poster

Vězení

  • Švédsko

    Fängelse

  • anglický

    Prison

Drama

Švédsko, 1949, 98 min

Režie:

Ingmar Bergman

Scénář:

Ingmar Bergman

Producenti:

Lorens Marmstedt
(další profese)
  • mortak
    ****

    Na Bergmana složitější forma vyprávění, ale obsahující zato v sobě ve zkratce všechna jeho hlavní témata: láska jako něha a sdílení - krátký, ale nejintenzivnější okamžik v lidském životě / láska jako vykořisťování, která je pro pasivní duši přitažlivá, neboť v otroctví neprožívá úzkost ze svobody a rozhodování / početí jako předěl mezi neurčitou svobodou a svazující odpovědností, a tedy pro mnoho párů zdroj strachu, protože nejsou schopni dospět / smrt lásky v duši, což vlastně znamená duševní smrt, ale tělo žije dál / sebevražda jako zoufalé vyjadření odporu k přidělenému životnímu prostoru a času / mlčící bůh nás nechává hroutit se pod tíhou svobody / sny jako klíč k potlačovanému vlastnímu já / film jako zdroj emocí - smutku a smíchu (groteska). - a jako místo úniku před realitou Filmařské prostředí též vyjadřuje obrat k modernismu - nikoliv pouhé obrazové vyprávění příběhu, ale ponor do proudu vědomí, ponor do introspekce hlubin duše. Mladý Bergman chtěl říci vše a tak se mu film trochu rozpadl pod rukama. Ale jak mohl v roce 1949 vědět, že mu bude přát štěstěna a on bude celý život točit filmy a propracovávat jednotlivá témata.(7.8.2009)

  • Aky
    ***

    Begmanovi sluší spíše až jeho pozdější období. Vězení je zvláštní kompilací upovídanosti a lehce nepřehledné snovosti. Obojí nenapomáhá sdělnosti toho, co měl autor na mysli. I přes krátkou stopáž jsem byl docela rád, když film skončil.(1.5.2016)

  • Jellini
    ****

    Drama i komedie. Hodně dlouhou dobu ale spíše komedie. Bergman, tak jak ho známe z pozdějších snímku, je tu cítit jen na pár místech. Především na začátku. Na Vězení jsou zajímavé některé filmové postupy. Například způsob expozice celého filmu (proslov starého učitele a následný předěl "titulkami") nebo sledování němé grotesky asi v polovině filmu (je to ta samá groteska, která se později probleskne v úvodní scéně Persony?). Už tady hrají svou významnou roli detaily lidských tváří a často se tu pracuje s jízdou. Ve výsledku je ale film ještě hodně kostrbatý - Bergman se tu teprve učil. Ale závěrečných patnáct minut je perfektních!(16.6.2011)

  • Ninkaa
    ****

    Zpočátku trochu roztříštěný příběh se ve druhé půli filmu stává více uceleným, přesto se ale jedná o jeden ze slabších režisérových snímků...za nejlepší část bych označila až surrealisticky pojatý sen Brigitty Caroliny plný symbolů a poté okamžik její sebevraždy...(22.1.2012)

  • hirnlego
    ***

    3,5*(6.10.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace