Jít krást koně

Spomalená melanchólia alebo nadávkovanie smutným spomienkovým vizuálom z preneseného pocitu vinu. Film ja založený hlavne na zvedavosti z toho, akým štýlom postupne odkrýva črepinky minulosti, aby nakoniec ostal zakliesnený v neuchvacujúcom príbehu, ktorý však niektorých osloviť môže. V oživení veci minulých si totiž pán v najlepších rokoch spomína aj na časy, kedy o erektilnej dysfunkcii ani nesníval a prichádza tak k šíreniu genofondu kadejakým divným spôsobom i v lesných porastoch, ale vraj aj v tom je krása mladosti. (08.04.2024)

Typicky severská dráma s množstvom melanchólie a v tomto prípade aj nostalgie vyžarujúcej z hlavného hrdinu. Keď do toho primiešame charizmu najznámejšieho hereckého Nóra, tak to celkom dobre funguje. Tie sekvencie z minulosti sú trošku chaoticky zrežírované, ale samotný príbeh je celkom fajn a divák si možno užije aj pár emócií. Ku mne sa dostali len čiastkovo a preto dávam "len" silné tri hviezdy. 65 % (30.11.2021)

Moland se tentokrát nechal unést melancholií a depresí. Lákal mě Stellan, protože ho mám ráda. Moc si ho, ale neužijete. Hodně vzpomíná a vrací se do minulosti svého života za mlada, kde ho ovlivnili celkem tragické, o to víc zásadní události na celý život. Je tam spousta krásných záběrů norské přírody. A také spoustu tíživých momentů, na které prostě nejde zapomenout. Psychologická linka postav je slušně zvládnutá, ale myslím že Moland umí líp a krimi žánr mu sedí mnohem víc.Zajímavý film, ale stačilo jednou. (17.07.2020)

Film prozkoumávající trýznivé rodinné ztráty i chyby rodičů, jež se přenášejí z generaci na generaci. Hrdina touží po severské samotě a na ní narazí na bolestné připomenutí dospívání. Otec a syn jsou soupeři o zlomenou sousedku. Syn začne žárlit. Oba jsou zmítání silnými vášněmi. Ale vyprávění je hlavně zprostředkováno obrazy lesů a koňů. Moland za kameru obdržel na Berlinale Stříbrného medvěda a jeho kamera dokáže zprostředkovat obrazy fyzicky blízko. Finále má pořádný spád. Vzpomínky vypravěče se odehrávají během slunečných letních měsíců, současná dějová linka je umístěna v mrazivém šedém konci roku. Je to taková metafora lidského života. (26.07.2020)

podle traileru jsem čekala víc.mnohem víc.Dočkala jsem se jen nudy což je u Skarsgarda neobvyklé.Možná že měl zrovna čas tak si zkrátil chvíli.Příběh,kde se prolínají dvě časové osy z temné minulosti a přítomnosti.Vina a odpuštění.Takhle píší seveřané i knihy.Minimum dialogů.Pouze titulky ,kdy když se podíváte na okamžik stranou unikne vám, třeba ,klíčová věta.Minimalistické exteriéry.Kus louky,kus lesa,úsek řeky...O koně až tak nešlo. (14.12.2020)