poster

Fanny a Alexandr

  • Švédsko

    Fanny och Alexander

  • Francie

    Fanny et Alexandre

    (Francie)
  • Západní Německo

    Fanny und Alexander

    (Západní Německo)
  • slovenský

    Fanny a Alexander

  • anglický

    Fanny and Alexander

Drama / Mysteriózní / Fantasy

Švédsko / Francie / Západní Německo, 1982, 188 min (Director's cut: 322 min)

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Shadwell
    *****

    Co se stane, když se nejpřístupnější dílo tvůrce stává paradoxně nejméně přístupné? Minimálně pro diváka znalého pečlivě korpus tvůrcových děl? Diváka odrostlého na Kafkovi, Sartrovi (film je plný uvězněních a zlomených lidí, žijících za Zdí, kteří nemohou dýchat) a Camusovi (který hledal odpověď na otázku, jak se má chovat člověk nevěřící v Boha a rozum – Fanny a Alexandrem reaguje Bergman na to, co otřáslo jeho vírou... pomyslný kruh se uzavírá, neboť Camus hodlá podstoupit boj a na rozdíl od Kafky nerezignuje... což je v úzkém kontextu se zde netradičně umírněným a blahosklonným švédským velikánem). Jako by i na Bergmana dolehlo vystřízlivění a ztotožnil se s těmi, kteří po čtyřicítce zásadně odmítají veškeré chmury a vyhledávají výhradně veselí a rozptýlení. Rodinnou pospolitost Ekdahlova klanu dokonce vynáší nad fantasii a vnější svět umělců. Stejně jako Tarkovskij i Bergman došel v hledání velkých souvislostí obloukem k sobě samému a na symboliku Sedmé pečeti si blíže stáří (odpočítávané vodou v řece) nepotrpěl. První polovina filmu se nese v Felliniovském duchu vzpomínání – autobiograficky do sebe zahleděná biedermeierovská freska plná monologizování –, zatímco ve druhé, a zřetelně lepší, konečně Bergman uspokojí hledače zdecimovaných lidí, zbavených veškerých iluzí, stejně jako se nepokrytě rozpomněl na svou hororovou tvorbu. Sledovali jste-li kratší verzi, nemyslete si, že jste viděli vše – v DC se sice rozvijí převážně stávající a nových scén je poskrovnu, ovšem rozhodně stojí za to. Oko empatika nejspíše spočine na enklávě vzorových charakterů, v nichž Bergman tak mistrně vynikal a v nichž si najdou svoje i ti, kdož si u filmu raději dělají poznámky. Dialogy začínají z dálky, k tváří dosedá kamera později; zdánlivý nezájem o postavy vede k zájmu; oblíbené téma dlouhodobých vztahů zkoumá Bergman zarputile a ze všech stran (flirtování a krátkodobé avantýry, nebo látku viktoriánského pokrytectví režisér trvale přehlížel – zde snad jen jako náznak, byť významný, o hraní rolí – babička je přímá, Alexandr ne). Hledisko vypravěče kotví mezi klasickým přístupem a autobiografickým, přičemž přesně ve středu dlí vnější / vnitřní postava Alexandra, a je tedy problém odlišit, kdo právě „hovoří“. Fanny a Alexandr vyniká přes svou délku v udržení zájmu diváka, což je třeba přičíst vyzrálému vypravěči Bergmanovi, který střídá - znenadání a bez přípravy - vypjaté scény s váhavými a vydechnout tak nechá až po titulcích. I když... teprve po nich se dostává ke slovu utřiďování a přemýšlení - jak film postupně odeznívá a nutí člověka k sumarizaci toho, čeho všeho byl vlastně svědkem.(9.2.2008)

  • kyselina
    *****

    Bergman má neuvěřitelný dar na to, jak si pohrát se smrtí. Tady působí spíš pohádkové než děsivě, a to především kvůli přítomnosti dvou zklidňujících postav, babičky a strýčka Izáka. Já bych osobně z názvu Fanny úplně vypustila, protože pro film není nijak důležitá. Hlavní roli hraje Alexander a s klidným srdcem můžu říct, že zejména Alexandrovy oči. V nich se odvíjí celý příběh, místy veselý a místy děsivý. Stačí se dívat do toho páru za všech okolností vzdorujících očích a víte, jak se cítí mimořádně nadané dítě, které se dospělým nechce a nemůže podvolit. Jestli Bůh je, nakopal bych ho do prdele.(17.5.2005)

  • gudaulin
    *****

    Intimně laděný výlet do švédské měšťanské společnosti počátku 20. století, kde Bergman promítl do filmu své vzpomínky na dětství mísené s jeho mimořádnou představivostí. Natáčel snímek už jako zralý a vlastními neúspěchy poučený tvůrce, kterému záleží na přijetí díla širší veřejností. Některé starší práce sice přiváděly do extáze uměleckou kritiku, ale pro diváky byly na samé hranici únosnosti. Režisér se vzdal tvrdě pesimistického pohledu na svět a i když ani tady se nevyhýbá tématu smrti a ztráty blízkého člověka, převažuje optimismus a závěrečná rodinná oslava končí zcela idilicky. Příběh se dá považovat za konfrontaci myšlení a hodnot svobodomyslné měšťanské vyšší střední vrstvy s protestantskou nersnášenlivou bigotností. Střetnutí mezi biskupem a malým Alexandrem se dají považovat za souboj modernity se zbytky středověkého myšlení. Lásku k divadlu (Bergman se považoval mnohem víc za divadelníka než za filmaře) vložil do scén z prosředí rodinného divadla, které bezprostředně souvisí s dějem a kde maminka malého hrdiny působí jako herečka a otec je divadelním ředitelem. Nikoliv náhodou umírá Alexandrův tatínek právě na jevišti... Filmu vévodí výborné herecké výkony - Bergman jednak díky svému postavení mohl pracovat s těmi nejlepšími švédskými herci, jednak si řadu herců sám vychoval a ti dobře věděli, co po nich šéf chce. Výborná kamera, pečlivě volené kostýmy a dekorace. Z mého pohledu nejlepší Bergmanův film, celkový dojem 95 %. Vůbec nejlepší jsou scény pobytu Alexandra v domě židovského obchodníka, kde se exotičnost prostředí prolnula s dětskou fantazií a vytvořila surrealistickou atmosféru.(3.8.2008)

  • Legas
    ****

    Některé pasáže se mi nepodařilo tak dobře pojmout, jako první třetinu filmu. Prozatím si zde nechám bílé místo pro smysluplnější názor, který přijde až s druhým shlédnutím (snad). Ale i přesto můžu s klidným svědomím oznámit, že Fanny a Alexandr je výborný film.(14.9.2007)

  • Chrustyn
    *****

    Moje první setkání s Bermanem dopadlo nad očekávání skvěle. 3 hodinová rodinná sága viděná očima malého chlapce byla velice zajímavá. Filmu dodávala kouzlo skvělá kamera, hudba a výborné herecké výkony. Dokonce ani tříhodinová délka nebyla přetažená a žádná scéna nebyla zdlouhavá nebo zbytečná. Pro mě nejlepší a nejpřístupnější Bergman.(15.4.2007)

  • - Igmar Bergman původně chtěl, aby roli babičky Heleny Ekdahl hrála Ingrid Bergman. (Kulmon)

  • - Ingmar Bergman natočil více než 24 hodin materiálu. (PSJR)

  • - Jedná se o první film, který natočil Ingmar Bergman ve svém rodném Švédsku po 4letém exilu v Německu. (PSJR)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace