Národní třída

Nebudu tak přísný jako mnoho z mých spoluhodnotitelů. "Nelze člověka soudit podle toho, co je, ale jak se tím, co je, stal," řekl Karel May a mě se tento jeho citát líbí. Důležitá je motivace a kořeny přemýšlení u jakékoliv skupiny lidí a snaha tvůrců o toto zobrazení je v Národní třídě patrná. Teď jde o to, jak se jim to povedlo a podle mě tak napůl. Někdo jako je hlavní hrdina si nezaslouží ani adoraci, ani okamžité zatracení a to by měli zohlednit diváci i kritici. Kromě již uvedeného (Čermák, Cina, kamera, hudba) se mi líbil dějinný kontext současnosti se socialismem a pak Kateřina Janečková, která konečně dostala jinou roli, než je televizní blbina nebo čurda. Druhý film Štěpána Altrichtera je úplně jiný než Schmitke a popasoval se s ním se ctí. Dávám 70% hlavně za to, jak atmosféra snímku ke konci ostře houstne! (17.10.2019)

"Kam jdeš? Lucko, ty vole, dyť já tě mám rád tyvole!" A takhle je to tady se vším. Plus za přesné herce (Kateřina Janečková si už zasloužila více prostoru než v nekonečných seriálech), mínus za scénář generující nudný a divný děj. Z trailerů jsem se těšila, zpětně jsem ráda, že jsem ušetřila za vstupenku do kina. (21.03.2021)

Na české poměry nezvykle ostře nastavené zrcadlo, film z reality dneška, který se nebojí ukázat tu prázdnotu na straně osobností. Tíživá psychologická sonda o hledání vzoru se snaží tragikomickým způsobem zlehčovat nastolené otázky. Ale celý film definuje jeden z leitmotivů, příběh o hrdinovi, který dal první ránu na Národní třídě. Čermák je jako ztracená existence, jejíž život se smrsknul na práci a pobyt v hospodě s občasnou rvačkou, naprosto dokonalý. V jeho boji o zachování toho jediného místa, kde se cítí dobře, mu lze překvapivě fandit, neboť ti z druhé strany barikády jsou vlastně mnohem horší parchanti, než Vandam. K dokonalosti snímku přispívá i výborně zvládnutý závěr. (19.12.2021)

Štěpán se potvrdil jako člověk, který umí skvěle točit. Práce s obrazem, zvukem, hudbou, to vše je skvělé. Stejně tak by mi nevadilo, že jeho filmový svět (stejně jako ve Schmitkem) okupují postavy na různé úrovni karikatury - to je podle mě adekvátní stylistická/vypravěčská volba. Ale přesto mám obrovský a nepřekonatelný problém. Hrdina je šarmantní neonácek a film ho v důsledku strašně romantizuje. Věřím tomu, že výsledným dojmem měla být minimálně ambivalence, ale když ten film začíná a končí jeho ublíženeckým monologem o tom, jak mu všichni ukřivdili, je přeplněný agresivními policajty a zlými developery, a Hynek Čermák jako jediný nikdy nepřestane být cool, tak se bojím, že většina diváků bude tou optikou příliš stržena. Stalo se to ostatně Klubu rváčů a podle všeho i Jokerovi - lidi mají tendenci chápat se cool znějících sloganů a vytrhávat je z kontextu díla, i když je ten kontext mnohem jasnější než zde. Měl jsem ten luxus se o tom se Štěpánem pobavit, takže vím, že to jeho záměr nebyl a že ten film romantizující vůči protagonistovi, jeho světu a jeho optice být nemá - ale to podle mě nakonec nebude moc platné. Když je potřeba, aby divákovi někdo řekl, jak to bylo míněno, protože film vysílá opačné signály, tak to je prostě problém. Fakt se bojím, že se tu omylem natočil film, který normalizuje něco, co by normalizováno být nemělo. A mrzí mě to tím víc, když jsou za tím očividně schopní lidi. (26.09.2019)

Hodne se mi libil styl, jakym byl film natocenej, ale a pribehem uz to bylo horsi. Chvili to vypada jako dalsi Most, ale toho humoru tam vlastne tolik neni. Je to spis drama o mindraku jednoho vyholenyho dementa, na kterem nam ma asi zalezet, az se na konci ukaze, ze na na nem nemelo zalezet. Ale chybelo fakt malo (14.03.2021)