Setkáme se v St. Louis

Rodinný film - určitě ano, muzikál - s oslabeným sluchem - ano, romantika se zamilovanou, trochu divokou Esther a mírně trubkovitým sousedem jsem už rozdýchávala hůř. A nejvíc jsem ronila slzy při usekávání hlaviček krásným sněhulákům:-) Na tu dobu, kdy v Evropě zuřila válka, která se Ameriky také dotkla a ještě k tomu barevný film, který na vás hodí horu sladkostí, si nestěžuji. Dědula se střídajícími kloboučky a noblesním tanečkem byl moc fajn zpestřením navíc. Ale přiznávám, že podruhé bych si ten film už asi nedala, byl až moc načičnčaný. Někdy mně to sedne, jindy holt ne. Jinak spokojenost a když čtyři dcery, tak čtyři hvězdy, ale jen tak tak. (27.11.2016)

Všude dobře, v St. Louis nejlépe. Nádherně bezelstný muzikál z časů, kdy národ potřeboval povzbudit. Utužování tradičních hodnot a podprahové probouzení lásky k vlasti je zakódováno takřka v každé scéně. Smithovi jsou už dle příjmení typickou americkou rodinou, zažívající nadto tradiční situace (Halloween, Vánoce). Veškerá důležitá rozhodnutí činí moudrá a ve správnou chvíli také shovívavá hlava rodiny a také ostatní posuny ve vyprávění jsou vyhrazeny mužům. Povinností žen a dívek je spočinout v objetí urostlého mladíka z lepší rodiny, posléze uvařit chutnou krmi a podpořit manžela (manželka od pana Smithe jako jediná přijme nabízený kousek dortu). Není to důvod k úšklebkům, Meet Me in St. Louis výtečně plní jak úlohu „feel good“ filmu, tak filmu, skrze nějž se lze dobrat povahy meziválečné americké společnosti. Judy Garland je zde navíc, na pohled i na poslech, mnohem příjemnější než v Čaroději ze země Oz. 80% (21.08.2014)

(1001) Uznávám na světě jediný muzikál a to je Jesus Christ Superstar, ale tady se mi stala zvláštní věc. Poprvé, nebo alespoň poprvé za dlouhou dobu, jsem našla v muzikálovém filmu situaci, kde hudební číslo hluboce a smysluplně slouží zápletce a postavám. Mluvím konkrétně o scéně, kdy si po velké rodinné hádce maminka protáhne prsty a po mnoha letech usedne k piánu a začne hrát. Unavený tatínek si k ní stoupne a začne zpívat slova milostné písně. A všichni uražení členové rodiny se vrátí dolů, poslouchají hudbu a pokračují v oslavě rodinného svátku s tím, že hněv je pohřben. Potom se mi také líbilo použití dětské optiky při halloweenské epizodě. (26.05.2015)

Slamáčková taškařice s Judy Garland? Do něčeho takového bych se přece nikdy dobrovolně nepustil. Avšak historie Hollywoodu je neúprosná a tak mi nezbývalo, než si tenhle slavný muzikálový kousek prostě dát. A nebylo to tak fatálně hrozné. Zpívá se poměrně málo a především první polovina funguje dobře jako určitá screwball rodinná komedie. Záhy se však děj trochu tříští (úplně stejný problém jsem měl s Minnelliho Američanem v Paříži) a soudržnost vyprávění ustupuje jednotlivým scénkám a číslům. Dalo se to vydržet, nicméně Judy Garland nikdy nebyla a není moje krevní skupina, takže její přítomnost na plátně je pro mě vždy spíše trpěnou událostí, než nějakým omamným okamžikem dokonalosti. Klasika odškrtnuta, vracet se k tomu asi nebudu. 5/10 (01.12.2019)

Perfektní výprava, kostýmy a hra s mizanscénou bohužel nezakryje fakt, že až na ústřední myšlenku není vůbec o čem vyprávět. Zbytečná epizodičnost a střídání žánrových poloh (například halloweenská kapitola s malou Tootie) přispívá k celkové nevyrovnanosti snímku, který krom pár chytlavých písní opravdu stojí jen na místě a nikam se neposouvá. Jistě, to by se dalo opět ospravedlnit podporováním hlavního tématu, ale i tak jde oproti ostatním muzikálovým kouskům z klasické hollywoodské éry jen o poměrně zaměnitelné dílo. Ani ta idylická romance tentokrát za moc nestála... (29.12.2012)