Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jiří MacákHudba:
Jiří ŠustHrají:
Rudolf Hrušínský, Jaromír Hanzlík, Josef Somr, Petr Čepek, Miloslav Štibich, Petr Brukner, Rudolf Hrušínský ml., Eugen Jegorov, Bořík Procházka (více)Obsahy(1)
Nezapomenutelný spor dvou mysliveckých spolků nad zastřeleným kancem... Filmová adaptace povídkové knihy Bohumila Hrabala Slavnosti sněženek byla natočena v roce 1983. Jednotlivé povídky jsou vlastně portrétními miniaturami sousedů, s nimiž Bohumil Hrabal žil uprostřed ojedinělé chatové oblasti v Kersku nedaleko Prahy. Většina těchto literárních postav má svůj reálný a živý předobraz. S neopakovatelným vypravěčským stylem spisovatele a skvělou profesionální technikou režiséra se před očima diváků rozvíjí nostalgická, ale především hluboce lidská freska žánrových příběhů lidí a lidiček žijících v Polabí. Znovu tak ožívají pan Franc, Leli, rodina hostinského z Hájenky a nezapomenutelný příběh sporu dvou mysliveckých jednot nad zastřeleným kancem. Ve filmu se snoubí poetično s realistickým popisem, stylizovaná nadsázka s humornou drobnokresbou, události veselé s událostmi smutnými. Za zmínku stojí, že vedle známých herců – Rudolfa Hrušínského, Jaromíra Hanzlíka, Josefa Somra, Petra Čepka a Jiřího Schmitzera, se tu v epizodních rolích objevují kromě autora samotného i dva významní čeští režiséři: Jiří Krejčík jako věčně hladový pan Karel a František Vláčil v roli starého myslivce. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (703)
Pan Menzel dokázal pábitelskou atmosféru udržet desítky let. Příběh zdánlivě o ničem, svou sílu představuje v textech a neuvěřitelně krásně sehrané všednosti. Starosti o tom, jak zkonzumovat divočáka, jsou vlastně určitým smyslem a kontrastem celého bytí všech zúčastněných. Prostota a velmi silná upřímnost "to je těch starostí na světě málo?". Ale i hledání každodenní krásy a přirozené radosti ze života s humornou formou "jak by tady bylo krásně, kdybych tady nebyl já". Československá, nejspíše nesmrtelná klasika Menzel - Hrabal, tu pro Tebe vždy bude. ()
Hrabalovské pábení se stalo zhruba od poloviny šedesátých let fenomenem české - a možná nejen české - kultury a doslova životního stylu mladších generací té doby. Do jisté míry bylo únikem, do jisté přesahem doby, která je zrodila. Kersko a osobitost jeho obyvatel je ve SNĚŽENKÁCH povýšena na uměleckou a možná až estetickou kvalitu. Jinak totiž nelze přehršel svérázných postav, osobitých rčení a obratů interpretovat. Ústřední body této mozaiky příběhů jsou dva: spor o kance a Leliho tragický osud (v nezapomenutelném Hanzlíkově ztvárnění). Podobně jako v případě OSUDŮ DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA ale i tady prosvítá skutečná podoba českého průměru, chcete-li české malosti. Scény se zasedacím pořádkem, několikerý vznět, hrozící rvačkou a uhašený náhodou, malost a provincialismus, které z toho čiší (až trapná školní scéna po zastřelení kance s učitelkou Šafránkové jako smiřovatelkou dubových hlav) této zdánlivé idyle propůjčuje až satirický "truchlosměšný" ráz. Schopnost - Hrabalova i Menzelova - vidět věci v souvislostech, poetizovat, ale nikoliv idylizovat nebo vědomě lhát, tvoří monumentální typy a znamená skutečné velké umění. A nadčasové - chcete-li i klasické - hodnoty. ()
Vynikající česká komedie podle románu Bohumila Hrabala. Na pozadí denní mozaiky chatové oblasti Kerska (ranní běžec, dva natěrači, fousáč, který veze kozy na pastvu v Pontiacu, filozofování malíře před Jednotou...) se odehrává příběh o dvou rozhádaných vesnicích, zastřelení divočáka a jedné společné hostině (hádejte jak mohla dopadnout). Opravdu vynikající roli předvedl Rudolf Hrušínský (ten nikdy nezklamal) a Jaromír Hanzlík jako pan Leli. A hlášky, ty už dávno zlidověly ("Na co přídu, to sežeru!"..."To zas bude v alejích nablito"..."Já žádný zfušovaný obrázky nedělám"..."Se šípkovou x se zelím"...). ()
Mne tento film prišiel vždy nevyrovnaný a to hlavne v scenári. Ja som sa nechytal. Film mi prišiel až príliš roztrieštený, čo je zrejme dedičstvom predlohy, ale režisér si mal aj s takým handicapom poradiť. Celok nedržal pokope a niektoré postavy, pôsobili ako keby azda do deja ani nepatrili. Aj keď je príbeh nabitý scénkami, tak mi príbeh prišiel prázdny. Nemôžem si pomôcť, ale ten príbeh je tak prostoreký, že nemôžem inak. Aby som bol úplne úprimný, tak mi Menzelov štýl vôbec nesedí. Skrátka nie každý film môže byť absolútnym klenotom. A aj keď väčšina iných tento film považuje za jeden z najväčších klenotov českej kinematografie, vo mne toho príliš nezanechal. ()
Mozno neviem prist na chut Menzelovým komediam, ale aspon pri tejto som sa dobre pobavil. Humorne hadky kvoli jednemu diviakovi a skvele dialogy si udrzali film na vysokej urovni a zaverecna oslava tiez nemala chybu. Nasmial som sa aj na Krejcikovi, ktory "zozral" styri klobasy" :-)... 01.05.2009 ______ Rudolf Hrušínský st. - (Franc) +++ Blažena Holišová - (Francová) +++ Jaromír Hanzlík - (Leli) +++ Josef Somr - (Vyhnálek) +++ Petr Čepek - (řezník) +++ Rudolf Hrušínský ml. - (pomocník traktoristy) +++ Petr Brukner - (traktorista) +++ Miloslav Štibich - (Jelínek) +++ Jiří Schmitzer - (hostinský) +++ Jiří Krejčík - (pan Karel) +++ František Vláčil - (starý myslivec) - Libuše Šafránková - (učitelka) +++ Zdena Hadrbolcová - (vedoucí prodejny) +++ Pavel Vondruška - (Holý) +++ Zdeněk Svěrák - (řidič trabanta) +++ Hudba: Jiří Šust +++ ()
Galerie (24)
Zajímavosti (37)
- Dvojici Bohumil Hrabal a Jiří Menzel nechcelo vedenie KSČ po snímke Skřivánci na niti (1969) 11 rokov dovoliť realizovať spoločný projekt. Až po veľkom úspechu Postřižin (1980) sa rýchlo rozhodlo o schválení scenára k tomuto filmu. (Raccoon.city)
- V hlášce: „To zas bude v alejích nablito,“ jsou alejemi myšlenky ulice, které se takto nazývají. (griph)
- Rudolf Hrušínský a Blažena Holišová si zahráli manželský pár rovněž ve filmech Rozpuštěný a vypuštěný (1984) a Jak básníkům chutná život (1987). (majky19)
Reklama