Det regnar på vår kärlek
It Rains on Our Love
Prší nám na lásku
Režie:
Ingmar BergmanHudba:
Erland von KochHrají:
Barbro Kollberg, Birger Malmsten, Gösta Cederlund, Ludde Gentzel, Douglas Håge, Hjördis Petterson, Benkt-Åke Benktsson, Sture Ericson, Ulf Johanson (více)Obsahy(1)
David je čerstvě propuštěný vězeň a Maggii ujel vlak domu. Po krátkém seznámení na nádraží a společně strávené noci, se oba „ubytují“ ve zdánlivě opuštěné chatce v zahrádkářské kolonii. Majitel nabídne Davidovi odkup chatky a oběma se tak konečně naskytne možnost žít normálně. Kola osudu ovšem odhalí ještě nejednu pravdu (Maggi je těhotná s jiným mužem, kolonie se bude rušit atd.). Mladí lidé musí nakonec svůj přístup k životu obhájit před až groteskně upjatým soudem. (Ferguson)
(více)Recenze (19)
Naivita starých romantických snímků je tu celkem patrná, kdežto Bergmanův styl ještě tolik ne - avšak za jeho náznak budiž pokládána trochu záhadná postava vypravěče, který se tu a tam objeví, aby v pravou chvíli zasáhl do děje (vrcholem je pak vypjatá scéna u soudu). Děj je prostinký - žena s tajemstvím a muž, který právě vyšel z vězení, se náhodně setkají, aby v sobě našli zalíbení a rozhodli se spolu zkusit začlenit do společnosti a žít normální, plnohodnotný život - nečekali však, že to bude tak strašně těžké... Závěr filmu není typicky šťastný, ale přesto je plný naděje - krásný poslední záběr na divákově tváři snad i vykouzlí dojatý úsměv - a to přeci není zas tak málo... ()
Na lásku začnú padať kvapky smútku okolia vždy, akonáhle okolie zistí, že konkrétna láska je úprimná a krásna z pohľadu oboch partnerov. Okolie to cíti a závidí. Snaží sa preto mstiť a zároveň navonok poskytovanú milosť dvom krehučko dojímavým a ľúbiacim sa hrdličkám využiť v svoj prospech. Najmä ak hrdličky nevedia veľa o svete dravosti, akčnosti a zneužitia kohokoľvek vo svoj osobný prospech. A keď nie prospech, tak aspoň treba dať chudákom zaľúbencom najavo, že sú a vždy budú len totálne nuly a otroci. Pokiaľ sa teda nevzchopia a následne nezaradia do pravidiel agresívneho presadzovania sa. Tak koná prenajímateľ chatky, majiteľ kvetinárstva, jeho manželka, kňaz, policajti. Tak koná väčšina spoločnosti už tisícky rokov. Vyzerá to tak, že jedinú pomoc môže pár dostať od zlodejov, ktorí vždy idú pod cenu a chudobným teda vždy vhod. Pomôcť tiež môžu ešte ľudia, ktorí ostali ľuďmi a nestali sa z nich len zombíkmi idúcimi po prachoch, ojebávačkách a pokorení tých druhých. Režisér Ingmar Bergman všetko toto zabalil do jednoduchého, no pôsobivého príbehu. ()
Na rozdíl od starších vyzrálejších snímků je celý příběh laděný poeticky s velmi optimistickým laděním. Sice se tu a tam čas od času zablýská, ale po chvíli se zase vyčasí. I když jsou věrně vykresleny vztahy, dílo se dá označit jako sociální drama. Obvinění jedince přechází na celou společnost. I zde je patrné, že Bergman měl skvělé oko, scény jsou promyšlené, impozantně nasvícené. ()
Bergmanova režisérska prvotina. Nie je to síce typický Bergman, ale aj napriek tomu je tu už v pozadí cítiť niečo z jeho budúcej tvorby. Vzal si na pretras svoju obľúbenú tému - vzťahové problémy a komplikovanosti lásky, v tomto prípade v spojitosti s nie celkom ľahkou sociálnou situáciou (s dôrazom na náboženskú stránku) vo vtedajšom Švédsku, krátko po skončení vojny. To všetko odľahčenou, divákovi prístupnejšou formou, ktorú výborne dopĺňa aj naratívny tajomný sprievodca príbehom, v ktorom sa divákovi vyjaví, čím všetkým si na pozadí zlej sociálnej situácie musel zaľúbený párik prejsť, aby sa aj na nich konečne usmialo šťastie v podobe "normálneho" spoločného života. 80/100 ()
Po "vážnom" scenári ku Štvanici sa Bergman ako debutant prezentoval sociálnou rozprávkou, ktorej síce nechýbajú temné tóny a kritika spoločnosti a ľudskej povahy všeobecne, ale nakoniec by film celkom hladko zapadol do programu Štedrého dňa, pretože láska prekoná všetky prekážky, chalan sa poučí z nespravodlivosti na svete a na súd dorazí samotný...no ale to nechajme tak. Preto aj jednoduché prirovnanie života k premenlivému počasiu, explicitne vyjadrené samotným názvom, v takto ladenom diele nie je tak ľahko napadnuteľné. 70% ()
Nemôžem napísať, že ma tento prvý, či druhý Bergmanov film zaujal. Dokonca som v ňom na rozdiel od iných užívateľov ani nezbadal náznaky režisérovho neskoršieho majstrovstva. Takže po krátkom čase už nebudem ani vedieť o čom film bol. Ale nie je to žiadna tragédia. Bergman nakrútil viacero filmov, ktoré si budem pamätať pokiaľ mi pamäť bude slúžiť. A to sa nedá povedať o každom režisérovi. ()
Začiatky režiséra Ingmara Bergmana boli určite impozantné, všetkým bolo jasné, že na scénu prišiel veľký filmár. Otázkou bol len príbeh, ktorý sfilmoval. V tomto prípade ide o trochu zromantizovaný príbeh dvoch mladých ľudí, ktorí majú vlastnú minulosť, ale veľkú snahu žiť spoločne. Dej je jednoduchý a dobre sa naň díva. ()
Poněkud odlišný a dle mého názoru neprávem opomíjený film Ingmara Bergmana je poetickým podobenstvím o věčném boji jednotlivců s byrokratickou, závistivou a utlačující společností, jež ke všemu a na všechny nahlíží jen optikou vidiny materialistického bohatství a vlastního profitu. Snímek se od režisérových pozdějších, dosti těžkých duchovních náloží liší zejména svou lehkostí a optimistickým laděním. Příběh je to doslova dělaný do vánoční atmosféry, jak napoví již vypravěč v úvodním okénku, leč sociální hodnota (v historické paralele k formující se neorealistické metodě) mu přidává na univerzálnosti. Romantická dvojice - napravený kriminálník David a půvabná Maggii - se dají dohromady s nádhernou samozřejmostí a i přes všechny životní strasti se společně brodí sdílenými děsy (nezdařené těhotenství, soud) za vyhlídkami lepších dnů. Zůstávám v radostném přesvědčení, že Prší nám na lásku patří k nejvyzrálejším debutům v dějinách kinematografie. ()
Rezisersky este amaterske, ale uz bolo vidno bergmanov talent tocit filmy. Cele je to skor taka rozpravka nez socialna drama. Dlho je to o nicom, potom az v druhej polke sa zacne nieco diat. Bergmanove filmy mam rad preto, ze riesil partnerske vztahy a az neskor nabozenstvo : 50 % ()
Rozporuplné dojmy. Na jednu stranu je to skvěle natočené, celkem dobře zahrané, ke konci mě i začalo zajímat, co všechno se ještě postaví do cesty opravdu velké lásky téhle dvojice a líbilo se mi příjemné ladění snímku a optimismus v závěrečné scéně, ale na tu druhou stranu to celé vypadá jak nějaká naivní romantická komedie, ze které někdo (až tak na jednu scénu) vyřadil všechen humor a nechal jen ten naivní romantický příběh, který mě tak tři čtvrtiny stopáže docela nudil. Rozhodně to není špatné, ale Bergmanův film Loď do Indie, natočený o rok později, mi přišel o dost silnější a vyspělejší a Prší nám na lásku je jenom dobře odvedená práce... 3* ()
Prší nám na lásku je dovedný výtvor z počátku filmové kariéry Ingmara Bergmana. Divadelní předloha nepřekvapí, cynický nadhled potěší a srozumitelně ustanoví svůj základní životní postoj před veřejností, optimistické smíření je vstřícným krokem k publiku. Prší nám na lásku je rozohněnou kritikou zatuchlého stavu morálky a předsudků. Ideály se dostávají do konfliktu se skutečností, odhodlanost ke každodennímu boji života se snadněji udržuje v intimitě páru, osobní profit a společenská představa vážnosti a úcty stojí nade vším. Symbolika je zatím na počátku svého pozdějšího rozvoje, ostří jízlivosti je nadáno přirozenou vznešeností účinku pronesených slov v závažnosti i vystihnutí jednotlivého i jediného okamžiku proměnlivého stavu času bytí. Rétorika předvádí možnosti vnímání, jazyková obratnost a připravenost je kultivovaným zpestřením filmové morální úvahy z přehlíženého okraje zájmu lidských životů. Tíživost reality dostala svého mocného zastánce díky údernosti argumentů. Hlavní postavou snahy o nový počátek bez přehmatů v souladu se zavedeným fungováním spořádané společnosti je David (pozoruhodný Birger Malmsten), mladík se škraloupem počestnosti. Nadšení z nové vize postupného znovuzrození dostává podpásové rány bez slitování a chvílích zdánlivého bezpečí. Výsměch i pomocná ruka jsou řízeny zásahy vyšších mocí. V lekci života i pádnosti kritiky. Hlavní ženskou postavou je Maggi (zajímavá Barbro Kollberg), mladá žena v bezvýchodnosti situace. Sblížení není romantickým aktem vznešených představ čisté lásky, nýbrž zoufalý výkřik dvou osamělých a rdoušených lidských hrdel, ztracených v pekle samoty marnosti a pokrytectví maloměšťácké morálky. Víra v lepší život je křehkou a nezměřitelnou hodnotou. Symbolickou postavou je obhájce (sympatický Gösta Cederlund), šarmantně jízlivý kritik stavu společenské morálky. Je vírou naděje. Jeho protipólem a vychytralým hlasem lidské bídnosti je Per Håkansson (Ludde Gentzel), majitel prostého domku zahradní kolonie. Z dalších rolí: z manželky vystrašený Davidův zaměstnavatel a majitel zahradnictví Andersson (Douglas Håge), jeho panovačná, podezřívavá a zapšklá žena (Hjördis Petterson), výstražně varující představitel pohoršené společnosti a zlověstně rozohněný prokurátor (Benkt-Åke Benktsson), párek svérázně dobrotivých pobertů Kängsnöret (Sture Ericson) a Stålvispen (Ulf Johanson), ostražitě spravedlivá sousedka Hanna Ledin (Julia Cæsar), hystericky povýšený a necitlivý úředník Purman (Gunnar Björnstrand), či zásadová autorita spořádanosti a duchovní představitel (Åke Fridell). Prší nám na lásku je zajímavým filmem z počátku kariéry jedinečného švédského režiséra. Psychologie, umění výstižnosti řečeného, schopnost důkladného přemítání, jízlivá údernost i síla a důsledek pozorovaného problému jsou výrazné a charakteristické prvky mladého autora, vystupující z tváře díla. Existencionalismus má stále ideály a víru v lidskost a pochopení. ()
Poeticky laděný snímek o dvou mladých lidech, které svede dohromady náhoda a i přes veškerou nepřízeň osudu si uchovají svou lásku. V rámci Bergmanovy filmografie příběh působí možná až příliš romanticky, přestože tu o nepříjemné okamžiky taky není nouze. Moc se mi líbilo nasvícení některých scén, zejména když David navštívil Maggi v nemocnici krátce poté, co zjistil, že potratila. Velice povzbuzující pro mě bylo optimistické vyznění celého filmu. (80%) ()
3,5 Bergmanova prvotina, ktorá veľmi nepripomína jeho neskorší filmársky štýl. Veď ten film má dokonca príbeh, rôzne zvraty, postavy nie sú psychologicky rozpitvávané až do morku kostí, dokonca sú tu aj náznaky humoru (komické postavičky zo záhradkárskej kolónie). Proste normálny film, nevybočujúci príliš z radu ostatných filmov toho obdobia. Ústredná dvojica pôsobí celkom sympatickým dojmom, hoci jeho práve prepustili z väzenia a ona pôsobí dojmom, že nemá problém hneď sa vyspať s chlapom, ktorého nikdy predtým nevidela (veď aj s jedným z takých čaká dieťa). Ich príbeh sa nakoniec vyvíja skoro až rozprávkovým spôsobom, má dokonca rozprávača, čo je taká tajomná, akoby zázračná postava. Veľmi príjemný filmík, ktorý by som k Bergmanovi nepriradil ani vo sne. ()
Motto: "V celé věci jde pouze o tohle. Jde o dva lidi, kteří měli říct: Nic se nás netýká, protože jim bylo řečeno: Vy se netýkáte nás." Druhý film Ingmara Bergmana, filmová adaptace divadelní hry Hodní lidé od Oskara Braatena, se oproti premiérové Krizi rozkročuje kouzelně více do komična. Obdobně jako Krize má film svého vypravěče, který je tentokrát personifikován a do příběhu významně zasáhne ("možná je to anděl"). Jako u všech prvých (poválečných) Bergmanových filmů má film sociální podtext, zde okořeněný (či spíš silně umocněný) láskou Davida a Maggi, na níž bez ustání prší. Jak řekne státní zástupce, tito mladí lidé měli příležitost usilovat o poněkud hubené, nicméně ještě vážené živobytí, o jednoduché, nicméně upřímné místo ve švédské společnosti, ale nějak se jim to nepodařilo. Film je plný znamenitých (až hitchcockovských) pasáží - ať už je to nástup ďábelského pana Haakanssona na scénu, kočičí byt, telefonát do zahradnictví, soudní přelíčení nebo jen prosté přání šťastného nového roku. O bandě ze zahradní kolonie (Hanna Ledinová, tuláci Metla a Tkanička) ani nemluvě. Do titulní role propuštěného vězně Davida Lindella byl obsazen Birger Malmsten. Poprvé se tu rovněž objevuje Bergmanův dvorní herec Gunnar Björnstrand (jakožto neoblomný úředník Purman). Asociace: Úsměvy letní noci, Přístavní město, Krize ()
Iba druhý režisérsky počin filmovej legendy Ingmara Bergmana. Film je jednou veľkou sociálnou štúdiou spoločnosti, ktorá sa zo závisťou, ale aj prajnosťou (podľa naturelu daného človeka) rôzne správa k mladému zamilovanému páru. Ten samotný má svoju komplikovanú minulosť. Jednoduchý film, ktorý ale neurazí. Na konci v pravej chvíli zakročí do príbehu Deus ex machina v podobe rozprávača. Na to, o ako starý film sa jedná a na to, že to je len druhý počin Bergmana, je to napodiv stále sledovateľné dielo. Ale nejedná sa dnes už o film, ktorý "musíte" vidieť. Film bol svojho času mominovný na Kryštálový Glóbus na IFF Karlovy Vary 1948. ()
Bergmanovy rané filmy mám moc rád a tento není výjimkou. Otázkou zůstává, zda není snímek poněkud naivní. Jsou mladí lidé, chudí a bez střechy nad hlavou, kteří se vloupají do chaty, chudáci, nebo sprostí zloději? Je morálně přípustné krást bohatším malé věci, když sám nic nemám? Nejsem si úplně jist, jak bych toto hodnotil v reálném životě. Pravdou také je, že já jsem v životě nikdy nestrádal. Ovšem v tomto Bergmanově snímku to klidně nazvu krásnou naivitou... ()
Oproti debutu prožil Bergman svůj první, přesto skromný kritický úspěch. Povahově a gestem pozitivní filmové dílo o rozhněvanosti mladého zamilovaného páru, který se po krátkém společném setkání a špatné minulosti snaží začlenit do normálního života, který jim avšak klade odpor. Navzdory kvalitního obrazu a hereckých kvalit, je bohužel patrná stylová nesoudržnost. Přesto jako sociální drama o složitosti vztahu a lásky více než uspokojivé. ()
Láska překoná nástrahy osudu... ()
Je zajímavý uvědomit si, že svět Bergmana objevil až s Úsměvy letní noci, což byl Mistrův již 17. režijní počin (!). Kdo dnes natočí 17 celovečerních filmů? Bergman to stihnul do roku 1955, což obnášelo většinou dva, někdy i tři filmy ročně. To je z dnešního pohledu neuvěřitelný. - U Bergmanovy prvotiny se není třeba nijak zvlášť zdržovat, vše je tu teprve v plínkách, nicméně zároveň jde o relativně vyzrálý debut, v pohodě koukatelný i po 70ti letech. Máme tu hlavní téma prvního Bergmanova období, mladého člověka (mladý pár) stojící proti světu, do jisté míry i proti sobě. Za povšimnutí stojí již zde nahozené téma Bergmanova strachu ze samoty - toť jeho peklo nejobávanější. To se do až konce jeho tvorby nezmění. Dále: misantropické tóny (žena zahradníka, scéna u soudu), figurkaření (postavy z chatové osady) a na Bergmana překvapivá míra komediálních prvků. ()