Zdivočelá země

Ačkoliv tento seriál beru spíše jako takovu čajovou pomazánku, nelze mu upřít jednu věc. I kdyby byl děj sebeblbější je jedním z mála seriálů, který svým zpracováním poukazuje na zvěrstva která se tu děla po válce. A nemluvím teď primárně jen o perzekuovaných letcích bojujících v řadách RAF. Když se odprostíme od řady zbytečných scén i postav (mně osobně iritovaly ty různé kovbojky hudebně doprovázené na foukací harmoniku), když se odprostíme od toho, že řada dnes už herců si zde odbývala své první krůčky (podle čehož také některé díly vypadají), můžeme si dát snadněji do souvislostí to plíživé strašidlo komunismu. Strašidlo, které těsně po válce a odsunu Němců jen zprvu obcházelo kolem, ale v padesátých létech už budilo skutečnou hrůzu prakticky všude... V tomto ohledu má seriál řadu kvalit, zejména v dílech, kde je odsouzený Maděra už zavřený v pracovním táboře a kope uran. Je tam zavřený s výkvěteme našeho národa (když nepočítám pravé kriminálníky) a právě za to mu dávám ty tři hvězdičky. Koho by ve velmi zkrácené formě, ale o to výraznější zaujmula tato tematika doporučuji rozhodně shlédnout TV film Hřbitov pro cizince s J.Bartoškou a J. Dvořákem v hlavních rolích. * * * (15.04.2012)

Zdivočelá země je pro mě jeden z nejlepších porevolučních českých seriálů. Je to snad první ucelenější pokus se bez tendenčních tlaků vypořádat s naší těžkou minulostí. Nebudu vypisovat jednotlivé výhrady, i když jich pár bylo a spíš budu chválit. Příběh mě zaujal hned od začátku. Nejprve se tváří jako hravá kovbojka, postupně jako poválečné drama, přejde do výpovědi vězně v uranovém lágru a skončí v neradostných letech minulého režimu. Každá řada je jiná, každá má i své slabší momenty, ale jako celek vše skvěle funguje a těch silných momentů je daleko více. Všem bych jej rozhodně doporučil. Není dokonalý, ale jako úvodní lekce historie do našich moderních dějin proč ne. Navíc se povedly všechny postavy v čele s Maděrou, Martin Dejdar si tu střihl svou životní roli. Bavily mě ale všechny postavy a rád jsem sledoval jejich osudy. Díky délce seriálu a dlouhému časovému rozpětí měla většina z nich pozoruhodný vývoj. Hynek Bočan a Jiří Stránský to napsali výtečně a rád dám silné čtyři hvězdy. (29.01.2021)

Pro mě na české poměry velice kvalitní seriál, který nabízí skutečně poutavý příběh českého pilota RAF a navíc krásné záběry koní a přírody.. O některých hereckých výkonech se možná dá polemizovat, ale já si tohohle seriálu cením hlavně pro jeho hlavní myšlenku - ukázat zrůdnost komunistického a fašistického režimu!! A to myslím, že se povedlo brilantně!!! A komu se to nelíbí ať si pustí toho svého majora Zemana nebo Ženu za pultem... Pozn. for Oskar: ten tvůj rádoby intelektuálský komentář je vážně dost mimo... (18.01.2006)

Zdivočelá země je dosud nejlepší porevoluční český seriál, který opravdu stojí za to shlédnout. Žádný jiný seriál (snad s výjimkou Majora Zemana - zde se však nemůžeme bavit o věrohodném zachycení skutečnosti) nepoukazuje v celé své šíři takovýmto způsobem na českou historii, politiku, ale i všední život obyčejných lidí. Antonína Maděru (západní pilot, vězeň komunistického režimu, člověk s čistým svědomím) můžeme srovnávat s kontrahrdinou Majorem Zemanem (člověk, který to s Československem myslel taky dobře, jenže trochu jinak). Každý z nich stál na jiné straně barikády, každý z nich byl kladným hrdinou ve své době vysílání seriálu, každý z nich měl a má své fanoušky. Z mého pohledu je tento seriál alespoň malým splacením dluhu všem těm lidem, kteří s hrdostí a statečností bojovali proti komunistickému režimu. Já osobně si nejvíce užíval první řadu (čas kovbojů, kteří se hrdě vypořádáli s tím, co zbylo po nacistickém režimu), ale i ostatní řady nevynechaly nic ze své předchozí úrovně (druhá: kruté období vězeňských padesátých let, třetí: Pražské jaro a vypořádaní se s ním, čtvrtá: Charta 77 a pád režimu). Tvůrcům převelice děkuji (mezi ně samozřejmě počítám i výborné herecké obsazení). (27.11.2012)

Češi se vyrovnávají se svou minulostí velmi svérázným způsobem: ze dne na den zavrhnou jeden režim a v tom druhém se tváří, jako by ten první nikdy neexistoval nebo jako by se na něm nepodíleli. Lapidárně řečeno, jako by se právě narodili. Časem někdo nesměle pípne, že by se řada věcí z minulosti měla uvést na pravou míru. To způsobí všeobecné pokyvování hlav a souhlasné mručení. "Ano, ano... mělo by se... musí se... někdo by měl..." Až někdo přijde s dětsky jednoduchým nápadem, jak se dopátrat takzvané pravdy: všechno se obrátí naruby. Načež se všichni ti pokyvovači bodře plácají po zádech a říkají "Ano, ano... to se nám povedlo... to jsme to vyřešili..." a úlevně si otírají čela, zrosená tou námahou. Jenže objektivní pravda je ošemetná věc (existuje vůbec?) a rozhodně to není pouhá negace lži. 40% (15.04.2003)