Slavnosti sněženek

„Tu máte vestu. Nemá gombíky ani dierky pre gombíky, krajčír bol ožratý... ale nekúpte to.“ Výborná česko-slovenská komédia so skvelými dialógmi, bezchybným hereckým obsadením (v čele s Rudolfom Hrušínským) a k tomu originálna chlapská poľovnícka zápletka. Plus pivo, saláma, klobása, divina, jeden bernardín a koniec, aký asi nebudete čakať („Kamaráti ma čakajú na držkovú.“). (11.08.2007)

Máte štěstí, že jedu zrovna kolem - až teď mi došel skrytý dvojsmysl, neboť Hanzlík přitom přijel na kole (a podobných krásných a kouzelných skrývaček je ve filmu více). Hrabal jako spisovatel mě moc nebaví, i když povídky, podle nichž vznikly Slavnosti, měly své kouzlo (které ale zřejmě umocňovalo to, že jsem je četl až poté, co jsem viděl film, takže jsem si ho do nich zpětně promítal a o to se mi zdály lepší - prostě ty postavy měly ksicht) a tohle je bezesporu nejlepší filmová adaptace jeho díla (např. Postřižiny považuji za hroznou nudu, Ostře sledované vlaky za průměr a Obsluhoval jsem anglického krále za naprostý úpadek - doufám, že kniha je mnohem lepší) plná nezapomenutelných scén, vtipů, hlášek ("teď jste nám vypustil duši", "brambory dám prasátku a prasátko pak mě") postav, situací a zapamatováníhodných monologů. (17.02.2009)

Bylo nebylo, v jedné malé vesničce u krásného lesa... tam, kde slunce při dobré úrodě vycházelo i mlha jindy cestu zakadila. Tam kde osy usilovně lítaly po jabkách, kde i kozy se někdy svezly v autě.. a svérázní zahradkáři chodili s barvou a štětcem propagovat svoji značku na nejkurióznějších místech. Nesmírně krásná poezie Slavností sněženek v Kersku se mi s velkým okouzlením vplížila až do duše a díky pánům Menzelovi, Hrabalovi, Macákovi a samozřejmě všem účinkujícím v popředí s Rudolfem Hrušínským jí nakonec nenarušil ani ten (občas) depresivní podzim, nespoutaný ďábel alkohol či jedna nešťastná smrt na konci. Měl jsem rád tento film v dobách svého dospívání a nezklamal mne ani teď, když jsem se k němu po zhruba šesti letech znovu vrátil a uctil si ním památku dnes zesnulého pana režiséra Jiřího Menzela. Ba co víc, ještě víc jsem s odstupem času docenil genialitu mnoha zdánlivě "výplňových scén". Dlouhý groteskní hon na divočáka a také dvojku „Záhradkářů Kersku“ miluji již dávno, dnes jsem doslova vznášel u scény, když Jaromír Hanzlík představuje dědkovi svou sbírků nejrůznějších předmětů a k přehlídce této dílny pak pustí ze stařičkého gramofonu krásnou melodii Nikodémova „Poustevníka“. Ach, "jaké by to bylo krásné, kdybych tady nebyl já..." :-)) 95% (07.09.2020)

Lásku k statickým, nedokonalým postavám, neměnně připoutaných k jednomu, zdánlivě běžnému, místu, s Hrabalem, potažmo mladým Menzelem, velmi sdílím (tahle věta je můj Lukáš Grygar moment). Však jsem také po celou dobu sledování cítil ve vzduchu to tlející listí, déšť a kouř z udíren. Škoda jen, že tuhle poezii umaštěného nicnedělání, kterou film dokáže efekt(iv)ně znázornit jenom tím, jak v podvečeru svítí v lese okna chat, má potřebu občas zbytečně fortifikovat těmi na krev pábitelskými momenty s vyměněnými ženami, Patem a Matem s kýblem barvy či dětmi zpívajícími Čechy krásné, Čechy mé na poslední cestě nešťastného kaňoura. Menzel zde každopádně projevuje překvapivé formální schopnosti. Noční sekvence jsou šikovně nasvícené, denní zase nostalgicky zastřené. Umí velmi dobře pracovat s pološerem a umolousanou blátivostí podzimních dní. Není divu, že jeho talent objevili na Západě, kde jim následně natočil Čokoládové čmuchaly. Hehe. (26.05.2023)

Klasika postavená s kouzelných scén, malých gagů, vypilovaných dialogů, hlášek, nezapomenutelných detailů a hereckých výkonů, které vdechují život osobitým hrabalovským figurkám. Úsměvné i smutné, sladké i hořké, vynikající i přes několik drobností, které mi tak úplně nesedly do vkusu. Spíše než většinou zmiňované scény mám rád třeba takové, kde Jaroslav Vozáb mluví o bramborách a Ferdinand Havlík o chlebu. (15.03.2012)