poster

Písně z druhého patra

  • Švédsko

    Sånger från andra våningen

  • Norsko

    Sanger fra andre etasje

  • Dánsko

    Sange fra anden sal

  • anglický

    Songs from the Second Floor

  • Slovensko

    Piesne z druhého poschodia

Drama / Komedie

Švédsko / Norsko / Dánsko, 2000, 98 min

Režie:

Roy Andersson

Scénář:

Roy Andersson

Kamera:

István Borbás
  • Matty
    ****

    Roy Andersson natočil nenásilnou, nepodbízivou moralitu. Film složen ze spleti víceméně souvisejících výjevů. Výjevů maximálně pochmurných, ale podobně jako Kafkova díla absurdních a vyvolávajících onen smutný smích. Nedokážu určit, jestli smích soucitu či smích pohrdání, každopádně jde o tu nejúčinnější prevenci proti zmagoření. Kdybych měl brát Písně vážně, neřku-li osobně, asi teď přemýšlím o nejméně bolestivých způsobech sebevraždy. V žádném případě to není zlý, zákeřný film, pouze – přes všechny ty náboženské a polosnové elementy prosakuje obrovský kus pravdy o lidech a o tom, jací jsou. A je to setsakramentsky nepříjemná pravda. Apendix: Můj nejoblíbenější „výjev“? Dav lidí, snad s vědomím blížícího se konce světa, tlačí na jakémsi nádraží za vypětí veškerých sil vozíky přetékající jejich hmotnými statky. Hlavně, aby nic nespadlo. 85% Zajímavé komentáře: Dan9K, Amarcord_1, Deverant, twerp(30.8.2008)

  • Snorlax
    *****

    Je málo filmů, které nemají hluchá místa, tenhle k nim bez diskuze patří. Tam, kam Luis Buñuel, nenašel odvahu ani otevřít dveře, Andersson vrazil s neskonalou vervou a anektoval obrovský kus území absurdního humoru.(5.11.2015)

  • Dadel
    ****

    Když jsem to viděl poprvé, byl jsem docela mimo. Jakási koláž absurdních statických scének, které jsem vůbec nechápal a které jsem neměl k čemu přirovnat. Vzdáleně mi to připomínalo snad jen japonský film "Chuť čaje" (modří už vědí), až na to, že jsem se vůbec nesmál. Pak jsem se zkusil někde dočíst, co jsem to vlastně viděl, a dočetl jsem se mimo jiné, že to byla komedie. Nedalo mi to a podíval jsem se na to znovu. A opravdu, s nově nabytými znalostmi už jsem se docela bavil. Takové hořké anekdoty z odcizeného světa konce 20. stol. Ty čtyři hvězdičky jsou hlavně za odvahu vyrukovat s dosti netradičním a k diváku nepříliš ohleduplným způsobem vyprávění a rozhodně doporučuji si před shlédnutím přečíst nějaké recenze.(9.11.2004)

  • berg.12
    *****

    Nic podobného jsem doposud neviděl. Sled statických scének, skoro až povídek, které se spolu s osudy jejich představitelů vzájemně prolínají a dohromady dávají nelichotivý obraz o stavu lidství. Některé scény jsou geniální (Metro, Generál), některé trošku didaktické (Zastávka, Holčička) a osobně mě trochu míjí ta náboženská rovina filmu. Jestliže jsou filmy, které moralizují otevřeně až násilně ( Lars von Trier) tady si toho málem ani nevšimnete. Zato se jednotlivé obrazy díky své působivosti pomalu a nenápadně vryjí až do morku kostí a řeknu vám, není to v tu chvíli příjemný pocit být člověkem.(8.8.2005)

  • RHK

    Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire.(17.11.2009)

  • - S výjimkou jedné jsou všechny scény natočené staticky. Jediná scéna, kdy obraz není statický, je krátká chůze na nádraží. (MTHRFCKR)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace