Režie:
Roy AnderssonScénář:
Roy AnderssonKamera:
Gergely PálosHrají:
Tatiana Delaunay, Martin Serner, Bengt Bergius, Anja Broms, Marie Burman, Amanda Davies, Karin Engman, Jan-Eje Ferling, Thore Flygel, Lotta Forsberg (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Úvaha o lidském životě v celé jeho kráse a krutosti, nádheře a všednosti. Bezvýznamné okamžiky nabývají na stejné důležitosti jako dějinné události: dvojice se vznáší nad válkou zničeným Kolínem nad Rýnem, cestou na narozeninovou oslavu se otec zastaví, aby v hustém dešti zavázal dceři tkaničku, náctileté dívky tančí před klubem, poražená armáda pochoduje do tábora pro válečné zajatce. Óda a žalozpěv současně. Kaleidoskop všeho, co je věčně lidské, nekonečný příběh zranitelnosti bytí. (Film Europe)
(více)Videa (8)
Recenze (29)
„Ztratil jsem víru, co mám dělat?" Čas plyne, odkapává po kapkách, lehce se sype zrníčko po zrníčku. Mozaika krátkých epizod, fragmentů ze života, které se tu prolinou, onde zůstanou samy jako žena čekající na nádraží. Přestávají doufat jako muž u popravčího kůlu, a přesto dál prosí. „Nevím, co chci!" A déšť padá bez ustání, mlha se válí po pláních a z vodních kapek jsou sněhové vločky. „Promiňte, spletl jsem se." A svět ve svých šedavých barvách přeci jen skrývá špetku naděje. ()
Lidské drama O nekonečnu se nese hodně v duchu předchozích Anderssonových filmů, jen s tím zásadním rozdílem, že téměř úplně zmizel humor a jednotlivé scény nemají výraznější spojitost. Což mě docela mrzí, protože bez vtipu a nadsázky v kombinaci s jistou příběhovostí už mi nepřipadá Anderssonova tvorba tolik atraktivní, jako tomu bylo dřív. (60%) ()
Filmy, ve kterých znuděné existence lamentují nad životem, mi obsahově nejsou blízké, ale vizuálním pojetím mě Roy Andersson opět baví. Hravými detaily a vůbec vyvážeností všech prvků v obrazu, estetickým rámováním, maskami, výrazy postaviček i barevnou paletou, kde nejživější je bledě modrá. T.j. taky studená. ()
Musí se nechat, že to ve mně vyvolalo rozličné pocity, od úzkosti po občasné pobavené uchechtnutí, ale jinak se obávám, že se mi ty obrazy velmi rychle vykouří z hlavy, a nejvýraznější dojem na mé straně byla v první řadě ospalá znuděnost - ty absurdně dlouhé záběry osobně prostě nedávám. Anderssonův výrazný vizuální styl se mi líbí sice moc, ale osobně bych dal přednost tomu, kdyby s jeho pomocí film vyprávěl nějaký aspoň trochu souvislý děj, namísto spojování autonomních scén, které nemají v podstatě nic společného. V tomto smyslu mi to přišlo jako typický (a mně osobně nesympatický, mj. kvůli tomu otravně zbytečnému voiceoveru) - divnofilm od Film Europe, který mi nic nedal, a souhlasím s názorem, že se Andersson opakuje a nepřišel zde s ničím novým, což mou averzi k tomu filmu ještě zvyšuje. ()
S Anderssonovou tvorbou jsem se zatím nesetkal(takže nemůžu porovnávat s jeho ostatními filmy). A kdybych film náhodou nezahlídl na Cinemaxu asi bych Anderssonovu tvorbu přehlížel i nadále. Což by byla škoda, protože to co jsem viděl se mi líbilo. Čas od času není na škodu takovej film na zamyšlení. Teď už k filmu. Viděl jsem film...o tom co viděla...Kdo viděl pochopí kdo neviděl pochopí až uvidí. V tomhle kousku se toho moc nenamluví. V podstatě nemá ani souvislý děj. Je to jen sled(nesouvisejících) příběhů ze života, který by mohly pokračovat a plynout donekonečna. Ani jednou za celej film není kamera v pohybu(kameraman si mohl dát voraz), vše je snímáno staticky. Chápu co tím chtěl básník(režisér) říct jen nevím jak to správně popsat slovy. Možná je to ale dobře, protože na to by si měl přijít každej sám. Co se týče hodnocení dokážu pochopit ty, kterým nebyl snímek zrovna po chuti. Tohle rozhodně není pro každýho. Já se ale chystám, že si v roce 2023 Anderssonovu tvorbu proklepnu trošku víc. Za mě to jsou 4 hvězdy a zároveň obstojný filmový zakončení roku 2022. ()
Galerie (31)
Photo © KMBO
Reklama