád, jimiž nás dnes přehlcují čeští filmaři v kinech i v televizi. ()

Radyo 

všechny recenze uživatele

Nááááááááááááádhera. Co vám mám povídat, to se prostě MUSÍ vidět!! Tenhle film je absolutní pecka. Poprvé jsem ho viděl asi v roce 1982 a od té doby snad 15x, ale pokaždé se mi líbí. Naprosto k sežrání je samozřejmě Magda Vašáryová, ovšem nezapomenutelný je i Pepin v podání Jaromíra Hanzlíka. Postřižiny, to je prostě vysoká škola filmu. I pan Hrabal myslím musel být taky spokojený. ()

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Poezie na téma pivo je nejhezčí věc na světě. Mnohými obdivované dílo jinými zatracovaný průměr, který si v každé době našel a nejde své obdivovatele. ()

gouryella 

všechny recenze uživatele

Pro me zustane tento film navzdy nejlepsi adaptaci jakekoliv knihy Bohumila Hrabala - presto, ze jej jednotlive televizni stanice omilaji v jednom kuse budu se stale kochat pohledem na dokonale herecke vykony a dokonaly zadecek pani Vasaryove (:: ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Postřižiny - prastarý předkřesťanský slovanský rituál, při němž se jako symbolické zdůraznění iniciace vstupu pomezi dospělé mladému jinochovi ostřihali vlasy. Bohumil Hrabal však ve svém textu dává význam postřižin ještě do jiných konotací - jde přeneseně o myšlenku zkracování vzdáleností, které evokuje příchod nového vynálezu - rádia. Spojení éterem zkrátí podle očekávání vzdálenosti a zmenší tak svět. Tahle předzvěst dnešního globálního světa a jeho skutečného subjektivního zmenšení (zajisté také s příchodem filmu, televize, Internetu atd.) resonuje hlavní významovou rovinou Hrabalova textu. Myšlenka zkracování se stylizované literární postavě autorovy matky zalíbí natolik, že se rozhodne zkrátit také sukni (od kotníků ke kolenům), ocásek svému psovi, spolu s Pepinem zkrátí i nohy židle a stolu a nakonec i vlasy podle vzoru černošské fenomenální tanečnice Josefiny Bakerové. Bohumil Hrabal ve svém úchvatném románu chtěl hlavně vykreslit a idealizovat svůj dětský svět a postavy v něm se pohybující. Stvořil tak literární stylizované postavy svých rodičů, Maryšky a Francina, a také svého strýce - velkého pábitele Pepina. Zřejmý je dualita světů a postav obou bratrů - zatímco Francin je střízlivý, pragmatický a dá se říci přízemní a opatrný člověk, ukřičený Pepin je jeho pravý opak - ztělesnění živelnosti, touhy po dobrodružství a vitální radosti ze života (Jiří Menzel pak zjevně akcentoval ještě charakterové vyznění do jakési obdoby Haškova Švejka, ono švejkovství je transparentní, ale ve filmu se nedá jednoznačně definovat, zda je Pepin skutečný pábitel či prostoduchý blázen - schází tu Hrabalovský literární narační tok spojený s touto postavou, tady jsou jen torza Pepinových příběhů). Taková je i Hrabalova stylizovaná maminka, která je zidealizovaným obrazem zemitého zdraví a životní síly (důraz na pojídání masa a pití piva), ale i přirozené krásy a elegance, patetické oslavy ženství. Idealizovaný svět rodičů a ,,zlaté časy" dětství se pro Hrabala staly centrem příběhu. Jiří Menzel používá coby analogii tohoto autorského přístupu stylizaci k poetice amerických němých grotesek (zatmívačky, roztmívačky, v některých scénách zrychlený obraz akcentující situační komiku a odpovídající groteskovou hudbu, řetězení gagů bez potřeby replik...), zalidňuje svůj film obrovským množstvím figurek (nedá se říci, že by šlo přímo o charaktery postav, jak je normálně zvykem), které slouží jen k pronášení bonmotů či jsou zapojeni v situační komice, vytvářející jakési volné filmové pásmo, mozaiku napletenou na volnou příběhovou linii, poetiky adorace přelomu století (né nepodobné filmům o českém géniovi Cimrmanovi) či zapojení různých metatextů (dobových reklamních sloganů...). Ta záměrná idyličnost ve vykreslení rodičů i pohody domova z Hrabalova textu se přenáší i do Menzelova filmu - a to dokonce hypertrofovaně až v jakési poetice idyličnosti - Menzel tak vytváří analogii k biedermeierskému vidění světa (což je možná typické i pro jeho další filmové adaptace). Ztrácí se naopak určitá expresivnost a hlavně komplikovaná stavba textu a ono pábitelství, které je v podání strýce Pepina jen slabou ozvěnou jeho literárního předobrazu. Přesto jsou Postřižiny vynikající a takřka dokonalý film, plný laskavého humoru i vidění světa, bezpočtu legendárních hlášek, ale především poctou a pomníkem onomu budoucímu spisovateli, kterého Maryška nosí pod srdcem pro svého Francina... () (méně) (více)

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Co může člověka na světe asi tak potěšit? Galerie toho nejúdernějšího, nejopravdovějšího a nejtrvalejšího se nám tu rozkládá před očima, ať se jedná o vykuchané prasátko proměnivší se v horu nejdráždivějších laskomin, žlutavý mok ladně kanoucí do bezedných hrdel, ideálně se klenoucí poprsí plně krásné Magdy Vašáryové nebo řeřavá poezie komínové eskapády. Požitkářství všech druhů, avšak pouze jedné, té nejvyšší úrovně. ()

B!shop 

všechny recenze uživatele

Naprosto spickovej Menzeluv film a jedna z jeho nejlepsich Hrabalovo adaptaci. Sice je fakt, ze nepatrny vytky by se k filmu nasli, hlavne, ze neustaly rvani Pepina leze za chvily krapet na nervy, ale to jsou jen drobnosti. Jinak herci naprosto perfektni, potesi hlavne samozrejme Hanzlik, pak oba Hrusinsky a Vizner. Menzel opet perfektne zvladnul takovou tu poetickou naladu, takze film nenudi a je vtipnej, i kdyz se vlastne nic nedeje a neni tu zadnej pribeh. Proste jeden z tech filmu, na ktery se vzdy rad mrknu. ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

"Nudíte se? Kupte si medvídka mývala." Já se při sledování Postřižin nikdy nenudím, protože vlasy paní správcové mě vždycky okouzlí, smolař čeledín mě rozesměje a kvůli uřvanému Pepinovi už jsem několikrát ohluchl. ()

igi B. 

všechny recenze uživatele

Nu ano, nestárnoucí, okouzlující, vlídně nostalgická - zase ale jenom taková naše hezká česká komedie. Psal se osumdesátý a Hrabal nebyl zrovna vydávaným autorem. Leč tolerovaným. Ano, v tomhle filmu je méně Hrabala, o to však více Menzela - lehce cimrmanovsky křísnutého. Mám tenhle film rád a kdykoli se na něj s chutí podívám. Čtyři hvězdičky jsou imrvére poctivým hodnocením. ()

Djoker 

všechny recenze uživatele

Pověstná Hrabalova poetika má svoje nepopiratelné kouzlo a v Postřižinách se povedla převést na plátno asi nejlépe z řady filmových pokusů. Dvě dominantní postavy si zde kradou většinu pozornosti. Záleží tedy jen na divákovi, jestli podlehne smyslné Vašáryové a uřvanému Hanzlíkovi v jejich životních rolích. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Velice úsměvný a pohodový film. Ikdyž veškerá pohoda ustane, když přijde na scénu Pepin v podání Jaromíra Hanzlíka, který se okamžitě stane mojí nejoblíbenější postavou filmu. Film mi nepřipadá moc jako komedie, spíše příběh s komickými prvky (možná je to pro někoho slabší kousek, ale ten chudák Rudolf Hrušínský ml. mě opravdu rozesmál :-)). Film jsem viděl už mnohokrát, ale pořád mé hodnocení zůstáva na 5*. Musím však důrazně doporučit najíst se něčeho dobrého ještě před zhlédnutím filmu, až ho pustíte s prázdným žaludkem, budete litovat... ()

Lynn 

všechny recenze uživatele

Režisérský rukopis Jiřího Menzela se mi velice líbí, zvláště jeho jemný humor a poetika. Mimoto patří Postřižiny k nejlepším českým filmům vůbec, zejména kvůli nezapomenutelné Magdě Vášáryové, Jaromíru Hanzlíkovi a Rudolfu Hrušínském. Naprosto neotřesitelných 5*. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Mládí Hrabalových rodičů je i mládím spisovatelova pábení. V tomto případě ztělesněným půvabnou mladou ženou, která ve své již ne panenské nevinnosti páše věci, příslušející rozpustilým dívkám, pro které je klukovská parta to nejlepší. Nejen strýc Pepin svou živelností, ale i otec Francin hyperkonformností se z tohoto rámce nevymykají. Hravost knihy se mění v bezudnost scénáře a filmového příběhu, který pojednává. Maloměstský pivovar i maloměstský život, kulisa, na jejímž popředí se to víření odehrává, rovněž nezklame. Bizarní solidnost šedivé honorace tvoří působivý kontrast, jakousi vyrovnávající desku řetězu dnes už nesmrtelných scén a obrazů. Nejen komínová scéna nebo chrápající lékařská prohlídka, ale i rozkošné přehození významů v klíčovém slově na závěr filmu, z nějž je počat budoucí spisovatel, stejně nespoutatelný jako jeho rodina, zůstávají v stálé paměti většiny těch, kdo tento nevšední film zhlédli. Čekání na perlu se mění v jistotu rafinované prostoty mistrovského šperku. Hrabalova, Menzelova i Hanzlíkova. ()

genetique 

všechny recenze uživatele

Znova poriadne utlo a ďalší zo super-filmov sa nedočká môjho plného uznania. Usmievavý film s prostorekým príbehom ma zaujal, no neohúril, nenadchol. Poetickosť, ktorá využíva mnohé náznaky, symboly a inotaje skryté a spojené s prácou kamery a podmanivej hudby, sa mi nepozdávala už od začiatku. V niektorých scénach som sa dokonca pozastavil nad chcenou, či nechcenou grotesknosťou. Postupne to však bolo lepšie a príbeh svojou netradičnosťou aspoň rýchlo ubehol. A nebyť kúzelnej Vášáryovej a vypointovaných scénach Pepin (Hanzlík) vs. čeľadník (Hrušínský ml.), nedostal by sa u mňa film ani z priemeru. 65%. ()

Související novinky

Zemřel Jiří Menzel

Zemřel Jiří Menzel

07.09.2020

Ve věku 82 let zemřel v sobotu večer český oscarový režisér Jiří Menzel, informaci v neděli prostřednictvím sociální sítě zveřejnila jeho manželka Olga. Světoznámý tvůrce, jenž se v posledních letech… (více)

Navštivte místa, která znáte z českých filmů

Navštivte místa, která znáte z českých filmů

28.08.2019

Dnes již kultovní trilogie Slunce, seno... je neodmyslitelně spjatá s malebnou jihočeskou krajinou. Film má samozřejmě i své odpůrce, ale ti, kteří si ho zamilovali, mají Hoštice za své poutní místo.… (více)

Retro biják 60. – 90. let

Retro biják 60. – 90. let

16.06.2018

Fanoušci retro filmů, zbystřete! Jáchyme, hoď ho do stroje!, Postřižiny, Limonádový Joe, Marečku, podejte mi pero!, Starci na chmelu, Adéla ještě nevečeřela, Noc na Karlštejně, Čtyři vraždy stačí,… (více)

Filmová ocenění benátského festivalu

Filmová ocenění benátského festivalu

26.04.2017

Nejstarší filmový festival a jeho ocenění je nyní už i na ČSFD. Festival v Benátkách patří mezi tzv. "Velkou trojku", kterou tvoří festivaly v Benátkách, Cannes a Berlíně. Založen byl už v roce 1932… (více)

Reklama

Reklama