Hotel Herbich

Úvodem řeknu, že si nemyslím, že by si seriál Hotel Herbich zasloužil dvacet pět procent. Tak špatný není. Problém není u technické kvality seriálu. Naopak. Kvalitní herci, relativně příjemná melodie, která se vryje do paměti, zajímavé kulisy, a z počátku zajímavá zápletka. Jenže právě poslední záležitost je ta problémová. Začáíná to revolucí, pokračuje restitucí hotelu, jeho převzetím a provozem se značnými problémy. A pak? Pak už se jedná o prodeji. Dlouho. Dlouho. Hodně dlouho. Velmi dlouho. Tak dlouho, že se v druhé půlce seriálu neřeší vlastně nic jiného než prodej. Pořád dokola. Tytéž monology, dialogy a neustále omílané na stejné téma. Kdyby seriál neměl třináct dílů, ale jen sedm nebo osm, dalo by se mluvit o tom, že má spád. Že plyne. Ale takhle se z něj stala místy velmi nezáživná, nudná a opakovaná záležitost, která v některých dílech došla dokonce tak daleko, že nepřináší nic nového a překlápí pořád jedno a totéž ze všech stran. Skutečný děj v podstatě chybí. Ono je kumšt i to, natočit třináct dílů v podstatě o ničem, ale stejně mě nepřestane udivovat, jak to tvůrci dokázali uměle natahovat tak dlouho. (25.09.2020)

Tento seriál se málem stydím ohodnotit, protože z hodnocení mimo jiné vyplívá, že jsem se na ten šílený brak skutečně díval (naštěstí jen na pár dílů). Alespoň pro mé ospravedlňění hovoří počet udělených hvězdiček, kterých je tedy celkem 0. Hotel Herbich pro mě tvoří zlom v české seriálové tvorbě... Zlom v pravám slova smyslu, protože jsem tímto počinem nad "obyčejnými" českými seriály, zlomil hůl a definitivně se obloukem vyhnul veškeré budoucí tvorbě typu Pojišťovna štěstí apod. Skutečně nevidím jediný důvod, proč se na tyto hovadiny dívat, vždyť existuje tolik jiných krásných způsobů jak nekvalitně zabít čas... 0/10 (01.01.2008)

Jeden z nejúděsnějších seriálů posledních let. Celou dobu se tam lacině politikaří, mnozí výteční herci se totálně ztrapňují. Odehrává se to těsně po revoluci a přitom tam jezdí auta, která byla vyrobena až v době natočení tohoto braku, v nemocničním vybavení se vyskytují počítače :-), navíc tehdy supermoderní. A aby nějaká restituce proběhla takhle bleskově, to už je čirá sci-fi. A třešnička na dortu je závěr tohoto seriálu ve stylu "padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina". Jenže, a v tom je ten háček, to vše je zde myšleno smrtelně vážně. P.S.: Ty drobné technické nesrovnalosti samozřejmě nejsou důvodem, proč dávám odpad. Uvedl jsem je jenom jako špičku ledovce, protože kdybych se pustil do podrobné analýzy velmi pochybeného příběhu, neobešlo by se to bez spoilerů. 0% (01.02.2006)

seriál jsem nesledoval, stačilo jen pár ukázek, ke kterým jsem shodou okolností přišel, abych si na něj udělal jednoznačný názor - takže nejdříve jsem viděl velmi dojemnou scénu, ve které je bývalý kádrovák, jinak zgruntovní dobrák a člověk se sněhobílým štítem, zmítán polistopadovým děním, které ho zcela neoprávněně odstavilo na vedlejší kolej, z čehož on má velké mindráky, i zamáčknul jsem slzu, pak se mu listopadový puč pomstil ještě tím, že mu vrátil hotel, který on neumí vést, po čase, kdy jsem měl tu čest s tímto výtvorem, jsem zase viděl, jak skvělá lékařka trpí, když byla odhalena její spolupráce s Stb, jen stačí špitnout něco ve smyslu "to musí být nějaký omyl" ačkoliv dobře ví, že podepsala, a pak hezky do chaloupky trucovat a trpět v této zlé době (mimochodem, opravdu bylo třeba pro místo primáře lustrační osvědčení?), i zamáčkl jsem slzu opět a vzpomenul všech těch nešťastníků, kterým listopad 89 zničil život... (30.05.2008)

V titulní roli dvě starý panny, jeden synáček který se megalomansky snaží hrát si na hotelovýho magnáta (celej Džejár), druhý synáček věčně ufňukaný z každé nespravedlnosti, dcera agentkou STB a alkoholička, nevlastní syn kotelník,...snad sem na nikoho nezapomněl. Pana Donutila mám rád, ostatní herce ani trochu, ta jedna hvězdička je za něj. (28.01.2011)