Rychlé šípy

Už jako dítěti se mi hnusila díla, která se kolegům dětem snažila namluvit, že kdejakej desetiletej fracek je mnohem chytřejší, zdatnější a bystřejší než ostatní dospělí. Foglarovky jsou dokonalým zhmotněním podobných blábolů. Děcka, vykašlete se na různé bobří řeky a přečtěte si raději Julese Verna. (20.06.2006)

Hoši od Hlasatele v příběhu z doby na hranici Stínadel. Nedostupná knižní předloha mě zastihla až v pokročilejším chlapeckém věku (a seriál ještě o hodně později), i proto si udržuju jistou distanci, plynoucí z příběhu neprožitého s plným ponorem, i když magie starého města je moje gusto. Krásně mrazivý obecný symbol rozpadu starého pevného řádu, o to více v klukovském světě. kamera Jiří Kadaňka (11.02.2015)

Rok 2018 jsem si užil v duchu hesla „návrat do dospívání“ – přečetl / viděl jsem Harryho Pottera, Stranger Things, tématem Letní filmové školy byly horory pro dospívající (Stůj při mně, Dům plný strachu, Záhrobní komando)... A do této linie mi skvěle zapadla i moje dětská láska, Záhada hlavolamu. Kdo z nás, městských kluků, si nehrál na Rychlé šípy, nelezl do opuštěných baráků a nezaložil nějakou chlapeckou partu? Křivolaké pražské uličky, záhadný hlavolam, Širokova škraboška... Stačí ta slova vyslovit a příjemně mě zamrazí. Rozhodl jsem se tedy osvěžit si paměť a seriál jsem si po mnoha letech pustil. Otázka je, jestli to bylo správné rozhodnutí. Bohužel jsem totiž zjistil, že není tak dobrý, jak si ho pamatujeme. Herecké výkony skoro všech kluků toporné, chlapci navíc nejsou vždy vybráni v souladu s předlohou (vyčouhlý Mirek Dušín), hihňají se i v dramatických situacích... To by se ovšem dalo přejít, protože to má jisté „novovlnné“ neherecké kouzlo. Horší je, že tvůrci jako by nevěděli, jak vytvořit seriálové napětí. Tzv. cliffhanger tu neexistuje, příběh většinou prostě najednou skončí, protože uplynulo 20 minut, a to i v těch nejméně napínavých situacích, jako když si třeba Šípy jen čtou kroniku. Nakládání s filmovým časem je tak nějak podivné - první tři minuty se shrnují minulé díly, poslední tři minuty jsou titulky a zbývá tedy zhruba čtvrthodina, v níž často chlapci prostě jen jdou nějakou temnou chodbou. Dobrým příkladem je díl pátý. Na začátku sice od zvoníka poprvé slyšíme jméno Jan Tleskač, ale po zbytek dílu už jen sledujeme kluky, jak lezou kanálem a šokující pointou je, že otevřou dveře… Díl šestý pak pokračuje tím, že otevřeli dveře, zjistili, že jsou v kapli a zase asi osm minut s baterkami chodí po temné kapli… Když se to vezme kolem a kolem, příběh není zas tak zábavný, jak by se zdálo: Šípy najdou nějakou kroniku, kde je napsáno, že mají jít za zvoníkem a do Přístavní, tak jdou za zvoníkem a pak do Přístavní, tam najdou deník, z nějž se dozví, že mají jít zase jinam… Skutečně dramatických okamžiků (Široko, Červenáčkova „zrada“) je vlastně v seriálu dost málo. Stopáž je trochu přepálená. Podle zajímavostí na zdejším webu ostatně seriál měl mít pouze sedm dílů, ale protože vybudovat v ateliéru celá Stínadla stálo hodně peněz, dostali filmaři za úkol, natáhnout ho na dílů devět. Na výsledku to je bohužel trochu znát. Přes to všechno se ovšem nedá hlasovat průměrně – jak jsem napsal výše, toto dílo je pro mnoho kluků několika generací srdcová záležitost. Ve spojení dospívání a mystéria; v tom, že se nebojí dětem předkládat témata jako zrada, strach a smrt, je pravým předchůdcem všech těch Potterů a dalších záležitostí, co jsem jmenoval výše. (03.03.2019)

Rychlé šípy jsem jako kluk, četl několikrát. Určitě se ke knihám, ale i ke komiksům chci někdy vrátit a přečíst si to aspoň ještě jednou. K seriálu bych řekl pouze to, že příběh je tu strašně osekaný, některé části chybí a nebo některé zase nedávají moc velký smysl. I obsazení Mirka Dušína se moc nepovedlo. Největší hřích bylo úplné vynechání Bratrstva kočičí pracky, nechápu jak tohle mohl někdo udělat. (23.12.2020)

Seriál mého dětství. Pořádně tajemný, chvílemi až strašidelný s dokonalou atmosférou staré Prahy umocněné černobílými obrázky. Viděno dětskýma očima, uchováno ve vzpomínkách. Nechci si je kazit, takže znovu už se nedívám. Těšila jsem se tenkrát nedočkavě na každý díl. Hltala jsem foglarovky jednu za druhou (některé tehdy ještě vydávané samizdatem), ale dech Stínadel s tajemným Širokem byl nejpoutavější. "Losnu, nebo Mažňáka?" "Já nevím, třeba Bahňáka." :-) (08.08.2011)