Rychlé šípy

Nezapomenutelné, legendární a geniální Rychlé Šípy. K jejich komiksům a knížkám mě ještě jako mladé dítko přivedl můj starší bráška. A já mu za to velmi děkuji a nikdy mu to nezapomenu. Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta. Mirek, Jarka, Jindra, Červenáček a Rychlonožka. Bratrstvo Kočičí pracky v sestavě Dlouhého Bidla, Štětináče a Bohouška:) Jan Tleskač a jeho létající kolo. Podivný Em a záhadný Širokko. Tajemná Stínadla a Vontové. Žluté špendlíky, Žlutý květ a Kostel Sv. Jakuba. A především také ten hlavní, malý a legendární předmět. Ježek v kleci. Jako fanynka Rychlých šípů jsem velmi potěšena, že vznikl takto podařený a notnou dávkou atmosféry a skvělé hudby obdařený seriál, který se tomuto jejich nejdobrodružnějšímu pátrání věnuje. A obrovské množství klasických hlášek, pojmů, postav, spojitostí či významů jsou pro fanouška danou povinností:) Svět by tak strašně moc potřeboval hochy, jako jsou Rychlé Šípy. Jenže by nejspíš stejně v dnešní zkažené době nevydrželi. A i se svými zásadami a vlastnostmi, jako čestnost, boj proti bezpráví a pomoc slabším by v takové převaze zla, špatností a bezohlednosti neměli nejmenší šanci... "Ježek v kleci je můj, jenom já mám na něj právo!", "Jeden z nás zůstane doma." - "A kdo to bude?" - "Ty, Červenáčku." - "Já, proč zrovna já?" - "Protože ty jsi tam byl VČERA!" :) (22.07.2011)

Hoši od Hlasatele v příběhu z doby na hranici Stínadel. Nedostupná knižní předloha mě zastihla až v pokročilejším chlapeckém věku (a seriál ještě o hodně později), i proto si udržuju jistou distanci, plynoucí z příběhu neprožitého s plným ponorem, i když magie starého města je moje gusto. Krásně mrazivý obecný symbol rozpadu starého pevného řádu, o to více v klukovském světě. kamera Jiří Kadaňka (11.02.2015)

Už jako dítěti se mi hnusila díla, která se kolegům dětem snažila namluvit, že kdejakej desetiletej fracek je mnohem chytřejší, zdatnější a bystřejší než ostatní dospělí. Foglarovky jsou dokonalým zhmotněním podobných blábolů. Děcka, vykašlete se na různé bobří řeky a přečtěte si raději Julese Verna. (20.06.2006)

Seriál mého dětství. Pořádně tajemný, chvílemi až strašidelný s dokonalou atmosférou staré Prahy umocněné černobílými obrázky. Viděno dětskýma očima, uchováno ve vzpomínkách. Nechci si je kazit, takže znovu už se nedívám. Těšila jsem se tenkrát nedočkavě na každý díl. Hltala jsem foglarovky jednu za druhou (některé tehdy ještě vydávané samizdatem), ale dech Stínadel s tajemným Širokem byl nejpoutavější. "Losnu, nebo Mažňáka?" "Já nevím, třeba Bahňáka." :-) (08.08.2011)

Záhada hlavolamu byla moje možná nejoblíbenější foglarovka. Už televizní verze z roku 1993 byla velmi dobrá, přesto jsem se k tomuto seriálu dostal až teď. A právě seriál je možná věrohodnější než film, na druhou stranu film mi přišel působivější. Přesto i tak se jedná o devět krásných dílů, které svojí délkou vůbec nenudí a člověk je hltá jedním dechem. Je to nezapomenutelné dobrodružství, které mě zřejmě neomrzí v jakýchkoli letech. (11.08.2011)