V žáru královské lásky

Podobné dítě své doby, jako další filmové adaptace slavných literárních předloh Amerika či Krvavý román - osobně mám ty filmy svým způsobem rád, protože viděno dnešnímu očima je to nádherné devadesátkové retro, jaké by dnes už vzniknout nemohlo; na druhou stranu mě jejich sledování bohužel upřímně dost nudí, protože ani jeden z nich nedokáže člověka nějak víc vtáhnout do děje, a konkrétně v případě Němcova filmu mi nejzajímavější přijdou lokace a Hammerův skvělý soundtrack, tedy věci spíše podružné, neboť z Klímy zde mnoho nezůstalo a srovnávat film s "předlohou" snad ani nemá smysl. Btw. když člověk vidí, v jakých sračkách hraje Chýlková dnes, a srovná si to s jejími mimořádně zajímavými rolemi z 80. a 90. let, tak ten protiklad by snad nemohl už být víc bolestnější. (20.06.2023)

Nejlepší jsou záběry na Prahu stověžatou v kontrastu... se vším ostatním. Praha jako knížectví a vypoulený princ ubytovaný v Žižkovské věži jsou nenáročně provokativní motivy. Ovšem nemyslím, že laciné. Nejvýraznější postavou je kněžna Chýlková - prolíná se v ní mrzká obhroublost a démonická vznešenost. / Film je podle mě i zdařilou adaptací Klímovy knihy. To, co předvádí Čok není příliš vzdáleno mým představám z četby. Patří k tomu i jeho neumětelské odříkávání klímovských replik. 4,5* (11.03.2010)

Jan Němec byl opakem toho, co si lze představit pod pojmy jako je podbízivost, líbivost, komerce, konformita… Byl to odvážný, osobitý tvůrce. Většinou z nás zůstane nepochopen a já osobně na tom nevidím nic špatného- alespoň po část svého života dělal, co ho bavilo- díly tomu mohl být šťastný a šťastní lidé dělají tento svět lepším. Nemá cenu diskutovat o tom, do jaké míry se mu podařilo zachytit podstatu Klímova Knížete Sternenhocha. Tohle je V žáru královské lásky. A byla vážně žhavá. Vildovi jsem ji věřil. A věřil jsem mu i jeho zoufalství a nenávist, když ji ztratil. Svého partu se chopil se ctí, Ivana Chýlková se mi tady zdála vynikající. Jenom mě to nebavilo. V roce 1990, ani teď- o 32 let později. Protrápil jsem se tím a těšil se na konec. To ale neznamená, že by Jan Němec neměl koule. (27.11.2022)

V podstatě poslední normální ( normální ? ...! ) film člověka, který byl opravdu geniální a předběhl svou dobu. Člověka, kterým strašně otřásla invaze v 68 a který byl vyštván ze své země. Člověka , který se motal 15 let po všech západoevropských čertech a který se po návratu domů zmohl mimo Toyen pouze na pár divných experimentů spojených s nářkem nad svým nevyužitým talentem. Takže tu máme jeden normální film s afektovaným Vildou Čokem, který souloži s hnijící mrtvolou, lvem sežraným Bolkem Polívkou, vždy provokujícím Lanďákem a nečekanou femme fatale Ivanou Chýlkovou. Sláva devadesátkám. (07.01.2024)

"Ředitel barrandovského filmového studia prohlásil, že tento film je předělem. Nazval bych to raději zlomem, propastí, černou dírou, do níž se propadá smysl filmu i smysl umění. Propastmi cesta nevede, ani k přilákání znaveného a chudého českého nebo slovenského diváka." (Jiří Sirotek, Občanský deník, roč. 2, 20. dubna 1991, s.9.) (09.10.2013)