Fanny a Alexandr
-
Fanny och Alexander
-
Fanny et Alexandre
(Francie) -
Fanny und Alexander
(Západní Německo) -
Fanny a Alexander
-
Fanny and Alexander
Drama / Fantasy / Mysteriózní
Švédsko / Francie / Západní Německo, 1982, 188 min (Director's cut: 312 min)
Režie:
Ingmar BergmanObsah
-
Velkorysý tříhodinový projekt (v televizní verzi pětihodinový) realizoval Bergman ve své vlasti po několikaletém exilovém pobytu v Německu, kam se uchýlil na protest vůči skandální daňové aféře. Rozsáhlá rodinná měšťanská freska z počátku našeho století se očividně zrodila z Bergmanových autobiografických vzpomínek na dětství, i když těžil i z bohaté dětské fantazie. Ačkoli tento film zamýšlel jako poslední filmové dílo, své rozhodnutí od té doby už několikrát porušil. Přesto jej lze považovat za umělecky vrcholné dovršení jeho filmařské dráhy. Film představuje antologii Bergmanova díla, jež v souhrnu nabylo mocné pozitivní energie. Starý mistr překvapivě prosvětlil své celoživotní chmury a pohlédl na lidskou bídu a utrpení s vyrovnaností a úsměvem, který v jeho filmu umí vykouzlit šarmantní babička Ekdahlová. Nejroztodivnější lidské osudy členů Ekdahlova klanu - viděny dětskýma očima citlivého Alexandra - jsou ztlumeny, humorizovány nebo zaplašeny čarodějnými kouzly židovského starožitníka Izáka. Problémy lidské existence, které v někdejších Bergmanových filmech navozovaly tragickou tóninu nebo vedly ke skepsi či deziluzi, jsou v tomto filmu moudře odsouvány do pozadí sub specie aeternitatis. Finální rodinná oslava, kde se všichni radují ze života a z dobra zvítězivšího nad zlem, je téměř pohádkově idylická a zazní jako hymnická oslava všelidské pospolitosti a lásky.
Oscar 1984 (nejlepší zahraniční film roku), BAFTA (nejlepší film roku), CÉZAR 1983 (nejlepš film roku), Zlatý glóbus 1984 (nejlepší film roku), Guldbagge 1984 (nejlepší film i režisér roku), Benátky 1983 (cena FIPRESCI). (oficiální text distributora)
Velkorysý tříhodinový projekt (v televizní verzi pětihodinový) realizoval Bergman ve své vlasti po několikaletém exilovém pobytu v Německu, kam se uchýlil na protest vůči skandální daňové aféře. Rozsáhlá rodinná měšťanská freska z počátku našeho století se očividně zrodila z Bergmanových autobiografických vzpomínek na dětství, i když těžil i z bohaté dětské fantazie. Ačkoli tento film zamýšlel jako poslední filmové dílo, své rozhodnutí od té doby už několikrát porušil. Přesto jej lze považovat za umělecky vrcholné dovršení jeho filmařské dráhy. Film představuje antologii Bergmanova díla, jež v souhrnu nabylo mocné pozitivní energie. Starý mistr překvapivě prosvětlil své celoživotní chmury a pohlédl na lidskou bídu a utrpení s vyrovnaností a úsměvem, který v jeho filmu umí vykouzlit šarmantní babička Ekdahlová. Nejroztodivnější lidské osudy členů Ekdahlova klanu - viděny dětskýma očima citlivého Alexandra - jsou ztlumeny, humorizovány nebo zaplašeny čarodějnými kouzly židovského starožitníka Izáka. Problémy lidské existence, které v někdejších Bergmanových filmech navozovaly tragickou tóninu nebo vedly ke skepsi či deziluzi, jsou v tomto filmu moudře odsouvány do pozadí sub specie aeternitatis. Finální rodinná oslava, kde se všichni radují ze života a z dobra zvítězivšího nad zlem, je téměř pohádkově idylická a zazní jako hymnická oslava všelidské pospolitosti a lásky.Komentáře uživatelů k filmu (122)
-
Houdini
Oscar 4 : Cizojazyčný film, Kamera, Výprava, Kostýmy + 2 nominace: Režie, Scénář(14.4.2004)
-
Renton
Scénář: Ingmar Bergman .. Bergman někam dozrál, ale já stále zraji a společnou řeč zatím nenacházíme.(3.12.2009)
-
Marigold
Před chvílí jsem vyšel z Bergmanova malého světa, z toho jeviště plného lidí, nosících různé masky... a stále těžko hledám slova. Fanny a Alexandr je geniální film. To říkám se vší jistotou. Geniální proto, že se v něm zrcadlí velký svět. V té kolosální a rozmáchlé epopeji jedné švédské rodiny se vyjevují hluboce filozofické otázky směřující k samé podstatě toho, kým jsme. Pravda a lež. Láska a nenávist. Víra a pochyby. Realita a fantazie. Bergman divákovi otázky neklade. Nechává je "dít se" před jeho očima. A divák se musí ptát. A divák musí hledat odpovědi. Princip vlastní evropské kinematografii: ptát se, ne tupě čumět a nechat se bavit. Tenhle film vyžaduje pozorného diváka, který umí číst mezi řádky, hledat, zaujímat názor. Kolikrát se slovo a obraz rozebíhají a postavy vyprávějí příběhy. A jste to vy, kdo si je musí tvořit pomocí fantazie, Bergman vám jen dá impulz a otevře prostor pro imaginaci. Fanny a Alexandr je skutečně mistrův opus magni. Zračí se v něm rozjitřená mystika, zobrazovaná explicitně, fyzicky; hluboká psychologie, která dělá z každé postavy komplexní vesmír a jemný humor (felliniovsky laskavý a obyčejný). Nemyslím si, že tenhle snímek je idylizující a hymnický, naopak, pod všemi oslavnými tóny jako podzemní řeka protéká proud tragiky. Vina, která nás provází a zjevuje se tehdy, když ji nejméně čekáme. Čas, který nezastavíme a který se nám připomíná zvukem hodin. Všudypřítomné jizvy, které jsou daní za naše skutky. Ani Alexandr ve strhujícím magickém splynutí s podivuhodným Izmailem neodolá nenávisti, která ho poznamená... A přece – veškerou naději vkládá Bergman do nově zrozeného života. A také do tvůrčí fantazie, která – ať už tragická, nebo humorná – dokáže přetvářet svět... Bergmanův filmový svět je zázračným světem dítěte, kde věci vyzařují náladu okamžiku, dějí se tím nejobyčejnějším, a přece nejpodivuhodnějším způsobem... a snad proto je jejich kontrast s chladným, zlým a racionalizovaným světem dospělých (ztělesněný biskupem Edvardem Vergerusem) tak drsný a bolestivě příkrý. Fanny a Alexandr je svět ve filmu, oživený výsek jiné reality, kam můžete zapadnout, ale nemusíte. Pro mne je to svět, ve kterém nacházím vše, co dělá film mocným médiem a především – UMĚNÍM! Lidičky, běžte na to a ověřte si, zda se ještě (po všech těch kolosálních velkoprodukcích dovedete na film více než jen dívat!(22.2.2004)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $6,783,304║Tržby Celosvetovo $7,524,677║(9.4.2009)
-
DaViD´82
Stejně jako Oscar Ekdahl pohlíží na své malé divadélko, ve kterém se zrcadlí kus toho velkého světa za zdmi divadla, tak stejným způsobem odráží tento malý snímek ten náš velký svět. Fanny a Alexandr je poslední Mistrovo filmové dílo (následovali již jen televizní projekty) a skutečně odešel na vrcholu sil a v tom nejlepším. Tříhodinová verze je snímkem, který žije vlastním životem. Atmosférou vás vtáhne do sebe a vytvoří ve vás pocit, že se koukáte mnohem déle než je skutečná stopáž. Ovšem je to čas, který je příjemně strávený a skrze nedotčený pohled Alexandra budete se zaujetím sledovat (ne)obyčejné osudy Ekdahlovic klanu. Po stránce herecké a technické není co vyčítat, snad jen tradiční Bergmanovu divadelní režii. Ovšem komu by to vadilo, když je tak nepopsatelně účinná. Rozhodně bych se někdy rád podíval i na ten pětihodinový sestřih, jelikož přeci jen je zde pár míst která vyznívají trošku do ztracena. Společně se Sedmou pečetí nejlepší Bergmanův film.(18.1.2007)
-
Shadwell
Co se stane, když se nejpřístupnější dílo tvůrce stává paradoxně nejméně přístupné? Minimálně pro diváka znalého pečlivě korpus tvůrcových děl? Diváka odrostlého na Kafkovi, Sartrovi (film je plný uvězněních a zlomených lidí, žijících za Zdí, kteří nemohou dýchat) a Camusovi (který hledal odpověď na otázku, jak se má chovat člověk nevěřící v Boha a rozum – Fanny a Alexandrem reaguje Bergman na to, co otřáslo jeho vírou... pomyslný kruh se uzavírá, neboť Camus hodlá podstoupit boj a na rozdíl od Kafky nerezignuje... což je v úzkém kontextu se zde netradičně umírněným a blahosklonným švédským velikánem). Jako by i na Bergmana dolehlo vystřízlivění a ztotožnil se s těmi, kteří po čtyřicítce zásadně odmítají veškeré chmury a vyhledávají výhradně veselí a rozptýlení. Rodinnou pospolitost Ekdahlova klanu dokonce vynáší nad fantasii a vnější svět umělců. Stejně jako Tarkovskij i Bergman došel v hledání velkých souvislostí obloukem k sobě samému a na symboliku Sedmé pečeti si blíže stáří (odpočítávané vodou v řece) nepotrpěl. První polovina filmu se nese v Felliniovském duchu vzpomínání – autobiograficky do sebe zahleděná biedermeierovská freska plná monologizování –, zatímco ve druhé, a zřetelně lepší, konečně Bergman uspokojí hledače zdecimovaných lidí, zbavených veškerých iluzí, stejně jako se nepokrytě rozpomněl na svou hororovou tvorbu. Sledovali jste-li kratší verzi, nemyslete si, že jste viděli vše – v DC se sice rozvijí převážně stávající a nových scén je poskrovnu, ovšem rozhodně stojí za to. Oko empatika nejspíše spočine na enklávě vzorových charakterů, v nichž Bergman tak mistrně vynikal a v nichž si najdou svoje i ti, kdož si u filmu raději dělají poznámky. Dialogy začínají z dálky, k tváří dosedá kamera později; zdánlivý nezájem o postavy vede k zájmu; oblíbené téma dlouhodobých vztahů zkoumá Bergman zarputile a ze všech stran (flirtování a krátkodobé avantýry, nebo látku viktoriánského pokrytectví režisér trvale přehlížel – zde snad jen jako náznak, byť významný, o hraní rolí – babička je přímá, Alexandr ne). Hledisko vypravěče kotví mezi klasickým přístupem a autobiografickým, přičemž přesně ve středu dlí vnější / vnitřní postava Alexandra, a je tedy problém odlišit, kdo právě „hovoří“. Fanny a Alexandr vyniká přes svou délku v udržení zájmu diváka, což je třeba přičíst vyzrálému vypravěči Bergmanovi, který střídá - znenadání a bez přípravy - vypjaté scény s váhavými a vydechnout tak nechá až po titulcích. I když... teprve po nich se dostává ke slovu utřiďování a přemýšlení - jak film postupně odeznívá a nutí člověka k sumarizaci toho, čeho všeho byl vlastně svědkem.(9.2.2008)
-
Kulmon
Uff, více než pětihodinový maraton. A přece jsem se velmi bavil. Jedná se o vlastně poslední Bergmanův film, přestože ještě čtvrtstoletí žil a točil pro televizi. Stejně jako ve všech jeho ostatních filmech zde hraje velkou roli náboženství a stejně jako v jiných filmech zde nenajdeme žádné ohromující momenty a velmi silné okamžiky. Bergamova filisofie je jiná. Nechává děj plynout a divák ať si z toho vybere co chce. Pětihodinový film by však nějaké silnější momenty mít měl. Je to totiž extrém a člověk by se rád na něco upnul. První část filmu ukazuje Štědrý den, dobu, kdy se všichni mají rádi, všichni se radují a veselí a panuje klid, mír a pohoda. Druhá část je logickým pokračováním té první. Po Vánocích se zase vše ustálí do klidu a přijdou běžné starosti. I smrt. A s ní se na pódiu zjevuje postava nesympatického pedantického tyrana - biskupa Edvarda. Mám dojem, že právě jeho postava a jeho chování ve mně vzbudilo největší emoce a pokud by se mluvilo o silnějších okamžicích, byl by to právě závěr druhé a počátek třetí části. Bohužel zbytek filmu už jen zase bergmanovsky plyne. Tím neříkám, že jsem se nudil. Ale mé rozhodování mezi 4* a 5* ukončí právě tento fakt. Jinak musím jen chválit. Herecké výkony jen ty nejlepší, díky nim máme rádi všechny ty postavy a postavičky, jichž je ze mnoho, ale všechny jsou pečlivě zahrány. Výtečná režie, propracované dialogy, kostýmy, jež lahodí divákovu oku ... Bylo důstojné se rozloučit s kariérou títmo způsobem. Zajímavosti: První koncept scénáře vypracoval Bergman již v roce 1979 a měl více než tisíc rukou psaných stran. *** Igmar Bergman původně chtěl, aby roli babičky Heleny Ekdahl hrála Ingrid Bergman. *** Režisér Bergman trpěl během natáčení vážnými záchvaty hypochondrie.(11.5.2009)
-
B!shop
Opravdu nadherny film, ale ze bych z neho byl nak uplne hotovej to se rict neda. Celej film stoji predevsim na vykonu hercu a tomu neni prakticky co vytknout, vcetne detskych predstavitelu, protoze ti take hrajou uzasne, ale mistama to obcas nekomu ujede a zacne prehravat. Moc casto se to ale nestane. Ty 3 hodiny co film ma se daj zvladnout v pohode (tj. nenudi), mistama mi to sice prislo trochu natahovane, ale nic hroznyho, ale rek bych, ze tech 5 hodin co ma director's cut bych neprezil. Hlavni problem bych videl v tom, ze krome jedne sceny (pohreb), tady neni zadna, ktera by byla skutecne nezapomenutelna. Par scen mi prislo prehnanejch (vriskani nad rakvi), par scen mi prislo nechtene smesnejch a par scen mi prislo takovejch navic. Urcite bych to nenazval rodinnou freskou, protoze krome uvodnich vanoc tu rodina neni pohromade a cely pribeh se toci okolo maleho Alexandra (Fanny je tu uplne nepodstatna a klidne by se mohla z nazvu filmu vypustit). Jedina vec, ktera tu je bezchybna, je atmosfera a s tim spojene kostymy, protoze takova ta atmosfera "mestanske rodiny na pocatku dvacateho stoleti" tu je fakt skvele vykreslena. Rek bych, ze Fanny a Alexandr je nejlepsi film co jsem od Ingmara Bergmana videl, ale presto to na 5* nebude.(21.5.2005)
-
novoten
Zhlédnout Fanny a Alexandra není jako dívat se na běžný film, spíše to připomíná čtení románu. Na jeden zátah je to zbytečně náročné, ale návraty při správných náladách přivodí lahodný zážitek. Přestože Bergmanova životní zpověď postrádá překvapivé či gradační momenty (a je proto těžká na soustředěné vnímání), jedná se o poutavé vyprávění s úžasnými hereckými výkony a přenádhernými dialogy.(10.11.2006)
-
O*R*I*N
Vidět Bergmana na plátně, jedno z mých velkých přání. Konečně se mi poštěstilo a mohu si odškrtnout další položku ze seznamu. Při závěrečných titulcích jsem sledoval osazenstvo kina a říkal si, jestli ostatní zhlédli alespoň zčásti to samé, co já. Ingmar Bergman zažil vskutku podivuhodný život, soudím podle autobiografie Laterna magica, kde Bergman velmi vtipně, neotřele, trefně a sebeironicky popisuje své dětství a následný "těžký život umělce". Jak píše berg.12, i já jsem měl podobný pocit. Jen s tím rozdílem, že listuji právě Mistrovou autobiografií. Nemá smysl se podrobněji rozepisovat, vše podstatné je již řečeno v komentářích ostatních uživatelů. Takže snad jen dodám... Geniální shrnutí Mistrovy kariéry a poslední velká spolupráce dvojice Bergman-Nykvist. [FILM, KTERÝ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE](31.8.2007)
-
Madison
Zatiaľ čo iné kúsky od Bergmana mi sadli a len som hltala sugestívne výjavy podporené depresívnou atmosférou, duševnou trýzňou jednotlivých postáv, ku ktorým som si vytvorila vzťah a záležalo mi na nich, tu som si vzťah nestihla vytvoriť ani k jednej postave, a to má film 3 hodiny! Rozmýšľam, kde je chyba, veď malý Alexander je pred kamerou najčastejšie, no je to také vzdorovité decko, že mi absolútne nebol sympatický - možno keby sa viac rozvinuli jeho vnútorné stavy? Prvú hodinu a pol nechápem, čo sa tam deje, idylický vianočný domov je nádherný, no nerozoberajú sa v ňom konkrétne postavy, kde by ma aspoň jedna vo svojej podstate zaujala, Bergman len komplexne zobrazuje vianočnú atmosféru, no to po pol hodine začne byť nudné. Jediné, čo mi imponovalo, boli občasné mysteriózne vsuvky, no lenže bolo ich málo a posledná polhodina je akoby ,,odseknutá". Užívateľ Falko tvrdí, že je to prvý film od Bergmana, ktorý ma jednoduchý dej, s čím sa nedá nesúhlasiť, lenže k čomu je bergmanovský jednoduchý dej, keď sú mi všetky postavy a dejové línie (okrem fanatického biskupa) ukradnuté? Bergmana si vážim, ale radšej si pustím Šepoty a výkriky, kde každá postava trpí a do svojho utrpenia strháva aj diváka. Od Bergmana asi najväčšie sklamanie.(26.5.2011)
-
berg.12
Tenhle film je pro mě jako román. Bergmanův styl vyprávění ve mě neuvěřitelným způsobem sugeruje pocit, že onu rodinou ságu z konce 19.stol. skutečně čtu. Pohledy, chůze, pozvednutí sklenky Koňaku... několik stránek textu, celý život a osobnost, zachycené v jednom pohybu či gestu. Dětské oči úžasným způsobem zároveň prožívají, zároveň vyprávějí. Přes svou délku nemá film jedinou skulinku a několik míst je doslova uhrančivých. Hudba je zde použita téměř okrajově, zato s obrovským účinkem. Stejně jako v knize tu v postavách a jejich příbězích zůstává ono nevyřčené, které si každý může upravit svou fantazií a vložit do nich kus sebe. Samozřejmě jen ti, kteří se dokáží naladit na režisérovu strunu a ve stránkách této knihy listovat spolu s ním.(6.12.2005)
-
Falko
Uz som sa bal, ze si u Bergmana nenajdem v jeho filmografii ani jeden film, ktory by ma jednoducho bavil a zdal sa mi byt jednoduchy a hlavne nie nudny. Ci uz to bola SIEDMA PECAT alebo LESNE JAHODY, obe z roku 1957 alebo aj psychologicka PERSONA (1966), ktora ma bavila o trosku viac, ale ani jeden film ma nezaujal az tak ako FANNY A ALEXANDER. Je pravda, ze pri 180 minutovej verzii sa mi zdala byt prva polhodinka trosku zdlhava, (bolo treba spoznat postavy), ale zvysok filmu na to, aky bol dlhy mi ubehol ako po masle a take mile prekvapenie som od Bergmana naozaj necakal. Proste ma to bavilo. Vidiet ako sa zivot po smrti otca a manzela moze zmenit rodine na nocnu moru nie je nic prijemne, ale o to zaujimavy bol tento film, ktory sice vyhral az 4 Oscary, ale okrem toho bol nominovany aj v kategorii najlepsia rezia, avsak väcsie stastie mal v roku 1983 reziser James L. Brooks za romanticku dramu CENA ZA NEZNOST (1983). ________ Pernilla Allwin - (Fanny Ekdahl) +++ Bertil Guve - (Alexander Ekdahl) +++ Börje Ahlstedt - (Carl Ekdahl) +++ Allan Edwall - (Oscar Ekdahl) +++ Ewa Fröling - (Emilie Ekdahl) +++ Jarl Kulle - (Gustav Adolf Ekdahl) +++ Jan Malmsjö - (Biskup Edward Vergerus) +++ Hudba: Daniel Bell +++(28.12.2010)
-
Dan9K
Hrozně jsem se bál, že tuhle klasiku protrpím. Filmy, které jsem od Bergmana zatím spatřil, nepřesáhly 100 minut a i při této relativně krátké délce byla jejich záživnost skutečně na hraně. Jak už to tak ale bývá, u kvalitních dlouhých snímků, Fanny a Alexandr frčí skoro neuvěřitelně. Duo dětí mi bylo moc sympatické. Část, kdy se odstěhovaly k biskupovi byla značně povedená, skoro mi přišla jako moderní thriller/horor, škoda, že ta kapitola nebyla dle mého vkusu úplně dotáhnutá, na to, jaký měla potenciál. Trochu mi také vadilo opomíjení Fanny, kterou dokonale ztvárnila jistá Pernilla Allwin, u které bych vsadil všechny prsty, že ji znám i odněkud jinud. To ovšem nic nemění na tom, že bych o ně přišel, jelikož IMDb povídá, že to její jediný film. Také mě trochu mrzel fakt, že sourozenci mezi sebou téměř neprohodili slovo. Vůbec mluvili dost málo. V (ne)poslední řadě mě trochu zklamala závěrečná cca půlhodinka, kdy už je v podstatě všechno vyřešeno a vesele se natahuje. Ještě se stručně zmíním o Alexandrovi. Ten mi ze začátku neseděl. Říkal jsem, jak by bylo skvělé, kdyby se choval jako velká a arogantní svině. No, postupem času mi mou představu alespoň částečně vyplnil a já jsem za to rád. Celkově jsem ale opravdu spokojen a můžu říct, že jsem tolik ani nečekal. Director's cut bych ale nechtěl vidět ani zdálky. Říkám si: "To opravdu filmu nevadilo, že byla jeho celá půlka vystříhána? Není s podivem, že snímek neztratil smysl?" Ovšem také mě napadlo, že klidně to mohly být akorát další větve příběhů vedlejších postav (něco jak "větev cukrárna"), která s hlavní dějovou linií nemá nic moc společného a je dobře, že mě (nás) takovýchto větví střihač ušetřil...(22.6.2006)
-
sportovec
Rodinné drama středostavovské švédské rodiny je nepochybně - jako většina Bergmanových témat - trvalou bolestí jeho vnitřní duše. Problematický matčin sňatek a následné drama tyranství a omezování osobné svobody nahlédnutím pod povrch luteránské ortodoxie a pochopením, proč v minulosti i z této země odcházela početná emigrace do Severní Ameriky neohraničených možností. Zdánlivě neobvyklý námět zvládá Bergman se záviděníhodnou bravurou a věren svému dušezpytu s důkladným, takřka minuciózním sledováním postupných změn duší svých hrdinů. Film cítím jako jakési skeptické doplnění SCÉN Z MANŽELSKÉHO ŽIVOTA. Je dokladem univerzálního záběru Bergmanova pohledu a suverénního zvládnutí i zdánlivých maličkostí filmařských dovedností.(26.8.2007)
-
Mahalik
Strop! Typ filmu, kdy pointa uvízne v hlavě a bezhlavě vyrývá do vědomí celý ten obraz, tu spoušť, lidskost. Nykvistova kamera hypnoticky střídá nálady a barvy, čímž si k divákovi vytvoří mysteriózní most (já vám z toho měl menší pocit anarchie!), který posléze poutá nervy k sobě. Pak se realita protne s fikcí (sakra, blouzním?!) a postavy dojdou k odpuštění, protože když si strháváme své masky - značně připečené ke kůži - musíme prvotně obětovat Něco! Bližního svého! Filozoficky nadupaný film, který křičí! Herci se dotkli dna, Bergman nebe! 100%(24.6.2011)
-
Hunt
HUDBA:Maurice Jarre(30.7.2006)
-
gudaulin
Intimně laděný výlet do švédské měšťanské společnosti počátku 20. století, kde Bergman promítl do filmu své vzpomínky na dětství mísené s jeho mimořádnou představivostí. Natáčel snímek už jako zralý a vlastními neúspěchy poučený tvůrce, kterému záleží na přijetí díla širší veřejností. Některé starší práce sice přiváděly do extáze uměleckou kritiku, ale pro diváky byly na samé hranici únosnosti. Režisér se vzdal tvrdě pesimistického pohledu na svět a i když ani tady se nevyhýbá tématu smrti a ztráty blízkého člověka, převažuje optimismus a závěrečná rodinná oslava končí zcela idilicky. Příběh se dá považovat za konfrontaci myšlení a hodnot svobodomyslné měšťanské vyšší střední vrstvy s protestantskou nersnášenlivou bigotností. Střetnutí mezi biskupem a malým Alexandrem se dají považovat za souboj modernity se zbytky středověkého myšlení. Lásku k divadlu (Bergman se považoval mnohem víc za divadelníka než za filmaře) vložil do scén z prosředí rodinného divadla, které bezprostředně souvisí s dějem a kde maminka malého hrdiny působí jako herečka a otec je divadelním ředitelem. Nikoliv náhodou umírá Alexandrův tatínek právě na jevišti... Filmu vévodí výborné herecké výkony - Bergman jednak díky svému postavení mohl pracovat s těmi nejlepšími švédskými herci, jednak si řadu herců sám vychoval a ti dobře věděli, co po nich šéf chce. Výborná kamera, pečlivě volené kostýmy a dekorace. Z mého pohledu nejlepší Bergmanův film, celkový dojem 95 %. Vůbec nejlepší jsou scény pobytu Alexandra v domě židovského obchodníka, kde se exotičnost prostředí prolnula s dětskou fantazií a vytvořila surrealistickou atmosféru.(3.8.2008)
-
kinej
Tenhle film je úžasný tím, jak se Bergmanovi podařilo vytvořit velké množství zcela reálných, živých, postav. Celou rodinku zde máme jako na talíři. I když je někomu věnováno jen pár okamžiků, získáme ucelenou představu o jeho charakteru. To je možné zejména díky kvalitnímu scénáři a díky nadstandardním hereckým výkonům. Zároveň Bergman krásně vystihnul rozdíly v životním stylu rodiny Fanny a Alexandra a tím v jakých podmínkách jsou pak donuceni žít u biskupa. Rodina žije v okázalém přepychu, který Bergman nejlépe ukazuje na tom, jak rodina prožívá svátky. Tato pasáž je vytvořena s velkým citem pro detail. Interiéry v těchto scénách až přezdobené. Kameře jakoby neuniknul jediná maličkost. Naopak život u biskupa je pojat chladně a stroze, z obrazu sálá chlad. Dalším kladem je prolínání reálného pohledu na život s dětským viděním světa, které se postupně promíchá natolik, až není snadné se orientovat.(16.10.2007)
-
venus
Strýček vám udělá ohňostroj! Číslo jedna: Radostný, milý snímek, přesně tak by měly Vánoce vypadat, plné smíchu, štěstí, svíček! Číslo dva: Každý je jiný a tohle umí Bergman dokonale vystihnout! Postavy ve svém filmu vykresluje jako nepředvídatelné. Ukazuje různost charakterů, temperamentů a povah. Číslo tři: Mě dokážou nadchnout originální momenty a detaily. Například ruplá postel, polštářová bitka se služkou, hořící punč, strýčkův ohňostroj, Alexandrova ostrá slova na pohřbu, taky jeho duchařské příhody a příběhy, mazaná koupě truhly... Zkrátka vážnost střídá vtip ve velmi jemných přechodech, zcela přirozeně! Sfoukneme svíčky a číslo tři je u konce.(2.5.2006)
