Písničkář
Drama
Československo, 1932, 101 min
Režie:
Svatopluk InnemannHrají:
Karel Hašler, Marie Šponarová, Antonín Novotný, Adolf Jerger, Alfred Rittig, Bedřich Vrbský, Antonín Kandert, Čeněk Šlégl, Gustav Hilmar, Zora Myslivečková, Boleslav Zöllner, Bedřich Bozděch, Mila Dolly, Miroslav Svoboda, Václav Pecián, Bobina Horká, Luigi Hofman, Theo Amady, Bohdan Lachman, Josef Novák, Antonín Hodr, Josef Oliak, Robert Ford, Viktor Nejedlý, Karel Němec, Gabriel Hart, Jaroslav Marvan, Josef Steigl, Ada Karlovský, Rudolf Stahl, Ferdinand Jarkovský, František Říha, Josef Waltner, Václav Menger, Karel Schleichert, F. X. Mlejnek, Filip Balek - Brodský, Emil Dlesk, Antonín Jirsa, Vladimír Vlasák, František Jerhot, Josef Sládek, Karel Postranecký, Josef Bělský, Josef Kytka, Mario Karas, Jan W. Speerger, Otto Zahrádka, Walter Schorsch, František Černý, Josef Rousek, Slávka Hamouzová, Vojtěch Musil, Julius Vegricht, Václav Hanuš, Vladimír Novotný, Bohumil Šmída, Emanuel Trojan, Roza Schlesingerová, Milka Balek-Brodská, Růžena Pokorná, Kamila Rosenkranzová, Jindřich Fiala, Ladislav Hemmer, Karel ŠejnaObsah
-
Osudy českého vlastence podněcujícího protirakouský odpor v letech I. světové války. Karel Hašler v částečně autobiografickém příběhu laděném na silně vlasteneckou a národní notu, která byla částí diváků přijímána s bezmezným nadšením. Písně: "Svoboda je svoboda", "Ta naše písnička česká", "V císařské zahradě", "Kdyby tak tatík Žižka vstal". (oficiální text distributora)
Osudy českého vlastence podněcujícího protirakouský odpor v letech I. světové války. Karel Hašler v částečně autobiografickém příběhu laděném na silně vlasteneckou a národní notu, která byla částí diváků přijímána s bezmezným nadšením. Písně: "Svoboda je svoboda", "Ta naše písnička česká", "V císařské zahradě", "Kdyby tak tatík Žižka vstal". Komentáře uživatelů k filmu (7)
-
Karlos80
Na svou dobu šlo o poměrně dlouhý film, něco snad kolem 105 minut čítala jeho stopáž. Nicméně i tak se film i přes některé své drobné neduhy celkem povedl, šlo v první řadě o poeticky zbarvený film, naladěný na tehdy silně vlasteneckou a národní notu. Jednalo se vlastně, když to tak řeknu o jakousi Hašlerovu autentickou autobiografii, tedy něco jako jeho vlastní životopis. Osudy českého vlastence, podněcujícího proti-rakouský odpor v době 1. světové války. Co je zajímavé, tak asi to že sám K. Hašler si k tomuto snímku napsal scénář, jednalo se vůbec o jeho první zvukový film a zároveň asi i o jeho nejspěšnější, co se týče jak zmíněné hlavní role tak i role zpěváka. Písně jako "Svoboda je svoboda", "V císařské zahradě" a hlavně šlágr "Ta naše písnička česká", byli nepřekonatelné a opravdu pamětihodné. Navíc za krásnou starou Prahu, a za její nezapomenutelnou, nádherně a kouzelně vyzařující atmosféru dávám přeci jenom o jednu hvězdičku více.(7.2.2007)
-
Ony
Fascinující. Je to zábavná změť klišé a vlasteneckých frází – tuhle Vltava, támhle legionář, tady keťasové, tři sta let jsme trpěli a tatík Žižka se na nás dívá... Je to schematické, špatně zahrané, sentimentální a místy směšné. Zároveň si to docela zajímavě hraje třeba se střihem a samozřejmě s hudbou. Ovšem nejpozoruhodnější je pro mě mezi tím vším Hašlerovo monstrózní sebevědomí.(28.10.2009)
-
LiVentura
Len za toho milého důstojného pana Hašlera..(29.10.2009)
-
Marthos
"Život je jako divadlo, jak herci na jevišti, po každém herci života přijde zas herec příští. A tak to žel i s písničkou, s tou českou písní bývá, někdo ji zná a zahodí - jiný ji zvedne a zpívá." Karel Hašler je sice dodnes znám jako autor řady oblíbených lidových písniček i jako jejich interpret, ovšem zcela upozaděná už zůstává jeho herecká kariéra. Režisér Svatopluk Innemann cítil potřebu na počátku třicátých let představit Hašlera v roli, která by plně vystihovala jeho rozvášněnou povahu. Stal se jím onen písničkář, rebel a trubadúr s kytarou, který po hospodách zpívá protirakouské písničky a burcuje lid proti zkostnatělému mocnářství. Hašlerova postava má však ve skutečnosti dvojí tvář: v občanském životě je přísným c. a k. vládním radou, v noci obléká svůj převlek a k národu promlouvá vlasteneckými písněmi. Film dosáhl v době svého premiérového uvedení obrovské popularity, stal se událostí, senzací. Hašler vystoupal na vrchol, z něhož byl smeten během války nacistickými zrůdami. Vysílený a stárnoucí již nedokázal odolat novému bezpráví. Zůstaly nám tu však jeho písničky. A jak se v jedné z nich praví: "...až se ta písnička ztratí, pak už nic nebudem mít, jestli nám zahyne, všechno s ní pomine, potom už nebudem žít." Zdejší (mladí) spolukomentátoři s udivující překvapivostí nepochopili základní myšlenku filmu a vlastně popírají takové hodnoty jako vlastenectví, češství a demokratický humanismus masarykovského Československa. Ideály, za něž Hašler neváhal položit svůj život.(14.5.2009)
-
Fredericus
Jsem váš člověk: Víte o zítřejší schůzce Revolučního výboru v Šárce? __ Tedy, s výjimkou poslední půlhodiny jsem viděl pouze úryvky, ovšem tak laciná čs. nacionalistická a lidovědemogratická agitka byla k zblití. Podlí, neschopní, zhýralí rakouští důstojníci, policisté a úředníci (pobrukující si nanejvýš Straussův valčík) v. prostí, zdraví Češi, zchudlí pod cizí vládou, k povzbuzení si stále prozpěvující ten uslintaný cajdák Ta naše plísnička česká. Některé obrázky by se v 50. letech ani nemusely předělávat. Legrační. __ Ano, lid se již nedá udržet! _ Jeníkúú!! Jsme všichni svobodni!(28.10.2009)
-
Jonatthan
Těžko hodnotit dnešníma očima. Zvukový film byl v té době opravdu v plenkách, tak jsou pochopitelné ty naivní teatrální herecké výkony. Pro tehdejší díváky to musel být opravdu majstrštyk, protože Československo bylo v pubertálním věku a tady se opravdu velmi tlačilo na vlasteneckou notečku. Co ale přežilo, tak jsou písničky Karla Hašlera. V tomto filmu je můžete vidět i slyšet v podání samotného autora. A to není málo...(29.10.2009)
-
ivonius
Štváčský film, který si v ničem nezadá s podobně pravdivými Komunistickými filmy z padesátých let!!!!(11.12.2009)
