Tématem Tváře je klasická disputace nad tím, nakolik je rozum schopen zvítězit nad iracionalitou a naopak. Do městečka přijíždí nevídaná pouťová atrakce v podobě Voglerova magnetického divadla. Skupinka komediantů podobně jako titulní hrdina v Kabinetu dr. Caligariho (Das Kabinett des Dr. Caligari, 1921) musí však nejdříve žádat o povolení u městského konzula. Ten souhlasí, ovšem na popud lékařského rady Vergera musí skupina dokázat, že nejde o šarlatánství. Konzul s radou uzavírají sázku a centrem děje se stává mystický souboj dvou entit: magie v podání záhadného Voglera a rozumu ve ztělesnění Vergeruse. Právě on touží za každou ... (zobrazit celý text)
Charakteristicky rozkročená podívaná. Od mystických nálad (ach ta zachmuřená tvár Maxe von Sydow!), přes temné existenciální polohy (to když se masky poroučejí k zemi a mystika mizí tváří tvář ponížení) až po dekameronovsky a groteskně rozzářené pasáže, které filmu dodávají barvu a tempo. Příběh si pohrává s nesmiřitelnou dichotomií racionálna a iracionality, vědy a klamu. Bergman s trochou cynismu klade odpověď na otázku "zda je něco mimo tento svět" jaksi mimo hlavní příběh, komickou postavou babky-kořenářky. Mezi iluzionistou Voglerem a doktorem Vergerem se rozpoutává nelítostná bitva dvou nesmiřitelných principů – bitva iluze a reality. Kdo přesvědčí koho o svém světě? Paradoxně se oba potácejí ve stejné sebeklamu a nejsou schopní nabídnout než lži a přetvářku. Odpověď na otázku oběma uniká pod zdánlivě sebejistými a mystickými maskami, které si nasazují. Ingmar Bergman nezůstává jen trpělivým a expresivním pozorovatelem (čímž film mistrovsky dává absolutní prostor divákově nitru), filmem se vine citelná nit sarkasmu, kterým hodnotí jak "komedianta a šarlatána" Voglera (navazujícího na tradici poníženého Alberta z Večera kejklířů) i arogantního racionalisty a manipulátora Vergera. Není nic tragičtějšího než závěrečný "triumf" jednoho z nich, který odhaluje lidskou existenci jako pompézní masku, která halí tvář vyděšenou ze smrti a vlastní nedokonalosti závojem pompy a pokrytectví.
Pro mě naprosto jednoznačně nejlepší (či nejsympatičtější a nejpřitažlivější) Bergman (z celkem 17-ti filmů). Geniální taškařice ( i když to jsem asi neměl prozrazovat) plná humoru, strachu, napětí, filosofie a nudy. Od všeho hodně. Dát pět hvězd mi brání jen nejistota, co bylo vlastně přesně záměrem, ale nebudu popírat, že sklony k plnému hodnocení mám a to velké.
Bergman má mnoho slavnějších a propíranějších filmů, ale tohle je pro mě neskutečně osobní Bergman, na kterého jsem ještě nenarazila, a který překonává všechny filmy, co jsem od něj viděla (nemyslela jsem si, že se toho dožiju). Teď můžu napsat, že svému oblíbenému režisérovi rozumím.
Tvář mě moc nedostala. Přeci jen jsem od Bergmana čekal nějaké psychologické drobnokresby postav. To se zde vůbec nekoná. Zde jsou postavy od začátku do konce velkou neznámou, a jejich hlavním smyslem je být většími podvodníky než ostatní. Až jsem se v těch klamech ztrácel. Zde opravdu člověk neví, co se na něj v další minutě chystá. Sice je zde výborně nasnímaná scéna na půdě, kde je doktor pronásledován "oživlým" kouzelníkem, ale jinak se mě film nedotknul tolik, jak jsem u Bergmana zvyklý.
Nádherne, prenádherne natočené..priam majstrovská čiernobiela kompozícia, fantastické nasvietenie. Nemôžem si pomôcť, podľa mňa tu Max von Sydow podal svoj najlepší "bergmanovský" výkon a to sotva povie pár viet. Bavila ma tá hra na pretvárku, farizejstvo, podané cez cirkus..človek si za tým nájde to svoje...ako vždy obsahovo bohaté dielko, hravé, satyrické. Ten záverečný "hororovo-komediálny skeč" mi prišiel ako dokonalé vyústenie a pozitívny záver ako najlepšie zakončenie. Jediný dôvod pre ktorý nedám plný počet je občasná prehnaná teatrálnosť (čo mi celkovo u Bergamana veľmi "nereže") a jedna-dve podľa mňa zbytočne naťahované a nudnejšie scény..Samozrejme ako celok je to dielo, ktoré ani zďaleka nepodlieza vysoko postavenú "bergmanovskú" laťku.
Strach, ponurost, deprese, humor, veselí, mlčení, skvělé herecké výkony (Max von Sydow - jeho Tvář je zde skutečně působivá, snad až děsivá, Ingrid Thulin, Erland Josephson). A na vrcholu všeho Ingmar Bergman, představující jeden ze svých nejlepších filmových výtvorů, připomínajících sice stylizací trochu Felliniho Amarcord, avšak přesto hlavně nesoucí nenahraditelný rukopis svého tvůrce.
Bergman svého mága demaskoval jako by se nechumelilo a film tak zcela pohřbil. Závěrečný zvrat už nevytrhne, neboť film veškerou svou atraktivitu i smysl ztratil. Zůstala jen výborná podkrovní scéna a jinak nicota...
Výtečné, výtečné, výtečné. Černobílá podívaná vytvořená kouzelnickou kamerou. Temná komedie, to opravdu jen tak někdo neumí. Navíc mnohem srozumitelnější a méně šifrovaná, než jiné podobné filmy z Bergmanovy dílny.
Opat dalsia velmi dobra Bergmanova drama, tentokrat s nezvyklym stastnym koncom a s nametom, ktory mi lahucko pripomina Bulgakovho Majstra a Margaretu, samozrejme, len velmi lahko.
Musím se přiznat hned na začátek, že nejsem jednou z těch, kdo by povinně hltal všechny Bergmany. Občas se na něco kouknu, uznám, že je to po filmařské stránce dílo profesionála s láskou k příběhům a charakterům a osobitým přístupem, přesto mě nikdy po shlédnutí nepopadne chuť si vyhledat další jeho film. Stejně je tomu i v tomto případě. Miluji mystiku a jakousi komornost - obojí se v Bergmanově filmech vyskytuje v hojné míře, přesto vím, že nikdy nedostanu přesně to, co chci a charaktery jsou na mě příliš tragické. Tragičnost ano, ale s mírou, prosím. "Kouzelník" Vogler je přesně takovou tragickou postavou, jako by z oka vypadl dr. Caligarimu (na což naráží i popisek v obsahu filmu), pak si ale sundá svou masku a tajemno je pryč a zbude jen obyčejný člověk, který žebrá o peníze, a ti, jež ho obdivovali a žádali o pomoc, jím začnou opovrhovat. Ne - tohle mi nevadí nejvíc - ale vadí mi to, kouzlo je pryč. A konec? Tak to mi tak trošku přišlo jako z pohádky, až moc utažené za vlasy. Chybělo jen dodat: "Tak a teď si vás všechny koupím."
Slušný a samozřejmě perfektně natočený film,ale já mám prostě raději mistrova díla odehrávající se v "současnosti"... Tvář je opravdu magická a má až pouťově tajemnou atmosféru, herci jsou také úžasní... jen scénář mi prostě tentokrát nesedl.. Ty tři * platí pochopitelně jen v rámci ostatních Bergmanových filmů, kdybych měl hodnotit v porovnání s ostatní kinematografií, šlo by určitě o 4*
Jeden z nejslabších Bergmanů, některé části jsou jen nutné vyplnění času a konec úplně nabourává vyznění celého filmu. Z 80 minut dramatu se posledními 15 minutami stává SKORO komedie... Přesto některé pasáže moc pěkné, ale celek rozporuplný...
