Bakaláři - Série 3 (1974) (série)
Obsahy(1)
Táto, táto, pojď si hrát! Unavený a nevyspalý průvodčí (V. Menšík) se vrací domů. Chce se vyspat, ale doma ho čekají dvě malé děti (M. Menšíková a J. Menšík), které si strašně rády hrají. A tak se zmožený otec s vypětím všech sil vrhne do hry. Jako opičák musí spát v kleci, a tak mu dětičky ustelou v dětské postýlce. Jenže, když usne, děti ho v postýlce zamknou, aby opičák neutekl... Více už vám neprozradíme, podívejte se na tento úsměvný, doslova rodinný bakalářský příběh, kde syna a dceru V. Menšíka hrají jeho skuteční potomci. (Česká televize)
(více)Recenze (16)
Zcela reálný rodinný příběh o otci dvou dětí zaměstnaného u českých drah a tudíž neustále pracujícího na směny. Po příchodu domů zcela znaven se pochopitelně jak jinak vidí v posteli, ale když tu jsou děti plné energie a lumpáren toužící si sním hrát, většinou to skončí nějakou katastrofou, byť nakonec úsměvnou. Vladimír Menšík svoji roli pojal jako vždy velice bravurně a sympaticky. A že ony děti jsou jeho skutečné děti dnes už asi málokdo pozná. ()
Menšík si prej s dětma jako táta moc nehrál, jak byl furt v luftě, tak tady jim to vynahradil trochu. ()
Dementní povídku tahá z nezajímavého zpracování snad jen přítomnost Menšíka a jeho skutečných potomků, Martiny a Jana. Scénář silně zavání improvizací. Menšík je utahaný z práce, přesto ještě najde zbytek sil, aby si zahrál dementní hru, kterou vymyslí jeho blbě (si) hrající děti - má předvádět opičáka. Aby byla iluze dokonalá, musí si vlézt do dětské postýlky, v níž usne. Děcka nelení, přiklopí na něj mřížky z postýlky. A aby nebylo úniku, opatří je zámky. Poté se odeberou k sousedce. Menšík se následně probudí, musí zpět na šichtu, jenže je uvězněný. Po radiátoru pak nalezenou tyčí vysílá S.O.S. Vše je dost zoufale naaranžované. Nedovedu si představit, kdo přespával v té dětské postýlce. Děcka mně přišla na takovou postýlku vyspělá. Ani nebylo jasné, kde tak narychlo vzaly ty obří zámky. Možná, že ty zámky byly součástí postýlky, pokud ano, to už ovšem hraničilo s týráním dětí. Následně se ukáže, že synek, ten inteligentnější z celé sourozenecké dvojice, trpící drobnou vadou řeči, uměl morseovku. Jestli tohle měla být pointa, tak jsem příběh pochopil dobře. Šikovný harant vás vždy vytáhne z bryndy, Povídka byla příšerná. Zrežírovaná a zahraná úplně diletantsky. Takže nedělat (o)pičárny, nejste-li (o)pičákem z povolání. 1/10 ()
Dětinská hra dovede tatínka málem do průšvihu. Unavený a nevyspalý průvodčí "Menšík" se nechá dobrovolně zavřít v kleci, kde znázorňuje opičáka v zoo. Děti ho vlastními zámky z vlaku uzamknou v postýlce a on spokojeně usne. Sousedka si mezitím děti odvede k sobě, aby ho nevzbudili. Nakonec k osvobození bude stačit obyčejná morseovka. 55% ()
Taková nenápadná povídka, kterou oživí hlavně děti V. Menšíka. Jinak je to ale spíš ta nudnější a méně zajímavější povídka. Ostatně, jestli se opravdu stala, tak byla možná snad jen za socialismu. Úsměvný je až závěr s nápisem na uniformě. Nicméně to, že se někdo vlezl do dětské postýlky a ještě pak vysílal zprávy SOS činí povídku ještě víc trapnější. Myslím, že tvůrci právě vzhledem k povaze povídky dobře věděli, proč do ní obsazovali Vladimíra Menšíka. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (1)
- V epizodě hrál i syn Vladimíra Menšíka, Jan (*1962). (sator)
Reklama