Rychlé šípy

Osmašedesátnické uvolnění se atmosférou, která jím byla vyvolána, spoluzasloužilo jednak o prodloužení filmové vlny a tolerance šedesátých let až k rokům 1971-1973, jednak již tehdy bouralo na tu dobu až neuvěřitelné množství tabu a zapovězeností vůbec. Rozmach obnoveného skautského hnutí se spoluzasloužil i o oživení foglarovských hrdinů. Z tohoto klasického seriálu, dnes jednoho z jádrových děl naší tvorby pro děti a mládež, se stala nezpochybňovaná hodnota. Citlivost položení do historického jádra Prahy, přesnost dobového posunu i zdařilý způsob vedení dětských i hereckých ztělesnitelů řady rolí, které jsou zde obsaženy, jsou hlavní příčinou tohoto nadčasového úspěchu. Mluvit retrospektivně o vhodnosti volby toho kterého představitele a vytýkat tak přímo i nepřímo nejen Hynku Bočanovi, ale i dalším členům tvůrčího týmu seriálu, že v roce 1968 neměli znalosti druhé poloviny osmdesátých a devadesátých let, je značně nešťastné. Ve všech případech se totiž jednalo o herce když ne z abslutní tehdejší špičky, tak nepochybně z tehdejšího i dnešního vysokého nadprůměru. Výtky tohoto druhu (nikomu tím nechci brát právo na názor) jsou tak trochu jako mořský příliv a odliv: přicházejí a mizí. Kvalita, ke které se vztahují, zůstává. Foglar i z nebes, odkud se na nás již drahně let dívá, může být nespokojen jen s jedním: s nedostupností seriálu na moderních nosičích. Je to nepochopitelné zřejmě nejen pro mě. (01.04.2008)

"Koho volíš? Losnu nebo Mažňáka? - Třeba Bahňáka." Netřeba moc dodávat. I když je to letos neuvěřitelných 55 let, tak stejně mají Rychlé šípy své nesmrtelné kouzlo. Tenhle klasický příběh pěti kluků, kteří rozplétají tajemství Vontů, Stínadel a jednoho Ježka v kleci, je i po tolika letech krásný a napínavý jako kdysi. Jaroslav Foglar vytvořil českou legendu, která se už předává po několik generací a stále dokáže zaujmout každého mladého kluka. Tohle je jeden z mála českých seriálů, který je naprosto fantastický a nemá chybu. Díly jsou krátké a vždy končí napínavě. Klub Rychlých šípů se znovu a znovu vrací do děsivých uliček, aby odhalily tajemství, které se na ně valí od prvního dílu. Já bych se asi pouze pořád opakoval a točil v kruhu. Tohle je prostě skvělé zpracování. Tečka. (90 %) (04.03.2024)

"MIRKU, ALE TADY JSOU JEN ČTYŘI ŠPENDLÍKY..." Knižní předloha je mojí nejoblíbenější dětskou četbou vůbec, takže tenhle seriál nemůžu nemít rád, i když hodně zjednodušený scénář, zastaralá technická stránka (dlouhé záběry, málo střihů, zjevně ateliérová Stínadla), podivné obsazení dospělých herců do rolí Vontů a proměnlivé herecké výkony ještě umocňují naivitu, která bývá předloze vyčítána. Tvůrci se rozhodli propojit obě knihy do jednoho celku s tím, že si z obou vybrali to nejlepší a to nám ve svižném, ne nutně původním sledu servírují, takže třeba Široka se dočkáme už ve druhé epizodě. Spousta věcí se samozřejmě do scénáře nevecpala (psaní Tam Tamů, Bratrstvo Kočičí pracky) a tvůrci odolali i natočení notoricky známého seznámení jednotlivých členů ikonického klubu, třebaže nám na úvod dopřáli několik klasických epizodek z rychlošípáckých komiksů (divadlo, samoletka, lovení bobříka odvahy...). Atmosféra ateliérových Stínadel (z těch kulis měli po natáčení udělat zábavní park) každopádně nemá chybu. (15.12.2009)

Nemám srdce.¬         Televizní seriál z r. 1969 "Záhada hlavolamu" podle stejnojmenné knížky pro mládež Jaroslava Foglara je ukázkovým příkladem zcela špatného průměrného hodnocení na ČSFD.¬                 Všechny karty hrají do ruky tomuto nadnesenému velmi hodnocení (nyní 85 %): doba vzniku; předchozí zakázanost až nepodporovanost autorova díla; zveličení vzpomínek na četbu v dětství, podpořenou barevnými komiksy výtečného kreslíře M. Čermáka. Samotný seriál, jeho kvalita, ale není součtem zmíněných ukazatelů, je součtem kvalit obvyklých u filmových děl: scénář, režie, kamera, hudba, dramaturgie, kostýmy atd. Toto vše dává dohromady počin v celku průměrný, možná mírně nadprůměrný (všimněme si na příklad připomínky uživ 'fragre', který zmiňuje absenci Bratrstva kočiči pracky, což je zásadní ochuzení). Dobře to je viděti na hodnocení prvního tisíce uživatelů na IMDb, které je jedním z nejbližších skutečnosti na veřejných databázích filmových: 55 %, a to ještě třeba si uvědomiti, že nejmenší hodnocení má pořád hodnotu 10 %, poněvadž IMDb nezná nulu-odpad!, takže skutečný průměr je pouze 50 %, hodnocení v pravdě průměrné, takové, jaké si seriál zaslouží objektivně, s postojem nezkresleným, jakého se lze nadíti od nezaujatých zahraničních diváků. (19.10.2019)

Jsem přesvědčený, že tato verze tohoto kultovního filmu je verzí nejlépe zpracovanou a to po všech možných stránkách. Od hereckého obsazení až po tajemnou atmosféru u které jsem se jako malý opravdu dost bál. Precizně natočené dílo, které je opravdu dotažené do konce a z kterého , když na něj koukám cítím určité tajemno, které Foglar ve své knize tak perfektně vylíčil. Když jsem četl Foglarovu klasiku vždy jsem se octl v úplně jiném světě a pokaždé na mě dýchla určitá temná atmosféra, kterou tak brilantně dovedl režisér tohoto snímky převést na plátno a patří mu za to obrovský dík, neboť jde opravdu o vyjímečný kousek! (28.11.2004)