Tom a Jerry

Toto bola moja úplne prvá rozprávka, na ktorej som vyrastala a ktorú som strašne milovala. Ale ja som vždy fandila Tomovi a Jerryho aj doteraz nenávidím. Proste sa mi nepáči, že Jerry skoro stále skončil ako víťaz a práve kvôli tomu faktu som k tomu seriálu postupne začala strácať sympatie a prestal sa mi zdať taký zaujímavý. Tom bude vždy mojou obľúbenou postavou, ale seriál už nemusím. 3* dám len z nostalgie. (04.09.2011)

Jako malý jsem měl hodně, hodně, hodně dílů na VHS a nebylo odpoledne, kdy bych se nekoukal. Byl jsem na na Tomovi a Jerrym závislý! Bylo mi jedno, jestli jsem jeden a ten samý díl viděl pět dní za sebou, tahle sympatická dvojice mi dokázala vykouzlit úsměv na tváři, a já na oplátku zůstal věrně přilepen u obrazovky a byl jsem hodný... Dokud neskončil poslední díl! :D (11.03.2011)

Kultovní animovaný seriál, který je nadčasový. Koukám že vznikal roku 1940 a drží se skoro do dnes. I když v roce 2013 o něm není tak slyšet. Při mém vyrůstání nejelo na kazetě snad nic jiného než tahle dvojka. Neškodný, škodný seriál pro děti, ale když se na to koukám dnes, nejde jen o nostalgii, ona je to furt krása. A taky mi konečně dochází že je Jerry sráč a Toma je mi vážně líto. (28.03.2013)

Matně si vzpomínám, že jsem v pěti letech něco ze seriálu Tom a Jerry viděl, avšak nikdy jsem mu nepřišel na chuť. Ze zvědavosti jsem tak nyní zhlédl pár dílů, abych zjistil, jestli se mé hodnocení změní. No stačily pouhé tři díly a Tom a Jerry si bez milosti vysloužil odpad. Seriál je postaven na samoúčelné adoraci extrémního násilí, jejíž cílem je u diváka vyvolat smích. V mém případě se však jednalo spíše o křečovitý úsměv, který pramenil z plytkosti děje a znudění, které jsem již po pár vteřinách pociťoval. Zápletka je velmi triviální a vždy vyústí v závěr, že agrese představuje přijatelný způsob vyřešení konfliktu, během kterého se vlastně nikomu nic nestane. Asi se nelze divit, že vězňové v USA představují téměř 25% všech vězňů světa, když jsou tam děti prakticky od narození bombardovány podobnými seriály. (13.09.2016)

Pro mě byly americké příběhy o svárech mezi kočkou a myší vždy cosi magického, co na staré Tesle vypadalo zvláštně blyštivě, exoticky a sympaticky. Něco ztřeštěného a drastického, co československá televize nikdy nenabídla ani nabídnout nemohla. Díky nedokonalé rušičce se nám dařilo docela solidně chytat západoněmecké stanice a tak mám u Toma a Jerryho asociaci ne na vlezlou písničku Haničky Zagorové, ale na luxusní schlager Vielen Dank für die Blumen, vielen Dank wie lieb von dir! Ale dost už o té nostalgii. Čím je vlastně tento animovaný seriál tak zajímavý? Ptám se tím spíš, že jsem nedávno viděl nové epizody a ty mi přišly s prominutím idiotské, příšerné. (Vintage styl prvních epizod je prostě nenapodobitelný, ale i příběhy jsou lepší, vtipnější a srdečnější. Nový Tom s Jerrym, jsou hektičtí hyperaktivní kokoti, kteří nemají co nabídnout.) Budu dál říkat jen "staré epizody", abych byl srozumitelnější. Tyto staré epizody nabízely až nekonvenční humor. Dělaly si bžundu z černochů, byly propagátorem komerčního životního stylu, utahovaly si z žebráků. Jako typickému socialistickému pionýrovi mi to přišlo tuze legrační, ale tomu hustému mezi řádky jsem stejně nerozuměl. Žasl jsem pouze nad výtvarným pojetím stavu, kdy kocour doslova vyletěl z kůže, kdy proběhl cihlovou zdí a zanechal po sobě čistý řez své siluety, kdy zbělal leknutím, kdy sebe praštil litinovou pánví a dokonale zdeformoval její dno dle tvaru svého obličeje, kdy sebou nechal procházet elektrický proud, zbytečně poštval na sebe agresivního buldoka apod. To bylo cosi nevídaného, nabízelo to násilí ve své nejčistší formě a hlavně to dětem ukazovalo, že malý nemusí být nikdy slabý. Vyložili vlastně klasický motiv Davida a Goliáše po svém a v podobě legračních postaviček, a za přítomnosti gejzíru nápadů a gagů, dali tak vzniknout moderní pohádkové legendě. Vždycky jsem měl za to, že je autorem paní Hanna Barbera, která později vystřílela formu na Bugs Bunnym a stovkách dalších postaviček včetně té rodiny z pravěku nebo mluvícího medvídka z parku Yellowstone, ale tady vidím, že jsou to dva chlapi, William Hanna a Joseph Barbera, no tak to mi potom dává vše víc smysl. Tom a Jerry se patrně po smrti tvůrců dostali do rukou nějakých bláznů, kteří vzali jenom jejich nevraživost a dovedli příběhy do trapného konce. Vše ostatní, co mezi těma dvěma bylo, je pryč a zbyla jen nostalgie a vzpomínky na nohy tlusté černošky tetelící se nervózně na vratké štokrli. To byl Tom a Jerry, kámoši jak hrom. (15.04.2014)