Tartuffe

Tartuffe, to je v první řadě Molière, a teprve ve druhé Murnau. Ale i druhá řada je pořád dost vysoko. Přestože Carl Mayer odstříhal mnohé osoby a všechny dialogy (nápisy nalepené na tabulu rasu s nimi nemají nic společného), které jsou kořením Molièreova díla, může Murnauův film posloužit jako úvod do Tartuffa. Vyšší nároky si ale sotva může klást. Emil Jannings, v kostýmu Tartuffa z předminulého (19.) století je výborný, což se o ostatních hercích dá asi sotva říct. (22.05.2021)

Originál tohoto filmu je pokládán za ztracený. Film se dochoval v několika kopiích nejrůznější kvality a úprav. Pro rekonstrukci z edice Murnauovy nadace bylo použito té americké. Na dokumentu k filmu (který skutečně doporučuju ke zhlédnutí) je možno vidět různé cenzorské zásahy a úpravy, kterými prošla, stejně tak jako obsáhlejší epilog z verze švýcarské. Tato restaurovaná verze je také kratší než původní německá, má cca 63 min. Film skutečně působí spíš jako inscenace a je rámován vlastně jako film ve filmu - do skutečného příběhu je zasazeno promítání filmu o Tartüffovi. Díky hereckým výkonům a samozřejmě Murnauově režii je to ale i tak velmi životné dílo. Na vydání z uvedené nadace je film opatřen i adaptací originálního hudebního doprovodu z r. 1925. (17.05.2007)

Skvělý film odehrávající se ve dvou časových rovinách, kdy vnuk v převleku vnikne do domu děda a pustí mu snímek Tartuffe, aby mu ukázal, že u něj doma se děje něco podobného. Všechni herci byli vynikající, především Lil Dagover a Rosa Valetti, Jannings byl tentokrát mnohem více karikaturou, ale i tak dokázal vzbudit antipatie vůči své postavě. Zrestaurovaný obraz byl opravdu na výbornou a režii Murnaua se nedá nic vytknout. (04.01.2023)

Předpokládám, že dnešní znalost filmu vychází z té kopie, kterou široce distribuuje F. W. Murnau Stiftung, na DVD opatřenou dokumentem, který vysvětluje proč i dnes je Tartüff považovaný za ztracený film. Dnešní kopie je kratičká, leč bezvadně ilustruje Murnauovo pojetí typického náboženského pokrytectví, které bylo stejně aktuální v době Molièra, stejně jako kdykoli potom. Jedná se o film ve filmu, což dává možnost vyniknout jen malému počtu herců ve dvou časových epochách. V té ze současnosti kraluje klasická velká herečka Rosa Valetti, v té historické si užívají své postavy z klasického repertoiru zejména božská (nádherná, skvělá) Lil Dagover a geniální Emil Jannings. Je to dobrý film a ve srovnání s Poslední štací a Faustem mnoho nezaostává. (03.11.2020)

První Murnaův film, který nejenže mě dějově nezaujal, ale navíc mě ani nebavilo ho sledovat kvůli technické kvalitě. Příběh mi navíc přijde moc komplikovaný a nutnost neustálých a leckdy velmi dlouhých mezititulků není nikdy dobrá věc. Němé filmy holt měly jisté limity, jež bylo dobré si uvědomovat. Už jen samotný pokus o převedení Moliéra bez možnosti ostrých slovních výměn si koleduje o problém. Zkrátka koncepčně nezvedený film, který je k nezdaru odsouzený od první minuty. (02.10.2013)