Komisařka
-
Komissar
-
Комиссар
(Sovětský svaz)
Drama / Válečný
Sovětský svaz, 1967, 110 min
Režie:
Alexandr AskoldovHudba:
Alfred ŠnitkeObsah
-
Mladá těhotná vojenská komisařka (Nonna Morďjuková), nekompromisní k sobě i druhým, která žila dosud jen pro Rudou armádu a třídní boj, se ubytuje u početné rodiny židovského řemeslníka (Rolan Bykov). Tady začne postupně jejich vlivem měnit životní postoje a názory, zažívá dosud nepoznané pocity mateřského štěstí a lidské vzájemnosti, přesto nakonec opouští dítě a odchází zpět na frontu.
Nadčasová umělecká metafora je ukázkovým prototypem díla, které z výroby putovalo rovnou do trezoru, film se do kin dostal až v roce 1988 díky uvolňující se politické situaci v době perestrojky. (pm)
Mladá těhotná vojenská komisařka (Nonna Morďjuková), nekompromisní k sobě i druhým, která žila dosud jen pro Rudou armádu a třídní boj, se ubytuje u početné rodiny židovského řemeslníka (Rolan Bykov). Tady začne postupně jejich vlivem měnit životní postoje a názory, zažívá dosud nepoznané pocity mateřského štěstí a lidské vzájemnosti, přesto nakonec opouští dítě a odchází zpět na frontu.Komentáře uživatelů k filmu (15)
-
Lima
Mladá rudoarmějka čeká dítě a vzdává se svých revolučních ideálů. Přístřeší a pomoc jí poskytne jedna židovská rodina. Při závěrečné prorocké vizi holocaustu člověka mrazí. Výtvarně a obsahově působivé dílo.(8.5.2003)
-
Hellboy
Komisařka je větší tvrďák než Arnold a Sly dohromady a fakt mě bavil ten její terminátorskej obličej bez známky emocí na začátku filmu. (Žid Jefim Magazinnikov je pak jako mladý John Connor z T2, takový vtipálek, a jeho žena je taková Sarah Connor, věcná a rozumná. Konec srandy) Příběh je bezesporu dobrý, i historické umístění je zajímavé a dobře zvolené, různé drobnosti jsou zvládnuté, celkově velmi podařený film, který mě ale nakonec bohužel vyloženě nenadchnul a podruhé se na to asi hned tak nepodívám. Celkově je to hoodně netypický film, to jsem fakt nečekal, především množství metafor a alegorických scén. Příjemné překvapení. Když je žena těhotná a pak má dítě, tak pro ní velení armádě už holt není priorita:D PS: Konec jsem moc nepochopil, posledních cca 5 minut..nevím nevím..(28.5.2008)
-
sportovec
Snad nejnešťastnější století ruských dějin, nedávno minulé století dvacáté, je motivem i východiskem filmu-ohlasu pozdního chruščovovského "oteplení". Občanská válka, která bezprostředně navázala na neméně bolestnou a tragickou velkou válku, v tomto sériovém komplexu vin a propadů individuálních i skupinových, zaujímá jedno z nejtragičtějších míst. Byla to doba, která deformovala charaktery i osobnosti, bylo to nesmlouvavé období dominance nízkých pudů a vysokých, vznešených cílů. Doba nástupu bolševického režimu je zúžena do mikrokosmu typického ruského maloměsta a pluku Rudé armáfy, fakticky vedeného již ne mladou, ale stále atraktivní komisařkou, která nečekaným těhotenstvím v sobě proti své vůli nečekaně objevuje ženu. Chvíle mateřského štěstí, konfrontovaného s rodinnou atmosférou židovského krejčího, který poskytuje proti své vůli těhotné dívce-ženě potřebné zázemí, jsou dočasné. Doba je příliš krvavá, nejistota neúnosně sžíravá, komisařčina touha podílet se na pokračující revoluci nade vše silná. Působivá konfrontace ženství a ideologických schémat vyvolala v době počínající brežněvovské stagnace vůči Askoldovovu filmu vyhrocenou reakci, jež z KOMISAŘKY na dlouhá léta udělala trezorové dílo. Čas však filmu neublížil; chtělo by se dokonce říci, že významně zvýšil jeho atraktivnost, a to nejen pro současného světového filmového diváka.(23.10.2010)
-
gudaulin
Na svou dobu a místo vzniku výjimečné psychologické drama, u kterého se vůbec nedivím, že skončilo nedokončené v trezoru. Vůbec v něm totiž nejde o slavná vítězství rudoarmejců a s výjimkou závěrečné scény se v něm ani nevyskytuje tolik oblíbený sovětský patos. Jeho hrdinové spíš pochybují a příznačná je věta židovského živnostníka "Tohle je ideální situace pro malého člověka. Stará moc se zhroutila a noví páni tady ještě nejsou." Výborné herectví, novátorská režie se spoustou špičkových scén, podobenství a filmových symbolů. Artová záležitost pro filmové fajnšmekry. Celkový dojem: 90 %.(6.4.2011)
-
Radko
Umeleckými výrazovými prostriedkami natočený film odohrávajúci sa v Rusku počas občianskej vojny. Poctivá a hrdá komunistka, nekompromisná komisárka, čo už niekoľko týždňov nezosadla z koňa sa vzpiera svojej ženskej podstate v záujme akého si vyššieho cieľa zrodeného z krvi a utrpenia roľníkov a robotníkov. Komunistické uvedomenie je patrné už z jej výzoru: akoby z oka vypadla úderníčkam z detských čítaniek 50. rokov, alebo zo starej papierovej desaťkorunáčky. Vysoké štádium tehotenstva, nemožnosť potratu a zblíženia sa so židovskou rodinou, v ktorej dome dostane pridelnú izbu ju dočasne privedú späť k nežnejšej stránke, k bytostnejšej podstate ženstva. Vo filme je použitých veľa metafor a asociácií ( napr. scény s rútiacim sa stádom osedlaných koní bez jazdcov, púštne zábery vojenskej jednotky ťahajúce ťažké delá, kruté detské hry, symbolické falusoidné zábery hlavní, židovský tanec, prekrižované okná a dvere domov a synagógy). Režisér v rozhovore uviedol, že natočil film o tolerancii. Pre mňa boli ústredným motívom dva: 1. nejednoznačnosť prijatia na pozadí ideológie alebo náboženstva, 2. ovládnutie myslenia a konania duchom zbraní.(21.2.2005)
-
Aky
Nenechte se mýlit vročením, film byl dotočený v roce 1988, a je to na něm znát. Po celý film nepřestajně protivná ženská, zatvrdlá a zastydlá bolševickou ideologií nějakým nedopatřením otěhotní a na kratičkou chvíli se málem stane normálním člověkem. Záhy po porodu se však vrátí její ideologická uvědomělost, dítě odhodí jako přebytečnou kabelku a vrací se ke svým soudružským povinnostem. Zdánlivě umírněnými prostředky se zjevuje, jak převáží-li ideologie nad normální člověčinou, přichází naprostá zrůdnost.(30.4.2011)
-
Flego
Alexandr Askoldov sa zhostil sfilmovať poviedku Vasilija Grossmana "V meste Berdyčev" v roku 50. výročia októbrovej revolúcie a keď prepukla tzv. šesťdňová arabsko-izraelská vojna... Komunistických pohlavárov táto bezbrehá odvaha pobúrila natoľko, že režiséra vyhodili zo strany, Moskvy a nemohol ďalej tvoriť. Dôvod ? Takto vykresliť postavu tehotnej ženy, komisárky Červenej armády, a dej posadiť do židovskej rodiny, kde je komisárka "odprataná", keď je známe, že sa Sovietsky zväz v šesťdňovej vojne postavil na arabskú stranu, bolo neprípustné. Film putoval rovno do trezoru, ale dôležitým faktom je skutočnosť, že sa ho podarilo zachrániť a máme možnosť zhliadnuť výnimočné dielo. Príbeh sa odohráva na Ukrajine počas ruskej občianskej vojny ( 1918-1922 ), farbisto vykresľuje nálady v krajine bez legitímnej vlády, významným spôsobom sa zaoberá protižidovskými pogromamy, ale najdôležitejším bol komisárkin prerod zo zaslepenej boľševičky do polohy matky, ktorá spoznala aj inú tvár života. Dráma pracuje s metaforami a alegorickými obrazmi ( kosenie vojakov ) a silnými scénami drsných detských hier, ktoré naznačujú, akými prostriedkami sa upevní moc v celej krajine. Čierno-biela kamera si zaslúži absolutórium, lebo hlavne jej pričinením je príbeh taký silný. Tento umelecký film si zaslúži divákov.(11.4.2012)
-
mm13
Prečo poniektorých z nás ani to najprirodzenejšie a najposvätenejšie nenaplní dosť na to, aby sme si dali pokoj?(5.12.2010)
-
YURAyura
5/10 Drsna ruda komisarka, co vladne tvrdou rukou desitkam bolsevickych vojaku se najedou musi sklonit pred realitou v podobe prichoziho vlastniho ditete. Pro jeho uspesne poviti je vybrana pocetna zidovska rodina dratenika. Pod vlivem svych docasnych chlebodarcu si zacne uvedomovat vlastni identitu sveho zenstvi, kteremu se ve sve dosavadni profesi zcela odcizila. Dockame se nekolika alegorickych zaberu na krute detske hry trapici zviratka, cvalajici kone a desivou vizi holocaustu.(27.3.2008)
-
SoolenJV
Už pro to perfektní obrazové zpracování si film zaslouží plný počet. Další plný počet by byl za Askoldovovu odvahu natočit natolik podvratný film. Však "spravedlivý trest" na sebe nenechal dlouho čekat. A třetí plná za to, že je to obecně platná metafora. Nezáleží na tom, jaká válka se zrovna odehrává, kdo střílí po kom, který režim je zrovna u moci. Člověk bude tratit vždycky...(19.1.2012)
-
Brejlil
Nádherný film, velice působivý. Komisařka tak tvrdá, že i dělem pohne, je nečekaně těhotná a co teď s tím. Skončí těsně před porodem u židovské rodiny a to v ní trochu probudí ženskost. Film je plný symbolických a alegoricky laděných scén, zvláště kolem porodu a brzy poté, co se blíží bělogvardějci. Velice kruté dětské hry střídá ještě krutější vidina holocaustu. Jen konec je trochu přehnaný. Buď jsem ho nepochopil, nebo je to něco podobně absurdního jako konec Blokovy poémy 12. Je také možné, že konec je především obětí okolností kolem natáčení a následného dochování-nedochování hotového díla. Nádherná je lokace, něco tak fascinujícím způsobem krásného a nádhernou černobílou kamerou nasnímaného hned tak neuvidíte. Vřele doporučuji.(4.11.2010)
-
see_sawandrew
Nejprovokativnější a zároveň komunisty asi nejnenáviděnější sovětský film. Už první dlouhatánský titulkový záběr, při němž kamera proplouvá kolem sochy Panny Marie a snímá pochodující vojsko, k čemuž ženský hlas prozpěvuje ukrajinskou ukolébavku, předvídá, že půjde o jedinečné filmové dílo. Askoldov rozehrává depresivní hru osobnosti komisařky Vavilové, která bojuje s mechanickou odhodlaností jít za revolucí a přirozeným mateřským posláním, které jako těhotná žena a matka naplňuje. Apokalyptický nádech v podobě přízračné bílé armády a mnoho významových zkratek (sekání pouště) dělá z filmu nadčasovou záležitost a posunuje příběh jedné ženy do obecných rovin. Na filmu je také jasně patrná novovlnná stylistika - kamera se v dlouhých záběrech pohybuje prostorem nebo těká sem a tam, mizanscéna se mění mimo plátno, asynchronní zvuk s typickým motivem ukolébavky zní celým filmem, stejně jako zvuk koňských kopyt na dlažbě. Po stránce audiovizuálu si pak samostatnou zmínku zaslouží obzvláště strhující jízdy kamer v hysterické bitevní vřavě, ke které zní úporné porodní vzdechy a dráždivá ambientní až industriální hudba. Film však deptá dál až na samotnou hranici válečné obžaloby. Vize holocaustu a zpochybnění natolik nepopiratelného ducha revoluce se cenzuře tak nelíbilo (a rozzuřilo celou škálu moskevských intelektuálů), až je zázrakem, že film se vůbec dochoval. Ani pozdější sbírka cen, kterou za Gorbačova dochovaný film získal, nemohla dostatečně vykoupit likvidaci jednoho z nejnadanějších tvůrců světového filmu. Askoldov už nikdy nic jiného nenatočil. 100% Dodatek: nádherný satirický paradox. Na začátku filmu Vavilová vykřikuje jako stroj: "Revoluce se nemstí! Revoluce se brání!" a v závěru z posledního dechu: "Lidé nepotřebují pohádky. Potřebují pravdu. Pravdu, za kterou budou ochotni zemřít." - A Yefim: "Zemřít? A co třeba žít?"(24.3.2011)
-
tomtomtoma
Velice překvapivě strhující film s působivou kamerou s množstvím vynikajících detailů a to vše doplněné podmanivou hudbou. Film je o ideálech, respektive o neustálém bojování za nějaký ideál, který nehledí na životy prostých lidí, ale požaduje poslušnost a patřičné oběti. Žena, ani ženství v komunismu neexistuje, nesmí existovat, jsou jen dělníci, kteří staví a budují kameny, na kterých se vybuduje nový systém, který se ohání lidovostí, ale požaduje pouze slepou poslušnost. Vojenská komisařka Klavdija Vavilova (Nonna Morďukova)je plně oddána boji proti třídnímu nepříteli během občanské války o moc v zemi. Blížící se porod bere jako velkou obtíž. A až příchozí mateřství jí začne měnit v ženu, matku a hospodyni. Poznává prosté krásy i starosti obyčejného života. Z velké části také díky rodině židovského klempíře jefima Magazannika (Rolan Bykov) a jeho ženy Marie (půvabná Raisa Nědaškovskaja). Jefim dostává komisařku do svého bydliště příkazem, a i přes to je ochoten se s novým podnájemníkem rozdělit o to poslední. Užívá si i jen toho, že svítí sluníčko, které alespoň trochu prosvětluje a provoňuje již tak strastiplný život. Mrazivé jsou hry dětí, ve kterých se objevují zločiny dospělých, kteří jen pro odlišnou víru jsou schopni toho druhého mučit a podle zabít. Je v tom morbidita ve své reálnosti, která snímá veškeré iluze o jakékoli válečné straně. A co prostý člověk? Ten bude trpět stejně, ať bude u moci ten, nebo někdo jiný. Bude nucen k poslušnosti, a když bude na špatném místě, může být i nekompromisně usmrcen. I když není to snad vysvobození, či lidé chtějí žít, i když ten život za moc nestojí? Vždy se pokusí přežít, protože sluníčko tak krásně svítí. Nakonec snad díky halucinacím, se komisařka vrací na frontu, aby ochránila ten milý židovský národ. A Jefimovi s Marií zůstal hladový krk navíc. Poslušnost, bezradnost, beznaděj, naděje v lepší budoucnost, utrpení, zvrácenost a strach a stálepřítomná víra v boha.(21.1.2011)
-
RockChick
Na začátku vidíme silnou, neohroženou ženu, která vede Rudou armádu. Vlivem těhotenství z ní tato drsná slupka začne postupně odpadávat. Velký přerod se však nekoná, v závěru v ní stejně opět zvítězí její revolucionářská povaha. Odchod od dítěte a navrácení se do boje, divák vnímá o to hůře, když vzhledem k děsivému proroctví holocaustu víme, jaký osud chlapečka nejspíše čeká. Během celého děje se nám komisařka možná může jevit jako silná žena, toto zdání je však překonáno, když neobstojí ve zkoušce největší, a to být matkou.(22.3.2011)
-
Snakefinger
Naprosto realisticky a působivě natočený snímek. Tím, že je černobílý to dodává na působnosti. Hrdinka v závěru zůstane věrná svým ideálům, odloží plačící dítě a jde se věnovat revoluci. V některých momentech filmu mě až mrazilo, a to se fakt často nestává.(19.10.2010)
