poster

Ze života loutek (TV film)

  • Západní Německo

    Aus dem Leben der Marionetten

  • anglický

    From the Life of the Marionettes

Drama

Západní Německo, 1980, 104 min

  • liborek_
    *****

    Myslel jsem, že mě Bergman už nemá čím překvapit - jak rád jsem se opět mýlil... Tento jeho "exilový" film mi, i přes zdánlivě odlišné motivace hlavních postav, silně připomněl Fassbinderova amokem posedlého pana R. Zpracováním i námětem se sice oba filmaři odlišují, výsledek však myslím míří do stejného terče. Bergman v tomto snímku provádí důkladnou dekompozici a následnou analýzu tragického činu Petera Egermanna. Postava to pro diváka není zcela neznámá, jelikož i se svou manželkou se objevil už ve Scénách z manželského života. Film začíná vraždou a nekrofilním sexuálním aktem (že by odkaz na freudovsky anální či frommovsky nekrofilní - rozuměj hromadící, neproduktivní - charakter moderní společnosti??) a končí trestem - obé v barvě. Mezi tím však Bergman tlumeně a černobíle kmitá v čase, aby nám zprostředkoval jednak psychologické důsledky manželské neshody Petera a Katariny, jednak následné vyšetřování činu a výslechy rodiny a známých. A obě časové poloroviny (+/- od vraždy) pojímá velmi intimním způsobem: Dlouhé důvěrné rozhovory objasňují nejen pohnutky Petera, ale odtajňují také myšlenky a pocity jeho známých - vrcholem pro mě byly scény s Timem, homosexuálem, jenž byl Peterm přitahován a jehož zpověď před vyšetřovatelem je obranně ofenzivní a v závěru až nesnesitelně hluboká. Jakousi pomyslnou průvodní postavou filmu je prof. Mogens Jensen - psycholog, který je rodinným přítelem Egermannových, ale který je současně přitahován Katarinou a tedy je přímo zapleten do rozpadajícího se vztahu. Jakoby tato postava měla svou profesí zdůraznit původ všech problémů, jakoby celý svět měl být položen na psychoanalytikův gauč....(21.10.2009)

  • troufalka
    *****

    Televizní tvorba Ingmara Bergmana je pro mě zatím zemí neprobádanou. Po zkoušce je kus laděný spíš divadelně a nic jiného jsem dosud neviděla. Nechala jsem běžet televizi po jednom filmu a zaujala mě černobílá fotografie, usedla jsem a začala se dívat. Po chvíli se mě zmocnila zvědavost a já pomocí ovladače zjistila, že se dívám celou dobu na Bergmana!! Komorněji nasvícené interiéry s osvědčeným kameramanem a naprosto neznámý herci. Přesto starý Bergman, scény promyšelené do detail, vedení herců, příběh ...Bergman byl mistr, který dokázal ovládnou scénu ať už byla divadelní, točil v exteriérech nebo režíroval televizní tvorbu. I když nejsou Loutky tak dotažené jako třeba Mlčení, jsou bravurně odvedené a stravitelné i televizní diváky.(18.2.2016)

  • Sandiego
    ****

    Velm,i zajímavý Bergman a další netradiční háv pro jeho bytostná témata, která se nyní skutečně dostávají až na ostří nože. Postava vraha v mnohém souzní s Bergmanovými vlastními "démony" a až sebezničujícími sklony, což působí až jako mrazivá výpověď a velmi upřímné zahloubání sahající někam k podvědomým pudům a touhám. I přesto, že snímek hodně sází na psychoanalytické principy a je obtížné proklestit se jeho myšlenkami zasazenými v dialozích i monolozích někdy až v neprostupné hustotě, jde samo o sobě o zajímavý experiment i z formálního hlediska s řadou nádherných Nykvistových kompozic (hlavně eroticky drásavý sen v prázdnotě) a i po herecké stránce nemám co vytknout (výborný je hlavně sugestivní Walter Schiminger, ať už v arogantní masce či bez ní, vydán napospas nesčetným úzkostem vyjadřujícím absurdní směřování života). Zajímavé je, jak se Bergman dokázal sžít s pokleslým prostředím peep shows a agresivně zobrazovat ženskou nahotu.(27.4.2010)

  • Sarkastic
    ***

    Poměrně zklamání. Závěrečná pointa je vyloženě trapná, ať už Bergman vědomě klamal, nebo (a to je můj názor) si prostě jenom odporoval. Možná je to jenom můj osobní problém, jak tak koukám na ta výborná hodnocení, ale já se nedokázal vcítit do hrdinů filmu. Jejich emoce třeba nakrásno vřely uvnitř jích samých, avšak já je necítil. Některé z postav mluvily, jak kdyby ani nebyly přítomné, nevyjadřovaly se k věci (případu), nýbrž si jen vylévaly srdce (zvláště Tim). Jednání hlavního hrdiny se těžko dalo jakkoliv vysvětlit, natož pochopit (hlavní motiv navíc zůstal zcela nedořešen). Ze života loutek není špatný film, ani snímek, u kterého by se člověk nudil, ale já jsem do něho prostě nedokázal proniknout a naladit se na jeho atmosféru. Za mě proto pouze průměr.(4.5.2014)

  • anniehall
    *****

    4,5* Další vynikající Bergman, nikoliv však klasický. Už při úvodních sekvencích filmu mi blesklo hlavou jméno mého dalšího oblíbence - Rainera Wernera Fassbindera, a tahle vtíravá představa o jakési vzájemné kooperaci mne provázela po celý zbytek filmu. Jak vidno ze zdejších komentářů, nebyl jsem sám, koho to napadlo. Srovnání se nabízí už tím, že tenhle film Ingmar točil v Německu a s německými herci. Ale to zdaleka není všechno. Hovořit by se dalo i o tématické podobnosti s některými Fassbinderovými filmy, konkrétně se zaměřením se na psychiku jedince (Proč posedl amok pana R.) či hledání svého místa ve společnosti a hledání své nejen sexuální identity (V roce se třinácti úplňky, Třetí generace ). Co zůstává typicky Bergmanovské, jsou vynikající a občas filozofující dialogy a nádherná kamera Svena Nykvysta. Smutná otázka na závěr zní: Opravdu jsme všichni jen loutkami v rukou našeho podvědomí? Doufám, že ne. Ale občas se nemohu ubránit dojmu, že tomu tak je...(1.12.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace