Cesta do ráje

Dobrý a opomíjený film. Připomíná kapitolu dějin, které se též dostává méně pozornosti, boje v Asii, japonské zajatecké tábory. Ženy jsou jednotlivě dobře vykresleny, jejich zážitky jsou výjimečné, jejich strádání velké, jejich síla a schopnosti nezlomné, místy idealizované.... I když i zde pár těch slabších momentů lidské povahy bylo. Některé postoje však inspirativní - "neumím je nenávidět, čím jsou lidé horší, tím víc je mi jich líto." Velmi zajímavé bylo vyznění, které si z filmu odnáším, že i když těžce zkoušeni, stejně bývá náš způsob života otázkou vědomé volby. Za vidění stojí i celá řada hereček, jež se později staly velmi slavnými. (07.06.2022)

Cestu do ráje jsem si stáhnul spíš jenom proto, abych si doplnil "vzdělání" z období ranějších rolí Cate Blanchett. Jinak tenhle žánr moc nemusím. Příběh je to působivý, o to působivější, že je natočený podle skutečných událostí, i když mi tam přišlo pár detailů lehce nepravděpodobných nebo až komických. Herecké výkony velmi slušné, nicméně mě to neuchvátilo až natolik, abych nad tím zůstal sedět v němém úžasu. Za film jako takový a zpracování bych dal asi velmi poctivé tři a z úcty a respektu před těmy, které si to peklo zajateckého tábora na Sumatře prožily, ať už ho přežily nebo ne, je ta čtvrtá hvězdička. Víckrát to ale vidět nemusím už jenom proto, že stažený soubor byl v kvalitě, která byla na samé hranici koukatelnosti a v některých případech rozpoznatelnosti jednotlivých obličejů. ____Jo, a jinak je to můj šestistý ohodnocený film:). (31.07.2016)

Působivý film. Válečné zajatkyně, přežívající v tvrdých podmínkách v japonském táboře, které musí snášet nejen hrubé zacházení od svých věznitelů, ale nakonec bojovat o přežití kvůli nedostatku jídla a o samotnou důstojnost a víru přežít. O to se alespoň trochu snaží založením vokálního orchestru. Myslím, že by dnešní ženy měly tento film vidět, aby si uvědomily, že byly a jsou na světě horší věci než neoholené nohy, odložená návštěva kadeřníka, nenalakované nehty a starost o to, který zákusek si dát, který má méně kalorií... Snímek, ač končí happyendem, mě nerozbrečel, protože to ani moc veselý konec není - spousta žen věznění nepřežije. Nejdrsnější na celém filmu je ovšem samotný fakt, že je natočen podle skutečných událostí... (31.03.2010)

Musím přiznat, že jsem nečekal, že mě tenhle film natolik osloví, ale nutno uznat, že je velmi povedený. Líbí se mi jedna věc a to je ta, že film nehraje zbytečně na city víc, než je nutné. Celkově je příběh pojatý se skromností a pokorou, která není americkým filmům vlastní, což ale asi vysvětluje fakt, že se jedná spíše o film australský… Herecké výkony jsou podle mě velmi dobré a poměrně uvěřitelné. Některé situace možná přejděné až s příliš velkým klidem a nadhledem, ale to je jen malá výtka. Možná by se dalo vyčíst, že chybí hollywoodská tečka, ale to se mi na tom možná líbí nejvíce. Film si na nic nehraje. Je dobrý bez toho, že by se muselo tlačit na pilu. 7/10 (29.06.2010)

Král krysa, Říše slunce, Cesta do ráje... Všechny tyto filmy spojuje japonská invaze a druhá světová válka. V tomto snímku (obdobně jak v Říši slunce i když tam jde primárně o něco jiného) se setkáváme se skupinkou žen, které se po japonské invazi v Tichomoří ocitnou v japonském zajateckém táboře. Japonci celkově považovali zajetí za ostudu a slabost a k zajatým spojeneckým vojákům se chovali jako ke zvěři. Ženy na tom byly ještě o poznání hůře. Samozřejmě zajatecké tábory v celé pacifické oblasti si nelze předtsavovat nijak růžově. Japonská strava, kterou jedli japonští vojáci kaloricky zdaleka Evropanům, Australanům, Američanům ad. nestačila, navíc jí dostávali výrazně méně. Věznění trpěli podvýživou, nedostatkem vitamínů, parazity, tropickými nemocemi a žili v naprosto šílených hygienických podmínkách pro neasijata vražedných... Tisíce civilistů tyto tábory nepřežilo.... Cesta do ráje je filmem o neuvěřitelné vnitřní síle a lidské důstojnosti. * * * * (15.01.2012)