Lví král

Každý tvůrce/každé studio/každý umělec má svůj Magnum opus (vrcholné dílo) a platí to i tvůrcích či studiích, kteří mají hodně slavných projektů hned několik. Takové studio Walt Disney Animation Studios má třeba svůj první snímek Sněhurka a Sedm trpaslíků, dále také třeba Pinnocchia, Aladina, Krásku a zvíře nebo též z počítačové animovaných snímků třeba Ledové království nebo Zootropolis. I přesto, musí toto studio mít jen jediný Magnum opus. A ten pro mně v rámci tohoto animovaného studia jasně představuje Lví král. Lví král pro mně osobně představuje mnoho věcí- Jeden z TOP 3 animovaných snímků všech dob (společně s Toy Story 3 a V hlavě), nejlepší (velmi volnou) adaptací díla Williama Shakespeara (v tomto případě mluvíme o velké inspiraci dílem Hamlet), nejlepší film roku 1994 (což je pro film, který vyšel ve stejně nabitém roce jako filmové pecky Forrest Gump, Leon, Pulp Fiction, Nebezpečná rychlost nebo Pravdivé lži), jeden z celkově nejlepších filmů všech dob a především vrcholnou ukázku animované tvorby s co největší možnou ukázkou kreativity a perfekcionistických detailů. Tomuto velkolepému animovanému eposu z království afrických zvířat jednoduše nechybí nic- Zajímavé, prokreslené a sympatické postavy, emocionální síla, vrcholná ukázka animace a především silný příběh. Příběh je založen na Hamletovi Williama Shakespeara, což je poznat především na tragické zápletce, která tak už v základu dělá tuhle disneyovku výrazně odlišnou. Ano, nechybí tu pestré barvičky, vtipné postavy s vtipnými momenty a především příběh neskončí tragicky (spoiler!), přesto je ale tahle disneyovka už jenom svým poselstvím a skutečností, že jde vyloženě o film ve kterém si starší diváci mohou najít svoje tak trochu dospělejší. Už tak naprosto bravurnímu kouzlu světa Lvího krále (už jen úvodní sekvence by bez kontextu obstála jako vrcholný animovaný kraťas jenž by se na animačních školách prezentoval podobně jako se v Americe na hodinách scenáristiky prezentuje jako ukázka dokonalého scénáře Návrat do budoucnosti) přispívá famózní soundtrack Hanse Zimmera, který dodnes patří mezi nejlepší soundtracky všech dob a už z něho srší jasná epičnost, která je ve finále Lvího krále plná. Stejně tak parádní je ale hudební režie písní vytvořených čistě pro film, za kterými stojí dvojice Elton John a Tim Rice, kteří tak společně stvořili legendární písně jako úvodní ,, Circle of the Life´´ nebo ,, Can You Feel the Love Tonight´´, ,, Be Prepared´´ nebo ,, I Just Can´t Wait to Be King´´. I díky genialitě těchto songů jde tak Lvího krále též v podstatě řadit mezi nejlepší muzikály všech dob. Lví král má ale především naprosto skvěle napsané postavy- Hlavní hrdina Simba si v průběhu filmu projde nějakým vývojem a z tak trochu nanicovatého a trochu pyšného prince se po nešťastné tragédii stává zcela jiný lev, který si svůj nevyhnutelný osud budoucího vládce země nehodlá přiznat jen tak snadno. Bravurní je postava Simbova otce Mufasy (po Darthu Vaderovi jde o druhou nejslavnější vokální roli Jamese Earla Jonese/v českém znění je poté náhradníčkem dodnes legendární hlas Miroslava Moravce), který skutečně funguje jako očividný silný, spravedlivý a chrabrý ochránce své země, kontrastně je mu poté vytvořen naprosto úžasný záporák Scar (v originále naprosto bravurní Jeremy Irons, v českém překladu dosti fajn Pavel Soukup), Mufasův bratr a Simbův strýc, který je nejenom vizuálně výrazný, ale je z něj stvořen jeden z nejlepších animováných záporáků všech dob, který se projeví jako schopný manipulátor a později i jako reálná hrozba. Stejně tak se tu skvěle pracuje se Simbovou kamarádkou/od začátku očividnou budoucí láskou Nalou, ,, potrhlým´´ opičím šamanem Rafikim, Simbovou matkou Sarabi, majordómem Zazuem (Rowan Atkinson se v originálním znění na téhle roli celkem vyjádřil) nebo především s dvojící surikaty s prasetem Timonem a Pumbou, kteří si celou dobu koledují o vlastní spin-off (který následně dostali v podobě televizního seriálu a následně i v podobě Lvího krále 3/1½). Animátoři u Disneyho se vždycky snažili o co největší realističnost a proto je každá z postav věrná svému zvířecímu reálnému předobrazu, což je další ukázka naprosté animátorské pečlivosti. Film, který má srdíčko a dokáže skutečně předat poselství o důležitosti osobních vztahů a o tom, že i když o někoho přijdete tak to neznamená, že ten dotyčný navždy nebude ve vašem srdci. Vizuálně vypiplaný do nejmenších detailů, přesto má ale i stejně skvělý famózní příběh, fenomenální hudební režii/dramaturgii a skutečnou ukázkou toho čeho všeho jsou animátoři schopní. Film, který ani po několika zhlédnutích neztratí své jedinečné kouzlo a skutečně jde o ten nejlepší možný film pro celou rodinu. Sice se dočkal naprosto zbytečné a víceméně urážlivé dvojky, je tu ale pořád oukey Lví král 3/1½ a ,, hraná´´ předělávka Lvího krále je dle mého názoru famózní i přesto, že jednoduše postrádá kouzlo původního snímku. I to dokazuje, že je původní Lví král jedinečný a i nadále půjde o povinný snímek pro další generace, který navíc předvede prase bradavičnaté v rage modu, což se prostě musí vidět. A i nadále půjde o jeden z vrcholů kinematografie- Hakuna Matata! (10.10.2020) (méně) (více)

Ne zcela přesně, ale 20. výročí české premiéry bylo před pár dny a nenapadal mě žádný jiný film, který bych chtěl na oslavu začátku Nového Roku vidět víc než tenhle. A věděl jsem, že dělám dobře, nejenom proto, že jsem samozřejmě věděl, do čeho jdu. Ono ten film ale nezestárl v žádném ohledu ani o jeden šedivý vlásek a při porovnání s některými filmy, co se Disney snaží prosadit jako své nové klasiky (Frozen), je to jako... no jako případ Zemeckis. Neříkám, že se jejich kouzlo vytratilo úplně, ale podlehlo trendům 21. století, které naneštěstí část té aury sají nenažraně jako upír po tisíci letech v rakvi. Ale pravdou je i to, že 90. léta (a částečně i první roky po miléniu), tedy poslední část Disney cesty před nástupem počítačů, se při pohledu zpět ukazují jako vrcholná fáze jejich vývoje a jejich tvorby (myšleno teď Disney čistě jako tvůrce animovaných dobrodružství pro děti, o jejich pomalu nastupující světovládě, někdy i za cenu překročení všech mezí, teď nemluvím), alespoň z mého pohledu, takže bych to asi ani srovnávat neměl. Lvím Králem jsem si tedy dnes potvrdil královský triumvirát jejich tvorby, a málokdy jsem si tak jistý neměnností faktu jako tady. Jistě v tom má co mluvit i nostalgie, protože jak tento film, tak i zbylé dva - Mulan a Princ Egyptský, jsem viděl v tom období života, pro které byly stvořené, ale když se podívám na každý z těch tří, vidím i další fakt - totiž, že mám opravdu rád příběhy, které nejsou stavěny jenom na smršti atrakcí a zábavy, ale které vyprávějí i hlubší, dramatičtější, dojemnější příběhy o hrdinech stavějících se proti předurčenosti či tragédii a dokážou vše k dobrému/vítězství obrátit. A Lví Král jde v tomhle až ke kořeni. Kruh života, plíživé zlo, tragédie, hledání dalšího smyslu a směru, nalezení (ať už vlivem nějakého vnějšího katalyzátoru nebo ne) a návrat. Příběhy staré skoro jak lidstvo samo a přesto, při namíchání ve správných poměrech stále dokázou uchvátit víc než jakékoliv jiné. A scénáristé Lvího Krále opravdu věděli, co dělají. Možná jediné malé mínus bylo to, že museli celý příběh nacpat do klasické hodiny a půl, a tak v jistých momentech člověk cítí jakousi potřebu to celé hnát možná až příliš rychle kupředu, ale přesto se jim to podařilo tak umně, že nikdy tu není ten opravdový pocit uspěchanosti. A tak příběh od jednoho z nejhezčích úvodů (dokonce i naskočení názvu je naprosto výborně a přitom jednoduše udělané), přes shakespearovsky-mytologickou zápletku až k jednomu z nejhezčích závěrů uteče jako voda mohutné africké řeky. A stejně jako její nezkrotnou krásu doprovází sbory ptactva, doprovází film Hans Zimmer (https://www.youtube.com/watch?v=F4efZIHtiQQ), kombinující africké bojové chorály Zulu, africkou hudbu celkově a univerzální motivy, ať už dobrodružné, romantické nebo dojemné. A jako u každé Disneyovky, dopomáhají i další skladatelé a zpěváci. Ano, nebyl jsem vůbec překvapen, že i po tolika letech je tento film něčím naprosto výjimečným. Jen jsem možná dneska více docenil tu výbornou výstavbu a alespoň část symboliky (a Scara :)) Oh yes, the past can hurt. But from the way I see it, you can either run from it, or... learn from it. PS: jistě, dojde i na humor a radostné chvíle. Ale ty krásně zapadají do celého kruhu života, že ano. Hakuna Matata filozofie, to by bylo, žít jen podle ní :) (01.01.2015) (méně) (více)