Necklace of Melancholy
Obsahy(1)
Populární zpěvačka Marta Kubišová je významnou osobností nejen 60. let minulého století, ale i let po sametové revoluci 1989, jejíž umělecká činnost však byla v normalizačním období násilně přerušena. Na počátku kariéry, kdy její pěvecká sláva poprvé kulminovala, se provdala za režiséra Jana Němce, s nímž natočila televizní hudební film Náhrdelník melancholie. V něm uslyšíte a uvidíte v obrazovém ztvárnění tehdejší hity. Jsou to např. "Lampa" z dílny skladatele B. Ondráčka a textaře P. Vrby, "Na co tě mám" (A. Michajlov / E. Krečmar), "Myslíš jenom na peníze", "Bílý stůl" (B. Ondráček / E. Krečmar), "Ten zlej páv" (A. Michajlov / I. Fischer), "Denně čekám" a další. (Česká televize)
(více)Recenze (18)
Kubišku mám rád, ale v tejto prepojenej sérii siedmich piesní jednoznačne dominuje spôsob zachytenia nálady piesne obrazom, kostýmy ako postáv. A tiež scény v ktorých sa dajú zachytiť vtipné momenty v pozadí na spôsob nápadníka v klube, kurizujúceho svojej spoločníčke spokojným spánkom pri kaviarenskom stolíku. V jazyku nie rozhodujúci spev (ani jedna nestala nejakým masovejším hitom), ale slová a scénaristická Němcova linka. Všetko na motív končiacich vzťahov s rôznymi variáciami nespokojnosti ženy. Veľké dielo zriedkavejšie používaného typu filmu - recitálu. ()
Výtvarnici Ester Krumbachové se pod taktovkou režiséra Jana Němce podařilo vytvořit vizuálně slušivé a nápadité pozadí k recitálu, náhrdelníku, složeného z perel známějších i méně známých písní Marty Kubišové. Černobílý formát a zimní období, ve kterém se recitál natáčel, se k melancholickým písním zpěvačky skvěle hodí. ()
Jak která skladba, jak který klip. První a třetí se mi líbily hodně, ale pak tam byly i takové nijaké, které ve mě nezanechaly nic. A to už to vypadalo na nejlepší část z Kubišové/Němcovy videoklipové trilogie, ta černobílá kamera tomu slušela a víc odpovídala atmosféře písní a klipů, jenže i tak to celkově v mém případě skončilo srovnatelně s Proudy lásku odnesou - silné 3* ()
Božínku, kdyby Martička umělkyně naša národní aspoň při tom markýrovaní pořádně otvírala tu svou papulku... %-] . . . Nene, soudruzi ze šoubyznysu, tahle plebejsky plejbeková hra na klipiky se vám moc nepovedla a škoda za to, že... Však co s tím, doba holt už byla taková - tak tři hvězdy za ty popárny a kouzlo nechtěného... :-) - - - P.S. Někdy mám coby jígizlivý igitátor neodbytný pocit, že kdyby M.K. tenkrát z kraje normalizace nedostala ten zákaz, nakonec by v té naší >populární hudbě< taky špatně skončila... A víc už rači nic... °-/ - - - - - (Poprvé viděno někdy dávno ještě v dobách plejbekových, hodnocení po repete 3.8.2011 na >melancholickém prostoru< 51., komentář zde ušklíblý jako sedmý - 3.8.2011) ()
Léta 1967-1969 byla strmým vzestupem poděbradské rodačky k vrcholům české hudby pro lidi (pop music). Neobyčejně kvalitní autorské i managerské zázemí přispělo spolu s příznivě nakloněnou dobou k mimořádné ozvučnosti podnětných písní pohybujících se na rozhraní protestsongu a šansonu; nemalý podíl na tom mělo Kubišové neortodoxní, výrazně osobité ženství násobené syrovým, nespoutatelný vichr připomínajícím hlasem. Pominout nelze ani výrazný Němcův scénáristický a režisérský vklad. Zdá se, že první i druhý Kubišové medailon mají i dnes šanci upoutat také mladší generaci; problémem je minimální publicita. V každém případě již zde tehdy 25letá zpěvačka podává až překvapile zralý a vábivý výkon. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (1)
- Natáčanie filmu prebiehalo na zámku Veltrusy a na viacerých miestach Prahy. (dyfur)
Reklama