Ďáblovo oko

Komedie v tvorbě Ingmara Bergmana nejsou pro mě už déle žádným velkým překvapením, už jsem měl s panem režisérem v tomto směru minimálně dvakrát čest, ale zatímco třeba u filmu A co všechny ty ženy (1964) jsem měl z mistrovy komedie dojem nepříliš funkčního experimentu plného křečovitého humoru, na oplátku tady musím podotknout, že Ďáblovo oko se Bergmanovi povedlo. Humorná hříčka si bere notoricky známý motiv z Dona Juana, využívá strašidelný pohádkový svět v podobě pekla a hlavní dění, nejednou okořeněné vtipnými dialogy, přesouvá z velké části do současnosti. Oproti tomu, co Bergman v tomto období přinesl ve svých dramatech, to samozřejmě úplně srovnání v jistých ohledech nesnese, ale musím říct, že po většinu času mi tato svérázná hra poměrně sedla, bavila, její výpravění má v sobě originalitu stejně jako skloubení říše fantazie se vztahovou komedií pro dospělé a všichni herci hráli výborně. Proč ne? :) „Jsem ďábel nepříjemností. Žádám trochu ohleduplnosti, i když jsem z pekla.“ 75% (18.02.2021)

Fakt mě těší zjištění, že Bergman zvládá nejen existenciální syrová dramata o životě a smrti, ale i zvláštně a podivně bergmanovské komedie o prostém životě a jeho radostěch a strastech. Opravdu zvláštěn pojaté peklo a výborné ženské role (jak svým charakterem, tak hereckým ztvárněním). Ten stařecký démon mě strašně bavil. (26.06.2012)

Určitú naivitu príbehu vyvažuje, respektíve ospravedlňuje nadprirodzená štylizácia. Pekelníci nie sú ako od Barkera, ale iba bytosti s ľudskou tvárou, ktorí radšej neotvárajú okná, pretože vonku sú len plamene. Nebo bohužiaľ neuvidíme, ale asi by tu pôsobilo nadbytočne. Od Diabla a jeho Don Juana si radšej rady na získavanie (severských) ženských sŕdc a tiel neberte, zariaďte sa podľa seba, inak sa pekelne popálite. Komédiou by som toto divadelne ladené dielko nenazýval, skôr fraškou s množstvom trefných filozofických poznámok. Tie sú dostatočne zaujímavé na to, aby sme museli čakať na komediálne fóriky, ktoré aj tak neprídu. (24.03.2024)

Aj malé víťazstvo pekla je osudovejšie, ako veľký triumf neba. Tak s týmto výrokom z konca filmu sa nedá robiť nič iné len súhlasiť. Aj malé zlo dokáže otráviť a zatieniť veľké dobro. To je ako keď nakvapkáte do rybníka kvapku jedu - stačí tak málo a je po rybách. Síce mám I. Bergmana radšej v dramatickej póze, tak ani táto jeho komédia nebola najhoršia. Kvalít jeho najlepších komorných drám však nedosahuje ani zďaleka. Úvod mi moc nesadol, už som si myslel, že si celý snímok budem musieť odtrpieť - v podstate išlo len o akúsi málo zábavnú alegóriu pekla - s príchodom Dona Juana a jeho pomocníka na zem sa to našťastie už rozbehlo. A to by nebol Bergman, aby aj komediálne ladený príbeh neokorenil aspoň pár zaujímavými myšlienkami a výrokmi na zamyslenie. Lepší priemer. 65/100 (16.11.2016)

„Pro toho, kdo miluje, není žádný trest dost tvrdý.“_______ Snad jen Bergman dokáže dát dohromady náboženská témata nebe, peklo, hřích a pokušení a spojit je tak přímým a zároveň nenásilným způsobem s životem v naší societě. Bergmanův způsob vyprávění nabízí divákovi všeobecně přijímaný a žádaný nadhled. Křesťanské symboly dobra a zla přemosťuje vypravěč až k pozemskému ráji oduševnělých dialogů se zaměřením na psychiku a citové pohnutky postav. Tyto jsou zároveň originálně podpořeny biblickým bojem Boha a Satana. Vše je zastřešeno mírně satirickou humornou nadsázkou, která dává tušit hloupost a nesmyslnou malichernost tohoto boje, jehož obětí je člověk, zdánlivě jediná rozumná bytost. ________ „Nevinnost mladé ženy je ječným zrnem v ďáblově oku.“ Snad nic víc nevystihuje malichernost Pekla ve svém boji, než závěrečné zaradování se nad malou lží dívky. Peklu stačí skutečně málo a vždy nás bude znovu pokoušet. 81% (25.09.2011)