Rychlé šípy

Komiksové Rychlé šípy jsem zbožňoval a i teď se k nim občas vracím, knižní Záhadu hlavolamu a další dvě pokračování jsem přečetl mnohokrát (stejně jako většinu Foglarovek), a proto se není čemu divit, že i televizní zpracování se mi hodně zalíbilo. Tedy, vlastně je se čemu divit, protože zfilmovat tuto knižní předlohu tak, aby se jí výsledek svou atmosférou alespoň přiblížil, je téměř nadlidský výkon. Hynku Bočanovi se to povedlo. (09.01.2009)

Mně se to líbilo a sedlo mi to - jasně, některý scény byly moc televizní nebo moc přehrávaný, to je pravda, ale to se holt u filmů s dětskejma hercema stává. Ale třeba ty Stínadla se mi vysloveně líbily a ta určitá ateliérovost mi vůbec nevadila, naopak - jako dítě jsem to vnímal podobně přehnaně, tajemně nebo nerealisticky, tak co. A taky musim říct, že vlastně všichni ti kluci mi přišli sympatický a vybraní skvěle - v čele teda s Rychlonožkou a Červenáčkem, jen ten Mirek Dušín je teda naprosto otřesnej, vizuálně i herecky... Tak strojenýho, úzkoprsýho a naprosto nezajímavýho suchara aby člověk pohledal. Takže mouchy to má, ale jinak je to krásná klučičí záležitost, kterou jsem si užíval i dneska (a třeba scény se Širokem nebo Emem jsou napínavý i pro dospělýho). (02.12.2015)

Pro mě jeden z nejlepších tuzemských seriálů, ze kterého Foglar doslova dýchá. Ta tajemnost, místy až hororovost v kombinaci s nebarevným filmem... tohle jinak, než za plný počet ani nejde. Kultovní záležitost a doslova povinnost pro všechny milovníky kvalitní a napínavé podívané. 95% (05.05.2012)

Ikonické dílo Jaroslava Foglara v takřka ikonické televizní podobě, která v sobě navždy uchovává nezaměnitelnou atmosféru temných, úzkých a křivolakých uliček Stínadel, čtvrti se špatnou pověstí, kde není příliš bezpečno a kde vládnou divoké party kluků, kteří se hrdě nazývají Vontové... Použitím černobílého filmového materiálu zajistili tvůrci seriálu nejen patřičný hororový vizuál, umocněný ještě téměř démonickými postavami sýpajícího Ema a záhadného Široka, prohánějícího se po střechách s ježkem v kleci, ale také nehynoucí nesmrtelnost, protože každá další výprava do Stínadel už nikdy nebude tak působivá a autentická, jako v případě tohoto televizního seriálu. (30.07.2018)

Nemám srdce.¬         Televizní seriál z r. 1969 "Záhada hlavolamu" podle stejnojmenné knížky pro mládež Jaroslava Foglara je ukázkovým příkladem zcela špatného průměrného hodnocení na ČSFD.¬                 Všechny karty hrají do ruky tomuto nadnesenému velmi hodnocení (nyní 85 %): doba vzniku; předchozí zakázanost až nepodporovanost autorova díla; zveličení vzpomínek na četbu v dětství, podpořenou barevnými komiksy výtečného kreslíře M. Čermáka. Samotný seriál, jeho kvalita, ale není součtem zmíněných ukazatelů, je součtem kvalit obvyklých u filmových děl: scénář, režie, kamera, hudba, dramaturgie, kostýmy atd. Toto vše dává dohromady počin v celku průměrný, možná mírně nadprůměrný (všimněme si na příklad připomínky uživ 'fragre', který zmiňuje absenci Bratrstva kočiči pracky, což je zásadní ochuzení). Dobře to je viděti na hodnocení prvního tisíce uživatelů na IMDb, které je jedním z nejbližších skutečnosti na veřejných databázích filmových: 55 %, a to ještě třeba si uvědomiti, že nejmenší hodnocení má pořád hodnotu 10 %, poněvadž IMDb nezná nulu-odpad!, takže skutečný průměr je pouze 50 %, hodnocení v pravdě průměrné, takové, jaké si seriál zaslouží objektivně, s postojem nezkresleným, jakého se lze nadíti od nezaujatých zahraničních diváků. (19.10.2019)