Ohnice

"Kdo ví, snad jsme jen hrnčířská pec, ve které čas vypaluje naši podobu z touhy a bolesti a nenaplnění." Zadumaný spisovateľ Lukavský cestuje do nemenovaného mesta za lokálnou herečkou Hlaváčovou, s ktorou udržuje dlhodobú a vrúcnu korešpondenciu. On je síce rozvedený, ale ona vydatá pani aj s dieťaťom, navyše na malomeste, takže s nejakých citových a nedajbože telesných prejavov vzájomnej náklonnosti skoro nič nebude. "Jestli ti to dělá dobře tak si posluž, ale nedělej to jako domovnice!" Zvláštna atmosféra nenaplnenosti, vynikajúca ústredná dvojka, roztomile otravný Pešek, aktuálnou životnou pozíciou otrávená Čočková a spolucestujúci Hála. Tri párky, čo už nie sú. "Taková krásná hra, jako dělaná pro družstevníky a oni si jdou, troubové, poslouchat Hálu pod okna kavárny!" (24.01.2024)

Když vám na něčem hrozně záleží, skoro nikdy se to nepovede... Pavlíčkův takřka filozofický traktát o setkání, které mělo zůstat míjením náleží do té nepříliš početné skupiny filmových a televizních děl, jež nemohou nikdy zestárnout, ztratit svůj smysl, stát se nesrozumitelnou a zbytečnou veteší. Vedle toho je to ovšem dílo, které klade na diváka vysoké nároky, a to jak po stránce narativní, tak zejména vizuální, protože příběh dvou "zakázaných" milenců je vyprávěn prostřednictvím neotřelých, polysémantických obrazů. Volba Radovana Lukavského a Jany Hlaváčové do hlavních rolí bezezbytku naplňuje představu o tom, jak by asi měli vypadat ti, jimž osud daroval jen několik letmých okamžiků, v nichž se odehrává celý jejich druhý život, jejich pocit štěstí. Stranou by neměla zůstávat ani Peškem výborně zahraná figurka odepsaného provinciálního herce, člověka obtěžovaného a obtěžujícího, hledajícího útočiště a porozumění u těch, kterým život tak docela ještě neproklouzl mezi prsty. Film, který rozhodně nabízí víc než jedno náhodné shlédnutí. (06.01.2019)

S Peškem je tady podobný problém jako s Lukavským: hraje svou figuru velmi dobře, ale typově se moc nehodí. Což je sdělení, které mi narušuje celý komentář, ať ho umístím kamkoli, tak se ho radši zbavuju hned. Mnoho, příliš mnoho metrů proběhne, než začnu ten příběh i jeho glosování oběma aktéry brát vážně. Lukavský v roli nadrženého milovníka tomu věru nepomáhá, glosátorství mu rozhodně sluší lépe. Zato Hlaváčová je v Ohnici věčná a jako mimočasová etuda je jejich duet skvělý, skvoucí. Tudíž ani nevadí, že při zasazení do kteréhokoli dobového kontextu se hroutí. (Láska, s níž se míjím o dům.) Rozšíření o sešlost životem různě postižených hereckých kolegů není nijak šikovně napojeno, o to věrohodněji vyznívá a je výtečnou vložkou, do tohoto filmu jakoby ukrytou. Naopak prostřednictvím dialogů se skutečným(!) Karlem Hálou bizarně zbytňuje mudroslovně-glosátorská složka celého díla. Aspoň závěrečné verše si pan Bělka mohl odpusit, řečeno už bylo opravdu hodně a vlak ujíždějící skutečnou krajinou by tady úplně stačil. Kamera je po celou dobu báječná, zážitek. Fišerova hudba mě neustále udržuje v napětí, kdy se ozve božský hlas siňoriny Salzy Verde. (11.07.2023)

Tak jsem si právě "sedl na zadek", z čeho, ptáte se. Inu, ze zjištění, že Madisonské mosty, pro mě osobně poslední čtvrtstoletí nepřekonatelný film o nenaplněné lásce, mají československý ekvivalent. Ekvivalent starý více než padesát let, co do délky sotva poloviční, přesto naprosto famózní, stále aktuální, s nulovou šancí na zestárnutí. Úchvatná hořkosladká a zároveň bolestná podivaná pro všechny ty, kteří mají toto odžito a už třeba jen přežívají. Radovan Lukavský neskutečný. Chemie mezi ústřední dvojicí bere dech, stejně jako scénář. Herci ve vedlejších rolích je kapitola sama pro sebe. Na tak malém prostoru, ve velmi decentní stopáži, vytvořit toto mistrovské dilo, plné emocí a nespochybnitelných životních pravd, je zázrak. Tleskám , tak jsem byl stržen, viděl jsem totiž kus vlastního života. Plných pět. (22.09.2021)

Tak krásně napsané a doprovázené nádhernou hudbou Luboše Fišera, ze všech sil se Ohnice snaží překonat castingové faux pas s obsazením Lukavského do role obstarožního Romea. Velmi jsem se snažila uvěřit té krásné ženské, za kterou by se otočil každý zdravý heterosexuál, že by se mohla vášnivě zamilovat do nepěkného chlapa. Věřte, že jsem se snažila opravdu hodně, ale nepodařilo se mi to. Tolik pěkných mužů pobíhalo po české kotlině a do role milovníka si Bělka obsadí zrovna Lukavského, běda, běda. Inu, co s tím? Má to vlastně jen jednu chybu, jenže natolik závažnou, že rozbíjí celkový dojem. Navíc je ještě Lukavský ve scénách plných vášně extrémně neohrabaný, takže chca nechca ho vyhlašuji za totální castingový error. (26.06.2019)