Reklama

Reklama

Čarovné střevíce

(TV film)
  • Německo Die Galoschen des Glücks (více)

Obsahy(1)

Velkovévodkyně Otilie se svým služebnictvem připravuje narozeninovou slavnost pro princeznu Auroru. Dvě veselé kuchařky, paní Starost a paní Štěstí, tráví celý den v kuchyni přípravou slavnostních jídel. Nikdo ovšem netuší, že jsou to ve skutečnosti víly, které vládnou kouzelnou mocí - přesněji řečeno vlastní kouzelné střevíce, které jeho majiteli plní přání. Na slavnost přijede princezna Aurora, do které se na první pohled zamiluje mladý sluha Johann. Princezna je pro něj samozřejmě nedostupná, on náhodou objeví odložené střevíce štěstí a obuje si je. V okamžiku se promění v urostlého prince Ludwiga. Podaří se mu vzbudit zájem princezny Aurory, i když neumí správně stolovat, tančit ani brilantně konverzovat, padá z koně a vůbec se dostává do různých trapných situací. Pomáhá mu z nich půvabná služka Lisbeth, která je do  Johanna dávno zamilovaná. Johann si začne všímat toho, že se mu vlastně svět urozených a bohatých moc nezamlouvá a že Aurora je povýšená a arogantní. O to víc začíná oceňovat skromnou a šikovnou Lisbeth. Aurora má ještě další dva uchazeče o přízeň, kteří na Johanna připraví past... (TV Nova)

(více)

Recenze (7)

Jirkacek 

všechny recenze uživatele

Televizní pohádka z německé produkce Čarovné střevíce z roku 2018 dlouho unikala mým očím a tak jsem ji shlédl až na začátku roku 2020. Pravda je, že jsem nikdy nijak pohádky Hanse Christiana Andersena nevyhledával, protože často byly velmi smutné, nekončily dobře a tak jsem vždy měl raději ty naše české. Nicméně pohádky jsem jako dítě pochopitelně miloval a v období socialismu se vždy těšil na nový štědrovečerní přídavek a samozřejmě také na opakování těch starších, protože v době dvou televizních programů se na obrazovkách objevovaly jen vzácně. V dospělém věku pro mne pohádkové příběhy představovaly hlavně únik z reálného světa, jehož pochopení pro mne bylo s přibývajícím věkem čím dál složitější. Ale vraťme se k pohádce Čarovné střevíce, na kterou jsem byl zvědavý hlavně z toho důvodu, jak si povede v konfrontaci z kvalitními starými pohádkami. Hlavním hrdinou byl obyčejný pomocník kuchaře na zámku jménem Johann (Jonas Lauenstein), který často snil o životě mezi bohatými lidmi, které obdivoval. V kuchyni vládly dvě veselé kuchařky, paní Starost (Annette Frier) a paní Štěstí (Inka Friedrich), které trávily celý den v kuchyni přípravou slavnostních jídel, ale jen ony věděly, že jsou ve skutečnosti víly a umějí kouzlit. V jejich vlastnictví byly také čarovné střevíce, které tomu, kdo je měl obuté, splnily každé přání. Pohádka začala ve chvíli, kdy majitelka zámku velkovévodkyně Ottilie (Corinna Kirchhoff) očekávala příjezd své neteře princezny Aurory (Josefine Voss), která zde měla oslavit své narozeniny. Její sympatická komorná Lisbeth (Luise von Finckh) dorazila již den předtím, aby pro princeznu vše připravila. Tato mladá dívka toužila po tom stát se herečkou, ale neměla odvahu proto něco udělat. Když další den dorazila princezna Aurora, Johann se do ní zamiloval. Princezna pro něj samozřejmě byla nedostupná, ale když náhodou objevil odložené kouzelné střevíce a obul si je, splnily mu jeho první přání. Tím bylo stát se urozeným pánem a tak se v mžiku proměnil v prince Ludwiga, který se objevil v zámeckém parku na koni ve chvíli, kdy princezna hrála se svým bratrem princem Amadeem (Lukas Rüppel) a jeho přítelem princem Laszlem (Moritz Lehmann) nový sport s názvem badminton. Vzápětí jej princezna pozvala na své narozeniny a tak se k nelibosti Laszla tajemný návštěvník z království Štěstí ubytoval v zámeckém pokoji. Zpočátku všechno šlo dobře, podařilo se mu vzbudit zájem princezny Aurory, i když neuměl správně stolovat, tančit ani brilantně konverzovat, navíc padal z koně a vůbec se dostával do různých trapných situací. Naštěstí pro něj tu byla komorná Lisbeth, která ho seznámila s některými panskými zvyky a také ho naučila tančit. Byl to trochu paradox, protože pěkná komorná byla do Johanna dávno zamilovaná. V den narozenin Johann princezně daroval krabici s modrými motýly, které měla velmi ráda a tak bývalý sluha vyhrál soutěž o ruku Aurory na celé čáře. Princ Amadeus a princ Laszlo, však měli podezření, že s tímto podivným princem není něco v pořádku a snažili se zásnubám zabránit. Také Johann brzy poznal, že si nevybral dobrou partii, když na zahradním pikniku ukázala princezna svou pravou tvář a odhalila své rozmary a povýšené chování. Ludwig si pomalu uvědomoval, že ani život v dobré společnosti, ani Aurora neodpovídají jeho představám o životě a lásce a také si uvědomoval, že stále častěji myslí na Lisbeth. Navíc princezna nechala odnést pryč jeho střevíce, protože se jí v nich Johann nelíbil a tak ho štěstí opustilo. Jednoho dne komorná náhodou vyslechla rozhovor mezi vílami a tak zjistila, že princ Ludwig a Johann jsou jedna a tatáž osoba. Následně odjel Laszlo hledat království Štěstěny a protože samozřejmě žádné neexistovalo, po jeho návratu vyšlo najevo, že Ludwig byl podvodníkem. Okamžitě na něj byl vydán zatykač a tak se Johann dal na útěk, přičemž měl štěstí, že se schoval zrovna do stájí. Na jednom koni totiž spatřil své kouzelné střevíce, které podkoní měl na příkaz princezny spálit, ale neučinil tak a obul si je. A protože se chtěl stát koněm, jeho přání se mu splnilo. Johann mu je sebral a obul si je právě včas, protože do stáje zrovna vtrhla stráž s panstvem a chtěli se ho zmocnit. Vzápětí se vydal do sousední vesnice, kam odešla komorná, když ji princezna propustila za to, že si vzala volno. Chtěla totiž udělat dojem na dva herce kočovného divadla, což se jí povedlo a ti ji přijali do svého souboru. Zrovna když Lisbeth hrála na návsi Julii a bavila se s Romeem, přišel Johann a řekl jí, že byl e od té doby najala od herců, kteří se objevili v den narozenin princezny. Johann ji sleduje a přiznává Lisbeth, že oslepen falešným štěstím a požádal Lisbeth, aby mu odpustila. Stalo se a tak se oba políbili a byl konec. Pohádka tak skončila dobře, nicméně právě u těch z pera Hanse Christiana Andersena bych se nedivil, kdyby tomu tak nebylo. Pohádka se mi docela líbila, ačkoliv byla typicky německá, nebyla zdaleka tak špatná, jak by se mohlo zdát ze zdejšího hodnocení, na druhou stranu mne nijak nenadchla a těch 59 minut docela uteklo. Suma sumárum, televizní pohádka Čarovné střevíce ode mne získala dvě čarovné hvězdy **. () (méně) (více)

Skuby47 

všechny recenze uživatele

Pohádek není nikdy dost a ty německé, jakkoliv jsou ve srovnání s našimi spíše slabší, díky i za ně. Žádná originalita, málo humoru, slušná výprava a průměrné herecké výkony. Princezna ani princ se nemohou k Libušce Šafránkové a Pavlu Trávníčkovi přirovnat, ale na to jsme si u Andersenových pohádek zvykli. ()

Reklama

dyfur 

všechny recenze uživatele

……nemci majú vynikajúce autá……ale rozprávky im nejdú ….ak by som to zhrnul jednym slovom tak: sterilnééé….. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Asi se budu opakovat - my děláme z pohádek komedie, Němci zase drama. Ta vážná linka nemusí být na škodu, ale někdy je cekové vyznění spíš takové jalové. ()

Galerie (25)

Reklama

Reklama