poster

Po zkoušce (TV film)

  • Švédsko

    Efter repetitionen

  • anglický

    After the Rehearsal

Drama

Švédsko, 1984, 70 min

Režie:

Ingmar Bergman

Scénář:

Ingmar Bergman

Kamera:

Sven Nykvist
(další profese)
  • hirnlego
    ****

    bullshitski: Ne, to opravdu není.(11.4.2008)

  • Jellini
    *****

    Po celou dobu sledování jsem si připadal jako náhodný a vlastně nechtěný a původně nezamýšlený divák. Jakoby Bergman točil "Po zkoušce" výhradně jen pro sebe. Aby si něco zjistil, něco ověřil, upřesnil svůj ambivalentní vztah k čemusi. Výsledkem je maximálně soustředěný "režijní výkon". Hned, jakmile film dostříhal a ozvučil, podíval se na hotový film a možná něco zjistil. Možná ne. A už se o něj nestaral. Celý film působí, jakoby se dostal k divákovi náhodou. Nic podobného jsem nikdy neviděl. ... Ve filmu není předem nic rozvrženo, film nesměruje k žádnému předem vytyčenému cíli, postavy jsou proměnlivé. K tomu sotva postřehnutelné přecházení do několika snových scén/záběrů. Divák v podstatě nemá šanci se nudit.(11.6.2011)

  • troufalka
    *****

    Poprvé jsem byla televizním formátem poněkud zaskočena, úsporná divadelní výprava bez obvyklých nasvícených scén ... jako bych mistra velkých témat nepoznávala. Jako u většiny Bergmanových kousků jsem se nedala odradit. Napodruhé jsem vnímala docela jiné věci. Zatím jsem vnímala Bergmana jako velkého filmového režiéra a scénaristu. I když jeho láska k divadlu byla patrná i ve filmech, zde na jevišti svět stál odhalený a osobní jako nikdy předtím. Konfrontace s vlastním životem spojená s velikým vyznáním divadlu tváří v tvář ubývajícím silám a staří.(23.9.2015)

  • NinadeL
    ***

    Moje velmi povrchní poznání zatím končím zde a jsem tomu ráda, protože v těch podmínkách bezkrevné inscenace mě ta moudra ubíjejí poněkud méně. A samozřejmě na prsíčka Ingrid nesmíme zapomenout.(10.4.2014)

  • liborek_
    ****

    V roce 1984 Bergman vypustil do světa svůj poslední celovečerní film Fanny a Alexander. Od té doby točí jen televizní filmy, které se ovšem svou kvalitou a hloubkou vyrovnají i jeho dřívější tvorbě, naopak se v nich setkávají dlouholeté zkušenosti a jsou jakýmsi vyvrcholením celoživotního úsilí o čistou bergmanovskou formu. Po zkoušce Strindbergovy hry Hra snů se setkají stárnoucí režisér Henrik Vogler s mladou herečkou Annou Egerman. Mezi nimi se pak rozvíjí dlouhý rozhovor o divadle, jeho smyslu, vztahu režiséra a herce. Jde o vyjímečnou sondu do samostatného světa, který je normálním lidem uzavřen, ale přesto je mu jaksi blízký. Minimálně pro svou střízlivou a velice komorní atmosféru rozhodně stojí za pozornost."Proč tohle říkám? Vždyť je to nesmysl, prázdné řeči. Proč jsem se pustil do té směšné komedie, téhle parodie na přesvědčování. Proč se musím ospravedlňovat před tou mladou osobou? Koho vlastně zajímá, co říkám?" (Henrik)(8.5.2006)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace